KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
blog

ČEŠI A SUDETŠTÍ NĚMCI - USMÍŘENÍ 1.ČÁST

V tomto článku se zabývám otázkou, jak dosáhnout plného usmíření se sudetskými Němci a navrhuji, že by bylo nejlepší je sem k nám znovu pozvat s tím, že bychom je asimilovali do českého etnika. Pokud to učiníme bude to rozumné a spravedlivé, neboť by nikdo neměl být vyhnán ze svého domova. Uvádím něco zcela nového, a to že my Češi jsme jeden ze ztracených židovských kmenů, a to kmen Levítů. Doporučuji si článek pozorně přečíst.

...

ČEŠI A SUDETŠTÍ NĚMCI – USMÍŘENÍ 1.část

V současné době lze zaznamenat, zejména v rámci nového projektu Smíření, rozvíjení upřímně míněných snah, jež usilují o usmíření mezi námi Čechy na jedné straně a sudetskými Němci a Němci celkově na straně druhé, což je jistě chvályhodné a potřebné. V této souvislosti se na české straně začíná objevovat názor, že vysídlením neboli odsunem či vyhnáním sudetských Němců byla spáchána křivda a právě toto bych si chtěl vzít pod drobnohled a patřičně celou věc rozebrat.
Křivda vzniká zpravidla tehdy, když se někomu, obvykle zcela nevinnému, provede něco více či méně zlého, způsobí se mu nějaká materiální či duševní újma či obojí současně. Položme si tedy otázku, zda tomu tak v případě uvažované křivdy, jež měla být spáchána na sudetských Němcích bylo či ne. Připusťme, že šlo o křivdu, ale podívejme z jakých pohnutek vzešla a co podstatného jí předcházelo. Tedy nejprve se stalo to, že se sudetští Němci, vedeni Konrádem Henleinem, spojili s Adolfem Hitlerem, když uvěřili jeho rádoby spravedlivým a krásně znějícím, ve své podstatě však pekelně zpropadeným plánům a slibům o velkoněmecké říši a o nadřazenosti německé nordické rasy. Spolu s těmito svými vůdci pak rozbili Československou republiku, naše pohraniční oblasti, to jest Sudety, začlenili do říše, aby následně zabrali i to, co ještě zůstalo a vznikl tak protektorát Čechy a Morava. Následně rozpoutali teror proti českému lidu, aby brzy nato nastoupili proti dalším zemím směrem na východ i na západ, a zahájili likvidaci Židů a dalších národů včetně nás Čechů v koncentračních a vyhlazovacích táborech. Na tom všem měli sudetští Němci svou přímou účast, což ale potom znamená, že napáchali velké křivdy a že se velmi provinili proti velké části světa. 
Vinu sudetských Němců nelze také zužovat jen na to, jaký spor měli s Čechy, protože ten, byť měl zpočátku charakter jen lokálního rázu, pak, zásluhou Hitlerovou a jeho kumpánů, přerostl v rozsáhlý střet světových rozměrů, a tedy, čím bylo vino Hitlerovo Německo, tím byli vinni i oni. Jednalo se o hříchy do nebe volající. Připomeňme vyhlazení 6 miliónů Židů v plynových komorách a povraždění 300 tisíc vlastenecky smýšlejících Čechů v protektorátu a pak také Rusů, Poláků a nesmíme zapomínat ani na oběti Romů a dalších. Jak vidíme, tak vinu měli Němci velmi velkou. Pokud tedy hovoříme o usmíření, musíme začít konstatováním, že jako první spáchali křivdu Němci na nás a na jiných národech a my pak samozřejmě uznale přiznáme to, že potom jsme spáchali křivdu my na nich, ale to až jako očividný důsledek prvotní křivdy jejich. Samostatnou stať by vyžadovalo posouzení toho, jak moc bylo ukřivděno sudetským Němcům námi v době první Československé republiky. Ano, křivdy se tehdy staly, ale nebyly takového rozsahu, aby to opravňovalo Němce k tomu všemu, co na nás a na jiných napáchali za zločiny. Tedy buďme střízliví a pokorní a učiňme ve svých úvahách poctivosti zadost, padni komu padni. Teprve pak to bude spravedlivé. Křivda pak, o kterou v našem případě jde, spočívá v tom, že nikdo, ani sudetští Němci ani my Češi, neměl právo toho druhého donutit k odchodu či přímo vyhánět z jeho domova - z jeho domu či usedlosti. Něco takového je hanebnost nejvyššího stupně. Oběma se stala majetková a duševní újma, kterou jsme na sobě navzájem spáchali. 
A je nutno upozornit ještě na další skutečnost, která se v této souvislosti nabízí. My Češi, přesněji naši dědové se svými rodinami, kteří jsme byli z pohraničí  - Sudet vyhnáni, jsme se po skončení války mohli do svých domovů v pohraničí v Sudetech opět vrátit, čímž byla křivda na nás spáchaná napravena a my tak můžeme v této oblasti dnes dále šťastně žít. Sudetští Němci se však vrátit nemohli, a tedy křivda na nich spáchaná napravena už nebyla. Pokud dnes hovoříme o vzájemném usmíření, tak podle mého soudu bychom měli sudetským Němcům nabídnout možnost se také domů vrátit. Opět mám na mysli potomky těch sudetských Němců, kteří tu kdysi žili a kteří již v drtivé většině opustili tento náš slzavý svět. Pokud jim tuto nabídku neučíme, tak by se mohlo stát, že se Německo, tento náš velký a silný soused vlivem islámu zradikalizuje, a bude po nás žádat, abychom mu vydali Sudety zpět, neboť je už jednou mělo, když prezident Beneš nešťastně akceptoval Mnichovskou dohodu. A my bychom mu Sudety vydali, protože jsme opět malí a slabí k obraně, stejně jako v roce 1938. Historie by se opakovala. Pokud by přece došlo k boji, jak by se slušelo na hrdý a statečný národ, tak by nám záhy zbýval zas jen odboj a sotva by nám někdo pomohl. Francie ani Velká Británie ani USA by nehnuli prstem, to je jasné, neboť mají svých starostí dost a Rusko, to má k nám daleko, pokud by se mu vůbec chtělo nás znovu zachraňovat, když pro něj nemáme dobré slovo. Tak jako tak by se nám vedlo zle a z potomků sudetských Němců by stali janičáři, kteří by se nám mstili za to, že jsme jejich dědy vyhnali s 20 kily na zádech, jdi kam umíš a poraď si sám. Pak už by usmíření nikdo nechtěl, slova by se chopila spirála pomsty, před kterou svého času varoval polský papež, svatý Jan Pavel II. Daleko lepší bude, když uznáme právo sudetských Němců na domov v Česku a  nabídneme jim možnost se k nám vrátit. S tím ale, že bychom je plně asimilovali do českého etnika – viz dále. Pokud budou mít zájem, tak dobře pro nás, protože napravíme, co bylo pokřivené a pochybené a vzhledem k tomu, že nás je málo, tak by se náš stav početně navýšil o lidi, kteří mají k našim končinám kladný vztah a spolu s námi by usilovali o jejich zdárný rozvoj. Pokud by sudetští Němci naši nabídku nepřijali, tak bychom byli z obliga, ale byla by to pro nás ztráta.
Nyní popíšu, jak by proběhla asimilace sudetských Němců českým národem. My Češi jsme ve své podstatě a svým původem jeden ze ztracených židovských kmenů, a to konkrétně kmen Levítů. Stali bychom se tedy po spojení se sudetskými Němci opět Levíty, a to z nás českých Levítů a sudetských Němců. Dorozumívacím jazykem by byla čeština, v parlamentu a ve vládě by se jednalo jen česky, byly by jen české názvy měst, vesnic a ulic a česká jména a příjmení. Německy by hovořili Němci mezi sebou, ale němčina by byla celkově na ústupu. Kdybychom sudetským Němcům nabídli asimilaci v Čechy, tak to by nechtěli, protože s Čechy měli spor, který pro ně skončil tragicky, ale stát se Levíty, to by pro ně mohlo být velmi zajímavé a nanejvýš přijatelné.
Pokud budeme navzájem hovořit jen o vinách toho druhého a neuznáme, že vina je oboustranná, tak k žádnému usmíření nikdy nedojde, protože většina ho nepřijme a bude to stále jen mizérie a vzedmutá mračna prachu, přes který není vidět na cestu dál, pokud by nám nevadilo, že zabloudíme kamsi do neznáma. Měli bychom si každý zamést před svým vlastním prahem a pak si odpustit. To je jediná možná a spravedlivá cesta k usmíření. Spojení se sudetskými Němci a jejich asimilace v nás by nás, jak už jsem poznamenal výše, zachránila, protože je nás málo a s nimi by nás bylo víc. Ale zachránilo by to i je, neboť, pokud by zůstali v Německu, tak se zcela rozplynou a zaniknou v německé říši už provždy, zatímco s námi by byli jako rovnocenný partner, s nímž se v každém ohledu velmi počítá. Teď je ta pravá chvíle. V některé další stati vylíčím, jak by se jejich návrat uskutečnil po praktické stránce, neboť celá záležitost by měla široké mezinárodní souvislosti.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek