KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
blog

Kam směřuje naše společnost? Jeden vědec to ukázal na myších

Je smutné, že to, co se právě chystáte přečíst, nepatří mezi mainstreamové zprávy, které zdobí titulky nejprodávanějších plátků a nejčtenějších magazínů. Přitom jde o informace, které jsou teoreticky zajímavé úplně pro každého z nás. Řeč bude totiž o budoucnosti (v některých ohledech už i přítomnosti) naší společnosti. Na úvod se zeptám takto:

...

Nezdá se vám, že dneska lidé jedou víc na individualismus a méně na kolektivismus? Druzí nikoho nezajímají, lidé své pozemky před sousedy ohrazují vysokými kovovými či zděnými ploty, nebo ještě vyššími živými ploty z okrasných dřevin. Sotva se pozdraví a jsou rádi, když na jejich zahradu nikdo „nečumí“.

Proč tomu tak je? Žijeme přece v nejlepší době lidské historie, v absolutním přebytku. V důsledku tedy nikoho druhého teoreticky ani nepotřebujeme, aby nám pomáhal. Vše důležité pro život koupíme v supermarketu, doma teče voda, topí topení, takže vlastně není žádný vážný důvod zajímat se o druhé lidi.

Tento trend ale není žádnou novinkou. Je novinkou možná u nás v České republice, ale třeba v takových Spojených státech stav extrémního blahobytu existoval už v první polovině 20. století.

Dr. Calhoun

V roce 1917 se narodil budoucí významný americký etolog John B. Calhoun, kterého během jeho doktorských studiích začaly fascinovat pro něj záhadné populační rytmy mezi potkany. Po získání Ph. D. proto v roce 1947 zahájil svůj výzkum trvající 28 měsíců. Ve volném výběhu o ploše 930 metrů čtverečních začal pozorovat kolonii potkanů.

Věděl, že za dobu trvání experimentu by pouhých 5 zdravých samic z kolonie mohlo na takto velkém prostoru teoreticky vyprodukovat dalších 5000 zdravých mláďat. Nic takového se však nestalo. Populace nikdy nepřekročila 200 jedinců a stabilizovala se někde na 150 potkanech.

Zjistil rovněž, že potkani nežili různě roztroušeni po celém výběhu, ale sjednotili se do 13 skupin po zhruba 12 potkanech. Vypozoroval, že počet jedinců v malé harmonické skupině nikdy nepřekročí 12 jedinců. Pokud skupina přesáhla tento počet, začaly na ni stres a psychologické efekty působit destruktivně.

Sociologický experiment – Myší ráj

Calhoun se rozhodl pokračovat ve výzkumu a zjistit, co se stane, když vytvoří „myší ráj“ a vloží do něj čtyři páry zdravých myší. Vytvořil proto doslova dokonalé myší teritorium, které svým obyvatelům poskytovalo dostatek prostoru, potravy, vody, vždy přítomnou veterinární péči, žádné stresory a žádné predátory.

Začátek experimentu vycházel podle očekávání. Calhoun jej nazval „fáze píle“. Zvířata zjistila, že se nacházejí v hojnosti a začala se velmi rychle množit. Populace tedy začala rapidně růst a každých zhruba 55 dní se zdvojnásobila. Calhoun si poznačil druhou fázi –populační explozi. Tento růst pokračoval až do chvíle, kdy populace dosáhla na 2200 jedinců. Pak se růst náhle zastavil i přes to, že prostor byl navržen tak, aby bez problémů pojal a uživil 3000 myší. A Calhoun zapsal třetí fázi – fázi rovnováhy.

Obrovská hojnost a prakticky nulové starosti totiž začaly v myší společnosti způsobovat závažné problémy:

  • Velké procento samic nedokázalo donosit svá mláďata, další část už ani nevěděla, jak se o mláďata postarat. Úmrtnost nově narozených myší dosahovala alarmujících 96 procent.
  • U samců pro změnu začalo docházet k výrazným poruchám chování. Někteří byli hypersexuální až do té míry, že se u nich začaly rozvíjet sexuální deviace včetně kanibalizmu. Jiní byli naopak patologicky plaší a nesnesli přítomnost jiných myší (zejména těch opačného pohlaví). Někteří jedinci se celý den schovávali a do výběhu vyrazili jen tehdy, když všechny ostatní myši spaly.
  • Nové mladé generace myší čím dál tím víc strádaly v otázce začlenění do společnosti. Myši ze starších generací se díky dokonalým podmínkám dožívaly vysokého věku, takže pro nově narozené jedince neexistovaly ve společenstvu žádné volné role. U mladých samců rostl počet potyček a zvyšovala se rovněž agresivita neplodných samic.
  • Speciální skupinu představovali jedinci, které Calhoun ve své práci nazýval „the beautiful ones“. Byli to patologičtí narcisové. Co to znamená u myší? Veškerý čas věnovali pouze krmení, pití vody a starosti o svůj kožich. Zároveň se odmítali pářit a kromě sebe se nezajímali prakticky vůbec o nic (včetně vnějších podnětů, nebo náhlých změn situací).

Vše vyústilo v poslední fázi – fázi smrti. Agresivita v myším společenstvu dosahovala gigantických rozměrů. Doktor Calhoun si poznamenal, že v celé populaci prakticky neexistoval jedinec bez pokousaného ocasu nebo ucha. Zároveň začal počet myší v důsledku výše popsaných problémů velmi rychle klesat.

Posledních zhruba 1000 jedinců už podle Calhouna nevykazovalo prakticky žádnou interakci s ostatními. Byli tak sociálně zdeformovaní a zdegenerovaní, že jen „mlčky“ žili jeden vedle druhého. Jako úplně poslední zůstala naživu skupina narcistických krasavců. Ti si nějakou dobu užívali obrovského prostoru a komfortu, avšak neměli zájem o množení. Poslední myš zemřela po pouhých 600 dnech experimentu a populace zanikla.

Calhouna výsledek experimentu tak udivil a zasáhnul, že na něm pracoval nadále až do své smrti v roce 1995. Rozhodl se jej opakovat tak dlouho, dokud nepřijde na to, jak zastavit kolaps a vymření populace, avšak ať se snažil o sebevětší změny, pokaždé byl výsledek stejný, jako poprvé. Až jednou …

Myší ráj = Dnešní společnost? Existuje řešení?

Došlo vám vůbec, že jste četli o myších? Nebo to až nápadně připomínalo moderní společnost? Já jsem si okamžitě vzpomněl na japonské patologicky plaché mladé muže, pro které už existuje dokonce i jméno – Hikikomori. Jde o mladé hochy (dnes už údajně až milion japonských mužů), kteří nezvládají žádnou sociální interakci, jsou prakticky pořád zavření doma a místo skutečných děvčat randí například s postavičkami z her (bez legrace). Mohou takto existovat, protože nikoho nepotřebují – dnešní společnost jim poskytuje hojnost všeho, co potřebují.

A ne náhodou je Japonsko zároveň zemí, kde se lidé průměrně dožívají nejvyššího věku na světě a japonská populace je tak považována za nejstarší na světě. Možná, že znáte někoho takového i ve svém okolí – někoho, kdo od rána do večera sedí doma a nemá zájem o sociální interakci s kýmkoliv.

Ale zpět k myším – úsilí doktora Calhouna totiž nebylo bezvýsledné. Nakonec se mu podařilo najít způsob, jak populaci myší zachránit do té míry, že nevymřela, ale byla schopna spokojeně v dokonalém myším ráji žít. Co bylo řešením, vám ale nyní nepovím – budete na něj muset přijít sami.

Samozřejmě by každý z vás nepochybně mohl po minutě googlování odpověď najít, ale vezměte to jako výzvu a srovnejte si příběh myší s dnešní společnost. Co by bylo potřeba k tomu, aby se lidé přestali před všemi ostatními zejména ve velkých metropolích zavírat a naopak začali společně víc sociálně žít?

Na závěr ještě graf ukazující vývoj myší populace v experimentech doktora Calhouna. Co myslíte, v které části křivky se právě nacházíme? Nebo se nás vůbec netýká?

mousegraph4

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (13 příspěvků)

Komentáře (13)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek
Pro zvědavce, kteří dočetli až sem - jediným způsobem, který dokázal úspěšně populaci hlodavců udržet živou a zdravou, byla nutná vzájemná sociální interakce a výpomoc za účelem přežití. Doktor Calhoun například upravil zásobník na vodu tak, že z něj jeden hlodavec nemohl pít bez pomoci druhého, který musel stát na konkrétním místě nebo provést konkrétní akci, aby průtok vody uvolnil. Nutnost spolupráce kvůli přežití a s tím spojený aktivní sociální život jako jediný dokázal vymýti anomální chování způsobené hojností a z ní plynoucí samotou.
А teď pochopitelně následuje otázka ...pouze společné neštěstí , které zasáhne celou společnost , přinutí společnost ke spolupráci a nebo existuje jiný způsob pro " odstartování " spolupráce ?
technicky vzato aj hikikomori sú zavíslí mínimálne od vyrobcou počítačových hier
Ovšem tento typ závislosti nevyžaduje prakticky žádnou sociální interakci...
Nic proti, trochu mne zajímá stupeň příbuzenské plemenitby :-) ... jestli se třeba poněkud neutvořil obraz zdegenerovaného vícegeneračního stáda .... o vlivu příbuzenské plemenitby na IQ i asociální chování se dosti hodně ví minimálne ze chovu zvířátek ...
Jestli se nepletu, tak konkrétně u myší, potkanů a krys se tento problém (páření v rámci malé skupiny) neprojevuje tak výrazně. A pokud na počátku byly 4 páry, tak v době, kdy měla populace přes 2000 jedinců, měli někteří jedinci mezi sebou rozdíl až 9 generací - což by dle mého názoru bohatě stačilo i pro člověka.
no asi to zni hnusne, ale nepomahala vzdycky valka? stari umrou, mladi se musi zacit starat, valka vsechny semkla, a nebyl blahobyt :)
Umřou mladí muži. A pak ano, ženy se musí semknout. Ikdyž teď by už šli do boje i pomatený ženský.
Válka pouze sníží stav obyvatelstva ale ve výsledku neřeší, pokud k rovnováze opět dojde, destrukci společnosti jako takové.
už to slyším:)) zase se mi při plnění zásobníku zlomil nehet, v tom marastu se nedá běhat v lodičkách, došly granáty to mám po nich házet kabelkou? 1: rtěnku do hlavně dostaneš , ale střílet to nebude 2: minisukně je pěkná , ale je v ní zima 3: teplé oblečení dělá velký boky,ale zahřeje 4: Vojenská technika je zelená z nějakýho důvodu 5: blondýna v růžovým tanku bude vždycky vidět nejvíc 6: na hlavu helmu a žádnej modní klobouček!!! 7: zbraně jsou těžké, protože jsou ze železa 8: šminky nanášejte použe v maskovacím modu, ne aby Vás nikdo nepoznal, ale proto aby Vás nikdo neviděl !!! :))))
Jeden příklad za všechny je Saúdská Arábie, kde ženy jsou izolované od mužů a společnost je výrazně konzumní bez nutnosti zasloužit se o vlastní přežití, peníze mají za nic od státu, stejně jako lékaře a školy, energii, bydlení atd. I přesto je první na světě v počtu siamských dvojčat a genetických defektů novorozenců. Příroda má vlastní možnosti, jak zajistit svoje přežití a rovnováhu.