KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
blog

Láska a štěstí, nebo morálka a povinnost?

Co je víc – láska a štěstí, nebo rodina, morálka a odhodlání protrápit se životem? Kdo zná jasnou odpověď? A kdo si vlastně dovolí pasovat se v tomto ohledu do role soudce?

...

Vše má však jednoho společného jmenovatele – rozpolcenost a rozervanost. Příběhy lásky, zrady a morálky už byly zpracovány nesčetněkrát na různé způsoby. Často si ale musíme přiznat, že se rádi vracíme i v tomto ohledu zpět do historie, a to ať už tematikou a jejím zasazením do dob dřívějších, nebo ke klasice v podání slavných už nežijících autorů.

Kdo má právo soudit druhé, společnost? Kdo má právo rozhodnout, zda dát přednost vlastnímu štěstí a lásce, nebo morálce a povinnosti? A je správné vždy a za každých okolností soud paušalizovat, nebo bychom měli přihlížet k dalším, byť zdánlivě vedlejším okolnostem? Co je větší zlo – jít si za štěstím a láskou, nebo setrvat ve vztahu rodinném, který je ovšem životem ve lži a v nenávisti?

Příliš otázek, které se táhnou historicky od nejstarších dob, ale jasná a zcela „spravedlivá“ odpověď na ně zřejmě neexistuje dodnes. Láska, štěstí, rodina, morálka, neštěstí, lež, nenávist. To vše už rozebíralo ve svých dílech velké množství spisovatelů.

Naprostou klasikou pak je román jednoho z nejpovolanějších mistrů – Anna Karenina od ruského velikána Lva Nikolajeviče Tolstoje. Toto excelentní dílo je výborné nejen na papíře, o čemž se může přesvědčit každý například v jeho rozhlasovém zpracování, kterému jsem podlehl i já sám.

Kdo byl Lev Nikolajevič Tolstoj

Tolstoj byl ruský spisovatel a svým způsobem i filosof, přičemž se řadil k představitelům realismu. Většinu svého dlouhého života prožil tento potomek starého šlechtického rodu ještě v nádherném i zatracovaném 19. století. Tolstoj nedokončil práva a filologii, bojoval v krymské válce, ale vždy měl především velké sociální cítění, kdy usiloval ve svém rodném kraji o zlepšení sociální situace tamních lidí.

Lev Nikolajevič byl velkým odpůrcem carismu a soudobého pravoslaví. Tolstoj proti sobě poštval právě svými názory rodinu, v roce 1910 rodnou obec opustil a nakonec při své cestě vlakem „nazdařbůh“ onemocněl a zemřel v jedné opuštěné stanici. Za zmínku stojí, že jeho velkým obdivovatelem byl například i první československý prezident Tomáš Garrigue Masaryk.

Stejně jako celý život Lva Nikolajeviče byl „úctyhodný“ i jeho život literární. Nemá cenu zde jmenovat všechna jeho díla, ale za zmínku kromě Anny Kareniny stojí především Sevastopolské povídky, Vojna a mír, Vzkříšení, Kreutzerova sonáta, Hadži Murat. Velká řada jeho děl byla následně zfilmována, případně zdramatizována v divadle, rozhlasu či v televizi, případně v opeře.

Láska, štěstí, morálka

Lev Nikolajevič Tolstoj v tomto svém díle zkoumá psychologii lidí a celé společnosti prostřednictvím nahlížení do lidských vztahů a vlastní osobnosti člověka. Děj audionahrávky Anna Karenina (ani románu jako takového) jako takový tu asi není příliš nutné rozebírat. Snad všichni víme, že jde o tragický příběh souboje morálky a povinnosti a na druhé straně práva na lásku a štěstí.

V Anně Karenině jde především o beznadějný osud Anny (v této nahrávce v podání Blanky Bohdanové), jejího muže Alexeje (Martin Růžek) i jejího milence (hrabě Vronskij je v tomto případě Vladimír Ráž). Dramatizace s hvězdným obsazením. Rozhlasová dramatizace románu Anna Karenina má naprosto skvělé herecké, respektive interpretační obsazení. Mimo již výše zmíněných slavných herců vystupuje v nahrávce například také Jana Hlaváčová, Jorga Kotrbová, Karolína Slunéčková, Lída Roubíková a další.

Dílo však na druhou stranu dle mého názoru kazí nepříliš vhodný hudební doprovod, který mu dává místy spíše hororový ráz, než „jen“ tragický. Zřejmě šlo o snahu vyjádřit jejím prostřednictvím dramatičnost děje a rozpolcenost hrdinů, jejich vlastní vnitřní souboj. Naopak doprovod taneční při „plesových“ pasážích skvěle dokresluje rozhovory protagonistů.

Nahrávku odstartoval výborný filosoficko-psychologický dlouhý monolog Blanky Bohdanové jako Anny Kareniny plný přemýšlení a řečnických otázek, výpovědi zničeného člověka, který neví kudy kam. Člověka, který bojuje sám uvnitř sebe s vlastními myšlenkami a úvahami nad smyslem života.

Výběr herců - interpretů byl skutečně velmi dobrý. Při poslechu totiž posloucháte naprosto procítěné projevy, které jsou zcela „uvěřitelné“, jakoby skutečné, trápící se i rozradostněné, které interpretům bez jakýchkoli pochybností uvěříte. Solidní se mi zdál i překlad, dramatizace a ve finále i samotná režie audionahrávky Anna Karenina.

Předloha této náhrávky, tedy román Anna Karenina, byl poprvé vydán na pokračování v letech 1873 až 1877. Anna Karenina si navíc „prošla“ velkým množstvím filmových zpracování, ale byla rovněž hrána a zpívána na prknech, která znamenají svět, a to v roce 1963 jako opera.

Napsat by zde bylo možné o této rozhlasové dramatizaci ještě opravdu mnoho, ale mé doporučení je, aby si ji každý raději poslechl sám. A rozhodně vám to za to stojí! Osobně jsem dílo četl, posléze jsem Annu Kareninu viděl i ve filmovém zpracování (v hlavní roli s Keirou Knightley – možná i proto jsem si musel zprvu u nahrávky zvykat na taktéž skvělou Blanku Bohdanovou). Pokud máte zájem, tuto jedinečnou nahrávku z roku 1967 si můžete pořídit na Audioteka.cz.

ZPĚT NA KATEGORIE

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek