KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
byznys

Uber a (nad)zákony

Taxikáři se čertí, protože jim na trh přišla konkurence zvaná Uber. Oprávněně či ne o tom rozhodněte sami, redakce Eurodeníku vám pomůže s rešerší.

...

Co je Nad?

Prvně, co je Uber? Zvlášť v našich malých končinách nemají auta takovou historickou hodnotu jako v zámoří, takže americká aplikace, která změnila svět, vám může připadat neznámá.

Začínala jako mnoho dalších ve startupové líhni světa Sillicon Valley a prezentuje se jako jeden z pionýrů sdílené ekonomiky k roku 2009. O jejích mnohovrstevnatých nabídkách si povíme jinde (těšte se v rubrice Na nákupech), ale vězte, že think-tank firmě dělá mezi jinými nukleární fyzik, výpočetní neurovědec (sám netuším) a strojní expert. 

Postupně do slibného projektu nalil peníze jak Google, tak Číňané a dnes se může pyšnit nasbíranými investicemi v hodnotě 11,5 miliardy dolarů, miliardou zprostředkovaných jízd oslavenou před dvěma roky a podílem na svém (doslova) trhu kolem 80 %. Letos funguje v 633 městech planety a na principu zprostředkování přepravy pasažérů je schopna za měsíc rozvést k půl stovce miliónu zákazníků. 

Automobil buď patří původnímu majiteli, nebo ho zajistí Uber, načež se s řidičem dělí o zisk jako poskytovatelem platformy. Kromě aut nabízí Nadslužba (název Uber má evokovat nadčlověka-ubermensch, nejlepší z nejlepších atd.) spolujízdu a/nebo dopravu například pomocí helikoptér, lodí nebo horkovzdušným balónem.

U nás už funguje kdysi start-up, dnes gigakorporace, tři roky a jezdí pro ni přes 2000 řidičů. Meziročně přitom i přes nepřívětivou situaci (níže) jeho využívání poskočilo o 340 %. Nejprve v podobě prémiových aut typu Audi a Mercedes vyšších tříd jako limuzíny s profi řidiči, následně s názvem Uber Pop jako spolujízda neprofesionálů. V obou případech nejsou „kontraktoři“ firmy podle klasické legislativy v praxi jejich zaměstnanci.

Takzvané Taxi 2.0 je v celku přívětivě jednoduchá aplikace, kterou si stáhnete z Google Play nebo serverů Applu, ťuknete a v interface si navolíte, kde chcete vyzvednut, kde vyložit, čím jet (obyčejným vozem, větším vozem, SUV, limuzínou, případně konkrétního řidiče s konkrétním autem), apka vám sdělí přibližnou cenu a na mapě můžete sledovat, kudy vás přepravce veze. Nakonec strhne z předem zadané karty peníze. (Asi pod dvou letech přidal Uber i platbu v hotovosti v reakci na méně digitalizované trhy jako třeba Indie nebo Jižní Amerika.)

Ochrana proti chybě lidského faktoru je při všem maximální a přepravce na vás nemůže zkusit žádné triky jako třeba „vyhlídku“ po městě, taktiku obzvlášť využívanou u cizinců, nebo manipulaci s taxametrem. Přelepení desetinné čárky nebo cinknutá magnetická tabulka by byly příklady těch nejčastějších podvodů, které figurují na čelních pozicích argumentů pro zastánce Uberu. 

Nedávné případy, jež kolují v éteru, se datují na víkend 15. a 16. července. Za čtrnáctikilometrovou jízdu si jeden z taxikářů hlavního města účtoval 12 500 korun místo obvyklé pětistovky. Navýšil si tím megalomansky taxu z průměrných 20 Kč za kilometr zhruba čtyřicetkrát. Další zamkl zákaznici ve voze a jejího manžela poslal do hotelu pro peníze na zaplacení tentokrát skoro sedmdesátkrát předražené jízdy. U Uberu vše běží na serverech služby a zákazník tak má vždy stejně objektivní informace jako poskytovatel. Satelitní navigace a matematika myslí za oba.

Taxikáři a moderní doba

Spor mezi taxikáři a Uberem hoří prakticky všude po světě, my se budeme soustředit na několik událostí, které jste možná během poledních měsíců zaznamenali. Celá anabáze začala 13.8. 2014: Uber oficiálně dostupný v Praze. V soupeření o zákazníky přišel s levnější cenou než Tick Tack Romana Jančury (Student Agency, Regio Jet) a nějakou dobu zaznamenával nerušený růst. Za rok měl tisíc řidičů, údaje ze 7. září letošního roku pak mluví o dvojnásobném počtu a 177 tisících pravidelných zákaznících. Letos ale přišly protesty, naštěstí jen velmi volně inspirované vyloženými bouřemi ve Francii před dvěma lety, když uberovcům běžní taxikáři rovnou zapalovali auta.

Foto: YouTube

Skoro o týden později, 18.9., se uskutečnila stávka žlutých aut na Letišti Václava Havla s cílem zabránit řidičům využívající aplikace Uberu dostat zákazníky k terminálům nebo do města. Následovaly výhružky magistrátu města Prahy, že pokud Uber nezakáže, řidiči taxíků ucpou dopravní tepny. Stávku opakovali v pondělí druhého záměrně pomalou jízdou po hlavní výpadovce, cílem bylo opět Letiště Václava Havla.

Jejich slovy jim vadí deformace trhu ze strany vlády. V březnu troubili pod okny pražského radnice a podle předsedy asociace koncesionářů taxislužby jim klesly za dobu, co je Uber na trhu, příjmy o 40 %. Požadují stejná pravidla pro klasické taxikáře, jako pro sdílenou ekonomiku, která není dostatečně legislativně uchopena. Konkrétně se jedná o změnu silničního zákona, který by ukládal řidičům Uberu stejnou povinnost vlastnit licenci jako taxikářům, protože se de facto o spolujízdu nejedná. 

Brno, které si Uber vybral jako svou druhou štaci v únoru, jej následně ve svém kraji zakázalo. Řidič podle tamního soudu musí mít oprávnění, auto označené jako taxi a mít taxametr. Služba se přirozeně začala bránit jak u Evropského soudu, tak svým marketingem. V Lidových novinách, Právu a Mladé frontě Dnes vyšel celostránkový inzerát považující: „Nadměrnou a nepřiměřenou regulaci jakéhokoliv odvětví, včetně sektoru dopravy, v době digitální revoluce za neuvážený a zpátečnický krok.“

Během léta Vrchní soud v Olomouci zmatečně zákaz Uberu v Brně zrušil a zase vydal s tím, že šlo o omyl.

Situaci řeší primátoři Brna a Prahy společně. Adriana Krčmářová (Praha) a Petr Vokřál (Brno), oba členové hnutí ANO, kritizují na jednu stranu Uber za krácení daní a na druhou protesty pražských taxikářů, za „terorizování města“.

Jeden z lídrů taxikářů už v dubnu psal na úřad o šikanování jeho kolegů a liknavosti zákonodárců k Uberu.

Ceny, papíry a technika

Před půlrokem vydalo Centrum ekonomických a tržních analýz studii, na jejímž vzniku se podíleli také analytici Liberálního institutu. Studie, jak přistoupit k problému Uberu, mimo jiné zmiňuje dvě nejzásadnější věci, které Česká legislativa špatně zohledňuje.

Za prvé zrušit zkoušku z místopisu, která v době GPS navigace postrádá smysl, a za druhé zrušit regulované maximální sazby.

První bod právě u Uberu nahrazuje taxametr i znalosti řidiče. Vše obstará IT. Minimálně výsledek tak zůstává stejný, ne-li lepší.

U cen jsou v nevýhodě také zcela jasně taxikáři, protože Uber nejenomže nabízí mnohem širší paletu možností (můžu se svést Hummerem se spotřebou 20 litrů na kilometr, který nebude žlutý, nebude mít nikde napsáno taxi, nikdo mi v něm nebude udávat maximální sazbu za kilometr, sazbu za čekání i nástupní sazbu, nebude starý nejvýše osm let a na kapotě bude mít nasprejovanou obří lebku překříženou dvěma AK-47), ale v zásadě je i levnější. Řidič Uberu totiž neplatí (nebo alespoň ještě donedávna neplatil) mnoho poplatků, které taxikáři ze zákona musí. Zejména poplatky za dispečink jsou pro řidiče taxi nakonec poslední ránou, která je znevýhodní vůči 25 %, jež dávají lidé Uberu.

Přímo z pohledu zákazníka Uber ve skutečnosti o moc levnější není, ale díky tzv. dynamickým cenám a neomezeností maximální ceny můžou jeho tarify pragmaticky skákat. Ve špičce stojí jízda Nadslužbou víc, než když je stav normální. Dokonce může jít až přes čáru. Uber byl za to ostře kritizován. Například při teroristickém atentátu v New Yorku ze září minulého roku navýšil naráz ceny hojně požadovaných jízd až o 300 %. Český taxikář takový systém v taxametru nemá a ani nemůže mít. Leda by skákal pod legislativně danou sazbu 28 korun za kilometr, což se mu nevyplatí.

Zatímco řidiči Uberu jsou vlastně řidiči jako vy nebo já, to jest máme čistý trestní rejstřík, platný řidičský průkaz a vozidlo mladší deseti let s platnou technickou kontrolou (a k tomu smartphone přirozeně), taxikáři to mají mnohem složitější. Musí mít průkaz, že jsou taxikáři, taxametr, svítilnu s nápisem taxi a nápis taxi všude možně po autě. Každých 12 měsíců musí na technickou kontrolu, při každé technické manipulaci s taxametrem musí na úřad kvůli ověření měřidla a musí absolvovat zkoušku z místopisu v oblasti, kde svoje řemeslo chtějí provozovat, jak zmiňovala již druhá výtka studie. Pokud cokoliv z toho taxikář nemá nebo neplní, hrozí mu pokuta v řádech desítek tisíc korun připočtená ke všem úřednostem, které samozřejmě také stojí nějaký ten peníz.


Podání rukou?

Minulý čtvrtek 5. 10. vláda učinila první pádný krok v řešení problému a vydala novelu o silniční dopravě zpřísňující sankce za nelegální provozování taxislužby. Nasednete třikrát týdně do své škodovky a přivyděláváte si s Uberem na nový iPad nebo bundu od Horsefeathers pro děti? Za jízdu bez licence, kterou mají taxikáři, vám hrozí pokuta až 100 tisíc korun. Mimoto má nově i samotná licence také tvrdší pravidla snažící se zamezit předražování jízdného nebo zneužití taxametru v podobě častějších a tajných kontrol i v cizím jazyce a na skrytou kameru. Obce a města pak po taxikářích mohou vyžadovat onu zkoušku z místopisu, schopnost obsluhovat taxametr a stanovovat zvláštní požadavky, pokud jde o rozměry vozidla nebo plnění emisní úrovně.

S tím se také připravuje druhá změna silničního zákona, která chce právně definovat mobilní aplikace jako taxametr a lépe je tak kontrolovat a danit. Podobně si to zařídil stát s Uberem v Estonsku.

Návrhy expertů pro sdílenou ekonomiku a lidí z ministerstva taktéž počítají s novými pravidly pro Uber konkrétněji. Není to taxi, a tudíž nebude mít ani jeho výhody, jako to, že si ho zákazník může stopnout na ulici nebo že řidič Uberu může jezdit stejně jako taxikáři ve vyhrazených pruzích či stát na vyhrazených místech. Místo majáčku bude stačit nálepka.

Suma sumárum

Máme tu progres. Pokud chtějí taxikáři jako živnostníci nebo zaměstnanci přežít, musí se vydat cestou moderních technologií. V opačném případě hrozí, že zaniknou stejně, jako když byly walkmany nahrazeny mp3 přehrávači a následně chytrými telefony. Zákon jim to již umožňuje.

Místo majáčku nálepka je taktéž zpestření situace.

Zkouška ze znalostí map je ovšem podle mnohých archaismem. Určitě ne obecně, ale v závislosti na pracovních podmínkách daných zákonem.

Přísnější licence, původně dána jen občanskou legislativou, je dobrou zprávou pro ty, kteří nevěří všemocné ruce volného trhu a chtějí nějaké záruky. Doufejme jen, že papírování nebude zbytečně brzdit rozvoj, jak je v Česku dobrým zvykem.

A nakonec různá pravidla pro „uberáky“ a taxikáře alespoň částečně vyváží nevýhody v nastavení cen. Bujení konkurenčního prostředí ve finále z regulace udělá přežitek a trh se vykrystalizuje sám. O dalších hráčích si povíme příště.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek