71. výročí bombardování Drážďan: Válečný zločin předehrou studené války

Drážďany nebyly strategickým cílem

Krátce po poledni 14. února letka 316 amerických bombardérů uskutečnila třetí útok, když shodila na město dalších 488 tun trhavin a 294 tun zápalných bomb. Následující den, 15. února, provedlo 211 amerických bombardérů poslední čtvrtý útok, při kterém shodilo 466 tun trhavin.

Bombardování Drážďan je považováno za bezdůvodný zločin Britů a Američanů, při kterém zahynulo až 300 000 lidí. Drážďany byly proti anglo-americkým útokům téměř bezbranné, a proto mohly bombardéry letět ve větší blízkosti k zemi a udržovat stabilní výšku a kurs, což ještě zvýšilo přesnost a tím pádem i účinek bomb.

Drážďany předtím nebyly během celé války bombardovány. Město nebylo považováno za strategický cíl, protože nehrálo významnou roli v nacistickém válečném hospodářství a ani tam nesídlily žádné klíčové ropné rafinerie nebo velké zbrojovky. V „Bombardovacím průvodci“ britského ministerstva válečného hospodářství pro rok 1943 figurovaly Drážďany na 20. místě mezi stovkou německých měst seřazených podle jejich významu pro německé válečné snahy.

Pohled na rozbombardované centrum Drážďan z věže radnice. Foto: Wikipedia (CC BY-SA 3.0)

Drážďany byly po celém světě známé spíš jako centrum architektonických skvostů, díky kterým si vysloužily přezdívku „německá Florencie“. Přesto britský premiér Winston Churchill nařídil Drážďany bombardovat podle plánu připraveného v srpnu 1944 náčelníkem štábu britských vzdušných sil sirem Charlesem Portalem.

Speciální zápalné bomby

Pod kódovým označením „operace Thunderclap“ počítal plán s útokem na nějaké velké německé město kromě Berlína, který by s nasazením veškerých dostupných sil zasadil Německu zásadní úder. Portal zvolil „plošné bombardování“ města. Churchill v lednu 1945 Portalův plán schválil, vybral do něj velká města ve východní části Německa a požadoval rychlou akci. Druhý den bylo Churchillovi oznámeno, že jakmile to podmínky umožní, budou napadeny Drážďany, Berlín a další dvě města.

Při prvních třech drážďanských náletech byly použity zápalné bomby, které byly záměrně vyrobené tak, aby zakládaly ničivé požáry. Jejich smrtící účinek byl tak silný, že i lidé, kteří se před nimi ukryli v podzemních krytech nebo v metru, uhořeli nebo se udusili, protože ničivý oheň ze vzduchu vysál všechen kyslík. Toto rozsáhlé použití zápalných bomb svědčí o tom, že hlavním cílem útoků na Drážďany bylo zastrašovat a zabíjet lidi. Dalším důkazem zaměření na civilisty byl fakt, že Churchill výslovně nařídil, aby se bombardování soustředilo na drážďanské dělnické čtvrti. Velmi cynicky to popsal velitel bombardovacích jednotek RAF Arthur Harris: „Zničíte továrnu a oni ji postaví znovu. Za šest týdnů může být opět v provozu. Když zabiju všechny jejich dělníky, bude trvat 21 let, než jim vyrostou další.“

Bombardování Drážďan je anglo-americkým válečným zločinem, za který nebyl nikdy nikdo postaven před soud. Za válečný zločin je považován každý zločin, který překročí zákony války. Bombardování civilistů již dávno před druhou světovou válkou mezinárodní legislativa zakazovala. V Haagských pravidlech leteckých válečných akcí z roku 1923 se píše: „Je zakázáno bombardování s cílem terorizovat civilní obyvatelstvo, poškozovat nebo ničit soukromý majetek nevojenského charakteru a ubližovat těm, kteří nebojují.“ Dokonce i s Hitlerem spolupracující britský premiér Neville Chamberlain v roce 1938 prohlásil, že „bombardovat civilisty je v rozporu s mezinárodním právem.“ Ve stejném roce podobná pravidla jednomyslně schválilo shromáždění Ligy národů.

Skutečným cílem bylo zastrašení Stalina                              

Proč byly za cíl bombových útoků vybrány právě Drážďany? Jedním z důvodů bylo, že město leželo přímo v cestě postupující sovětské armády, která jej obsadila krátce po zahájení své ofenzívy s cílem obsadit Berlín. Západní spojenci chtěli, aby byla smrt a devastace zřetelná a Rusové o ní informovali Stalina, který se tak měl zaleknout destruktivních schopností amerických a britských vzdušných sil. Tři měsíce před koncem války měly nálety na Drážďany zastrašit Stalina a Sovětský svaz, aby po válce angloamerickým imperialistům neodporovali.

Stalin, Roosevelt a Churchill na konferenci v Teheráně v roce 1943. Foto: Flickr

Podobnou podprahovou zprávu poslaly Spojené státy Stalinovi asi tři týdny po Drážďanech, kdy při náletech na Tokio zabily 80 000 – 200 000 lidí. Další dvě zprávy vyslali američtí imperialisté v srpnu 1945. V Hirošimě a Nagasaki ukázali ničivou sílu své nové atomové bomby.

Podobně jako Tokio, Hirošima a Nagasaki neměly nic, nebo jen velmi málo společného s válkou proti japonským imperialistům, Drážďany neměly nic, nebo jen velmi málo společného s válkou proti nacistům. Oba nepřátelé spojenců byli v době zničujících leteckých útoků již dávno na kolenou a poraženi. Šlo již o součást nového konfliktu, ve kterém se nacisté a japonští imperialisté stali angloamerickými spojenci a hlavním nepřítelem byl Sovětský svaz. Studená válka se zrodila z popela statisíců civilistů, kteří zahynuli ve smrtícím a zcela zbytečném pekle Drážďan, Tokia, Hirošimy a Nagasaki.   

 

Autor: Dougal Macdonald

Zdroj: Global Research

Foto: Flickr