„Smradlavé tofu“ – ano, tak se doslova v překladu jmenuje - je výtečná a velmi slavná pouliční specialita pocházející z provincie Chu-nan ve střední Číně. Vyrábí se z klasického měkkého tofu, které se ale nechává dále fermentovat. Proces fermentace v tomto případě neprobíhá pomocí bakterií ale díky speciální marinádě ze směsi mléka, zeleniny a masa. To, jak dlouho vše probíhá, záleží podle výrobců mimo jiné také na ročním období, počasí a hlavně venkovní teplotě. V zimě tak příprava zabere asi 6 až 8 osm hodin, zatímco v parném létě si pochoutku vyrobíte za zhruba 3 hodinky. Z bílého tofu se na konci přípravy stane úžasně černá hmota, která vydává zcela nezaměnitelný zápach, podle kterého stánek prodejce najdete doslova i poslepu. Někteří jej přirovnávají k hutnému odéru modrého sýra, jiní k hnijícímu masu, další zas k otevřenému kanálu. Pod zápachem se ale ukrývá skvělá chuť a úžasná šťavnatá a vláčná textura.

Další konzumace už závisí na osobních preferencích. Smradlavé tofu se může jíst studené, vařené nebo smažené, přičemž každá čínská provincie nebo větší město má vlastní lokální recepturu, která je místními považována za nejlepší. Nejoblíbenější je ale asi smažená varianta, při které se kostičky černého tofu smaží na pánvi v rozpáleném oleji, aby získaly hezkou, křupavou krustu. Osmažené kousky se následně přelijí horkým vývarem a posypou nasekaným česnekem a jarní cibulkou. Kdo má rád pálivé, přidává ještě čerstvé nasekané chili papričky.

Z pohledu turistů je toto smradlavé tofu doslova testem odvahy. Daleko za sebou nechává na špejli pečené škorpiony, smažené včely nebo stoletá vejce. Největší překážkou je přitom vůbec první ochutnání, první sousto. Po něm už se většina lidí k této prapodivné specialitě velmi ráda vrací. Možná jen s tím pověstným kolíčkem na nose.


 

Autor : JoČ

Foto: Wikipedia