KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
kaleidoskop

10 hrozivých parazitů, kteří ovládají mysl svých hostitelů

Za jedny z nejzákeřnějších živočišných druhů na Zemi jsou považováni cizopasníci, kteří jsou specialisty na to prosadit si v napadeném organismu své nároky. Seznamte se s deseti vychytralými parazity, kteří jsou schopni ovlivnit a někdy dokonce rovnou řídit chování svých hostitelů.

...

Houba ovládající mravenčí zombie (Ophiocordyceps unilateralis)

Mravenci jsou známí jako vynikající navigátoři. Nacházejí velmi efektivní cestičky, které jim usnadňují shánění potravy. Ale v deštných pralesech Thajska, Afriky a Brazílie mravence rodu Camponotus leonardi ze správného kursu svádí cizopasná houba Ophiocordyceps unilateralis.

Spora nejprve napadne mravence prohánějícího se po deštném pralese a následně se 3-9 dní vyvíjí uvnitř jeho těla. Poté je houba připravena dokončit svůj životní cyklus, a proto začne manipulovat s mravencem, který se slepě trmácí jako zombie a nedbá o své bezpečí.

Studie z roku 2009 zjistila, že napadení mravenci vždy směřují do podobných míst: na stromy do výšky přibližně 25 cm nad zemí, kde je správná vlhkost pro růst houby. Mravenec se zde zakousne do spodní strany listu a zemře.

Během 24 hodin se houbová vlákna vynoří z mrtvoly a nakonec z hlavy mravence vyroste výhonek houby a začne rozptylovat spory po povrchu deštného pralesa, kde je největší šance infikovat další mravence. Když houba exploduje z hlavy mravence, vypadá to jako ve scéně z filmu Vetřelec, jenom s tím rozdílem, že mravenec je v tuto chvíli již milosrdně mrtvý.

Kamikadze strunovec (Paragordius tricuspidatus)

Tito červi mohou dorůstat až do délky lidského chodidla a vypadají jako kus vařené špagety. Ale k tomu, aby dosáhli těchto parametrů, potřebují útočiště v těle cvrčka nebo kobylky, kteří následně plní jejich příkazy.

Nejprve malou larvu strunatce sežere larva jiného hmyzu. Nejčastěji se jedná o komára nebo jepici. Tu poté, co vyleze z vody, chytí cvrček nebo kobylka. Ve cvrčkově těle se strunatec začne vyvíjet. Červ pro závěrečnou fázi svého vývoje potřebuje vodu. Cvrček ale neumí plavat a dokonce se ani nepohybuje v blízkosti vody, takže červ ho k tomu musí přinutit.

Změnou funkcí cvrčkovy centrální nervové soustavy ho červ donutí skočit do nejbližší vody. Nešťastný cvrček se při tom utopí, což umožní strunatci vylézt z jeho těla ven a dále se množit.

Zvenčí není poznat, že je cvrček napaden, ale červ má jeho psychiku plně pod kontrolou. Ben Hanelt z Univerzity Nové Mexiko v Albuquerque, který červy studuje, viděl na vlastní oči neuvěřitelných 32 červů, jak vylezli z jednoho nebohého hostitele.


Červ Paragordius tricuspidatus opouštějící tělo svého hostitele.

Vyklešťovatel svijonožec (Sacculina)

Pokud se domníváte, že přesvědčit cvrčka nesnášejícího vodu, že umí plavat, je heroický čin, pak tento cizopasný korýš posunuje ovládání cizího těla na ještě vyšší úroveň.

Korýši svijonožci rodu Sacculina se dostanou do těla svého hostitele kraba tak, že najdou skulinu v kloubu jeho čelisti. Svijonožec pak shodí svou tvrdou skořápku a smrskne se, takže vypadá spíš jako slimák než typický korýš, jak je známe například přilepené na spodní části lodí.

V novém těle se zabydlí, vysává krabovy živiny a využívá je zejména k tomu, aby byl co nejrychleji schopen vlastní reprodukce. V dospělosti korýš vypadá jako měkký pulsující vaječný žloutek.

Pokud je napadený krab samička, parazit ji donutí, aby se o miliony jeho larev starala, jako by byly její vlastní. Pokud je krab samec, tak je korýšem ovlivněn, aby se choval jako samice. Nejen že se stane neplodným, ale vyroste mu i břicho, aby se v něm mláďatům korýše dobře dařilo. Jeho pohlavní žlázy se smrsknou a přestanou mu růst bojová klepeta.


Cizopasný korýš kraba psychicky doslova vykastruje; Foto: Wikipedia

Zeleně pruhovaný ploštěnec – Motolice podivná (Leucochloridium paradoxum)

Pokud uvidíte šneka se dvěma krásnými tykadly, ve kterých pulsují smaragdově a olivově zelené proužky a šedé skvrny s kaštanově hnědými tečkami, udělá na vás jistě dojem. Nesetkali jste se ale s vyparáděným šnečím švihákem, nýbrž se šnekem napadeným cizopasným ploštěncem.

Zeleně pruhovaná motolice se zkroutí, aby se dostala do šnečích tykadel, kde pak zvenčí připomíná pěkně zbarvenou housenku. A to je lákavá pochoutka pro ptáky. Proto potom červ začne ovládat šnečí chování. 

Wanda Wesolowská a Tomasz Wesolowski z Vratislavské univerzity v Polsku v roce 2013 zjistili, že infikovaní šneci se chovají odlišně od svých nenapadených soukmenovců. Objevují se ve více exponovaných a lépe osvětlených místech umístěných ve vyšších patrech vegetace. Tím se šnek stává snadnějším cílem pro ptáky pátrající po potravě. Když šneka s ploštěncem pták sezobne, parazit se v něm rozmnoží a jeho životní cyklus může zdárně pokračovat.


Napadený šnek s krásně zbarvenými tykadly; Foto: Flickr

Beruščí parazit (Dinocampus coccinellae)

Tento druh vosy potřebuje hostitele, který bude chránit její vajíčka před potenciálními nepřáteli. A asi nenajdete lepšího strážce než hmyz, který se vykazuje znaky evokujícími nebezpečí. Slunéčka se nám sice mohou navenek jevit jenom jako postavy z kreslených pohádek a milých obrázků na svačinových boxech, ale ve skutečnosti se v přírodě umí velmi účinně bránit. 

Když jsou napadeny, vypouštějí odporný jed a jejich tvrdé krovky se sytě červenou barvou a černými puntíky varují případné útočníky. Ale proti cizopasným vosám nemají šanci. Ty berušku bodnou a vypustí do ni jediné vajíčko.

Z vajíčka se vylíhne larva, která se prokouše vnitřní tkání berušky a vyleze jejím břichem ven. Pak šikovně omotá berušce vlákno kolem nohou a zakuklí se. Beruška tedy stojí jako bodyguard stráž nad kuklou. Zůstává naživu, a když se přiblíží nepřítel, třese se a škube končetinami. Neví se přesně, proč se tak chová, ale může to být vyvoláno jedem, který larva vypustila. Studie z roku 2011 zjistila překvapivou věc -  čtvrtina zombie berušek tuto invazi vosí larvy přežije.


Napadené "zombie" slunéčko; Foto: Naturespot

Smaragdová švábí vosa (Ampulex compressa)

Tento druh vosičky má kovově lesklé tělo, které září jako smaragd, s jasně karmínovými znaky na dvou ze svých končetin. Žije v tropických oblastech Asie, Afriky a tichomořských ostrovů. Je to krásný druh hmyzu, ale chudák každý šváb, který jí vstoupí do cesty.

Ve srovnání se švábem má sice jen šestinovou velikost, ale to ji nezastaví. Nejprve do něj vypustí jednoduché paralyzující žihadlo. Následně vstříkne směs neurotransmiterů (chemické látky pro přenášení nervových vzruchů) do švábova mozku, čímž ovládne jeho mysl a změní ho v bezmocnou zombie. 

Rychle si nasaje švábovu krev na posilněnou, zakousne se mu do tykadla a vede si ho do hnízda doslova jako psa na vodítku. Tam vosička naklade švábovi do zadečku vajíčka a zatarasí je kamínky. Nešťastný šváb se ani nepokusí utéct, i když by toho byl stále fyzicky schopen. Jen tam poslušně sedí a čeká, až ho larva vosičky zaživa sní. Nakonec se vylíhne dospělá vosička, která vyleze ze švábových ostatků.


Krásná ale zákeřná švábí vosa; Foto: Wikimedia

Toxoplazmóza (Toxoplasma gondii)

Tento jednobuněčný živočich (prvok) je zřejmě nejznámější ze všech parazitů, kteří ovládají hostitele. Je to možná proto, že se pohybuje v blízkosti lidských obydlí. Infikuje především krysy a myši a manipuluje s nimi, aby se nechaly sežrat kočkou, protože v jejím těle se může prvok množit.

Vědecká studie z roku 2007 popsala, že infikované krysy a myši přestanou mít strach z kočičího pachu. Naopak je začne přitahovat feromon obsažený v kočičí moči. Zvíře se přestane skrývat pod podlahou a často vylézá ven a očichává teritorium kočičího dravce. Působením parazita se tak přiblíží ke své konečné destinaci – kočičímu žaludku.

Odhaduje se, že 30 – 60 procent všech lidí je toxoplazmózou nakaženo. Vědci však dosud jednoznačně neví, jestli parazit ovlivňuje i lidské chování. V roce 2006 přišel Kevin Lafferty z amerického geologického ústavu v Santa Barbaře v Kalifornii s určitými důkazy změn osobnosti u lidí nakažených tímto parazitem. Zatím je to pouze vzájemná souvislost, která má daleko k přesvědčivým důkazům. Nicméně Lafferty říká: „Vsadil bych si na vztah příčiny a následku.“

Toxoplazmóza se také nezvykle často vyskytuje u lidí se schizofrenií, ale opět není jasné, co to znamená nebo jakou to má důležitost. „Schizofrenie je komplikovaná nemoc a má zřejmě celou řadu příčin,“ říká Lafferty a dodává, že existuje spousta nakažených lidí, kteří netrpí schizofrenií a naopak spousta lidí se schizofrenií, kteří nejsou infikovaní. „Přesto si klidně dovolím tvrdit, že toxoplazmóza je korelačním rizikovým faktorem pro schizofrenii.“


Cysta toxoplazmózy; Foto: Wikimedia

Viry vztekliny

Možná nepovažujete nákazy typu vztekliny za parazity, ale přírodovědci mají jasno v tom, že jimi opravdu jsou. „Chřipku a vzteklinu pokládám za parazity, protože zpravidla snižují fyzickou zdatnost svého hostitele nebo mají prospěch na úkor hostitele,“ tvrdí Levi Morran z Emory univerzity v Atlantě. 

Vzteklina je jedním z nejděsivějších parazitů, protože stírá hranice mezi lidmi a zvířaty. Virus se šíří slinami, obvykle ranami způsobenými škrábnutím nebo kousnutím. Virus způsobuje, že zvířata – nejčastěji psi a netopýři a občas i lidé – jsou více agresivní, a tím je nutí ke svému šíření prostřednictvím kousání a škrábání.

„Vzteklina se projevuje širokým spektrem neurologických příznaků včetně změn chování, ale také problémy s motorikou,“ říká Andres Gomez, specialista na parazity z ICF International ve Washingtonu. „Následně někdy nastávají obtíže s polykáním, které vedou ke hladu, hypoglykemii a dehydrataci.“ Virus údajně způsobuje strach z vody, ale je to mýtus. „Pacienti trpí bezděčnými záchvaty, když se pokoušejí napít a později, když se setkají s vodou,“ vysvětluje Gomez. „Ale není to strach.“


Viry vztekliny. Foto Wikimedia

Virus chřipky

Ano, patří sem i chřipka. V roce 2010 Chris Reiber spolu se svými kolegy z Binghamtonské univerzity v New Yorku našel důkaz, že lidé napadení virem chřipky jsou více společenští. Zjistili, že lidé, kteří dostali vakcínu s chřipkou, přišli během 48 hodin do styku s výrazně více lidmi a pobývali ve větších skupinách v porovnání se 48 hodinami, které předcházely vakcinaci. Infikovaní hostitelé také mnohem častěji vyrazili do barů a na party.

Je to sice jen jedna studie a navíc dělaná na pouze malém vzorku lidí, ale přesto to stačí na dost nepříjemný pocit. Pro virus je pochopitelně výhodné, když jej hostitel předá nejvyššímu možnému počtu lidí, a to ještě předtím, než se projeví jeho příznaky a upoutají napadeného na lůžko.

Schistocephalus solidus

Paraziti jsou všude. Většina živočišných druhů může být napadena více než jedním druhem parazita a dokonce i paraziti mohou hostit své vlastní parazity. Takže se může v některých případech stát, že hostitel je napaden více parazity s různými zájmy a ti následně mezi svádějí boj o to, kdo bude mít kontrolu nad hostitelem. To se nejčastěji stává, pokud je jeden parazit připraven přejít do jiného hostitele, zatímco druhý parazit ještě ne.

Chcete vědět, co se v tomto případě stane? Nina Hafen a Manfred Milinski z Institutu Maxe Plancka pro evoluční biologii v německém Plönu infikovali drobné korýše (Macrocyclops albidus) hned několika tasemnicemi. Tyto tasemnice se v konečné fázi potřebují přesunout do hostitelské ryby koljušky a aby se tam dostaly, manipulují chováním korýše. 

Ten se proto stává stále aktivnějším a tím se zvyšuje pravděpodobnost, že ho koljuška sežere. Pokud byly dvě tasemnice připraveny k přesunu do hostitele, jejich vliv na chování korýše byl silnější. To naznačuje, že spolupracovaly. Ale pokud starší tasemnice připravená pro přesun sdílela korýše s mladší kolegyní, která ještě chtěla zůstat, stejně hostitelského korýše donutila k aktivnímu chování, jakoby tam mladší tasemnice nebyla. Hafer a Milinski se domnívají, že starší tasemnice účinně eliminovala vliv svého mladšího konkurenta.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek