KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
kaleidoskop

Jak včely navzdory všem překážkám přežívají v Arktidě?

Královny kolonií arktických včel jsou zabaleny v přepychových kožešinových kožíšcích, které obepínají jejich malé černé hlavičky. Jakmile jim to venkovní teplota dovolí, vstanou ze svého osamělého zimního spánku (žádná z jejích dělnic zimu nepřežije) a vydají se vstříc bílým pláním arktického jara.

...

Tyto královny s černými a žlutohnědými pruhy tak zahajují svůj lov květin jako rozchodnice růžová, borůvka bažinná či šicha černá. I v těchto zamrzlých okrajích světa totiž rostliny potřebují opylovat, a tyto včely jim to umožňují.

Jakožto studenokrevní živočichové v chladném klimatu musí arktické včely shromažďovat teplo, kde se jenom dá. Aby mohly vzletět, musí jejich tělo dosáhnout teploty 30 ℃. Se zahříváním jim mohou pomoci třeba květy arktického máku, které se otáčí za sluncem a zachycují teplo. Včely v těchto květech sedí, chvějí se a zapínají své svaly, než jsou dostatečně zahřáté pro vzlet. A jak zjistil biolog Bernd Heinrich, který včely zkoumal v kanadské Arktidě, královna rovněž potřebuje teplo navíc, aby mohla zahájit inkubaci svých vajíček. Královna má tedy pouze několik letních měsíců na to, aby porodila celou kolonii, a stvořila tak novou včelí generaci.

Nový druh

Kromě nehostinného mrazu musí tyto včely rovněž unikat predátorům, kteří jsou hladoví po každém výživném soustu, a také přežívat důsledky změny klimatu, která ohrožuje jejich způsob života. Skutečnost, že se v arktických končinách vyvinul jeden druh včel, Bombus polaris, je sama o sobě neuvěřitelná. Arktida však skýtá překvapivou včelí rozmanitost. Kromě Bombus polaris se zde totiž nachází také Bombus hyperboreus a Bombus glacialis, která byla objevena teprve nedávno.

Vědecký tým, který včelí druh Bombus glacialis objevil, sídlí v ruském Archangelsku a v minulosti již odhalil například starověkou historii povodí řeky Mekong, když zkoumal rozšíření sladkovodních mušlí a objevil perlovou mušli, která byla již dávno považována za vyhynutou. Podle Ivana Bolotova, vedoucího týmu, je B. glacialis „možným znamením nečekaného ztraceného světa v severní Arktidě“.

Tento včelí druh byl nalezen pouze na souostroví Nová země, které Sovětský svaz po desítky let využíval pro testy jaderných zbraní. Dříve ve 20. století však badatelé a cestovatelé, kteří ostrovy navštívili, nasbírali několik jedinců těchto včel, které byly následně uchovány v národních muzeích přírodní historie. Obvykle byly považovány za poddruh jiného druhu včel, avšak nová genetická analýza ukázala, že se jedná o nový druh.


Ansgar Walk/CC BY-SA 3.0

Existoval v ;pravěku ztracený arktický svět?

Život jakéhokoli včelího druhu v Arktidě se může jevit jako malý zázrak přírody. Bolotov a jeho tým však spekulují, zda tato populace nemá ještě překvapivější a neobvyklejší historii. Většina této části Země byla při posledním glaciálním maximu zhruba před 25 000 lety téměř úplně pokryta ledem. Někteří vědci však mají za to, že i v této době zde existovaly oblasti bez ledu, kde žilo malé množství rostlin a živočichů. Je tedy možné, že včely z Nové země na toto souostroví přišly až poté, co ledy ustoupily, ale existuje také možnost, že zde žily již ve zmíněných mrazivých obdobích v ještě izolovanější komunitě než dnes.

A výsledky nové analýzy ukazují právě na druhou z těchto možností. „Pokud je tato hypotéza skutečně pravdivá a tyto včely se vyskytují endemicky na tomto ostrově, jedná se o první spolehlivé znamení potvrzující existenci „Ztraceného světa pod ledem“… tedy prvního známého evolučního centra na ostrově v Arktidě,“ říká Bolotov.

Pokud má pravdu, mohly by tyto ostrovy v nadcházejících letech znovu posloužit jako útočiště, vzhledem k tomu, jak se klima otepluje. Oblastí, kde mohou druhy adaptované na zimu žít, ubývá, na těchto hornatých arktických ostrovech by však třeba dokázaly přežít, stejně jako zmíněné včely.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek