Jak včely navzdory všem překážkám přežívají v Arktidě?

Tyto královny s černými a žlutohnědými pruhy tak zahajují svůj lov květin jako rozchodnice růžová, borůvka bažinná či šicha černá. I v těchto zamrzlých okrajích světa totiž rostliny potřebují opylovat, a tyto včely jim to umožňují.

Jakožto studenokrevní živočichové v chladném klimatu musí arktické včely shromažďovat teplo, kde se jenom dá. Aby mohly vzletět, musí jejich tělo dosáhnout teploty 30 ℃. Se zahříváním jim mohou pomoci třeba květy arktického máku, které se otáčí za sluncem a zachycují teplo. Včely v těchto květech sedí, chvějí se a zapínají své svaly, než jsou dostatečně zahřáté pro vzlet. A jak zjistil biolog Bernd Heinrich, který včely zkoumal v kanadské Arktidě, královna rovněž potřebuje teplo navíc, aby mohla zahájit inkubaci svých vajíček. Královna má tedy pouze několik letních měsíců na to, aby porodila celou kolonii, a stvořila tak novou včelí generaci.

Nový druh

Kromě nehostinného mrazu musí tyto včely rovněž unikat predátorům, kteří jsou hladoví po každém výživném soustu, a také přežívat důsledky změny klimatu, která ohrožuje jejich způsob života. Skutečnost, že se v arktických končinách vyvinul jeden druh včel, Bombus polaris, je sama o sobě neuvěřitelná. Arktida však skýtá překvapivou včelí rozmanitost. Kromě Bombus polaris se zde totiž nachází také Bombus hyperboreus a Bombus glacialis, která byla objevena teprve nedávno.

Vědecký tým, který včelí druh Bombus glacialis objevil, sídlí v ruském Archangelsku a v minulosti již odhalil například starověkou historii povodí řeky Mekong, když zkoumal rozšíření sladkovodních mušlí a objevil perlovou mušli, která byla již dávno považována za vyhynutou. Podle Ivana Bolotova, vedoucího týmu, je B. glacialis „možným znamením nečekaného ztraceného světa v severní Arktidě“.

Tento včelí druh byl nalezen pouze na souostroví Nová země, které Sovětský svaz po desítky let využíval pro testy jaderných zbraní. Dříve ve 20. století však badatelé a cestovatelé, kteří ostrovy navštívili, nasbírali několik jedinců těchto včel, které byly následně uchovány v národních muzeích přírodní historie. Obvykle byly považovány za poddruh jiného druhu včel, avšak nová genetická analýza ukázala, že se jedná o nový druh.

Ansgar Walk/CC BY-SA 3.0

Existoval v ;pravěku ztracený arktický svět?

Život jakéhokoli včelího druhu v Arktidě se může jevit jako malý zázrak přírody. Bolotov a jeho tým však spekulují, zda tato populace nemá ještě překvapivější a neobvyklejší historii. Většina této části Země byla při posledním glaciálním maximu zhruba před 25 000 lety téměř úplně pokryta ledem. Někteří vědci však mají za to, že i v této době zde existovaly oblasti bez ledu, kde žilo malé množství rostlin a živočichů. Je tedy možné, že včely z Nové země na toto souostroví přišly až poté, co ledy ustoupily, ale existuje také možnost, že zde žily již ve zmíněných mrazivých obdobích v ještě izolovanější komunitě než dnes.

A výsledky nové analýzy ukazují právě na druhou z těchto možností. „Pokud je tato hypotéza skutečně pravdivá a tyto včely se vyskytují endemicky na tomto ostrově, jedná se o první spolehlivé znamení potvrzující existenci „Ztraceného světa pod ledem“… tedy prvního známého evolučního centra na ostrově v Arktidě,“ říká Bolotov.

Pokud má pravdu, mohly by tyto ostrovy v nadcházejících letech znovu posloužit jako útočiště, vzhledem k tomu, jak se klima otepluje. Oblastí, kde mohou druhy adaptované na zimu žít, ubývá, na těchto hornatých arktických ostrovech by však třeba dokázaly přežít, stejně jako zmíněné včely.