KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
kaleidoskop

Největší vulkán sluneční soustavy

Je 14. listopadu 1971 a všichni astronomové a geologové na Zemi jsou jako na trní, neboť sonda Mariner 9, do které všichni vkládali velké naděje, dorazila ke svému cíli – Marsu. Po 167 dnech letu se podařilo navést sondu na oběžnou dráhu rudé planety, a ta tak získala svou první umělou družici. Hlavním úkolem sondy mělo být mimo jiné zmapování téměř celého povrchu Marsu.
...

Obrázek: Olympus mons v celé své kráse; fotografie byla pořízena sondou Viking 1 dne 22. 6. 1978 (Zdroj: NASA)

Avšak když Mariner 9 zapnul své televizní kamery, nepodařilo se jim i přes jejich technickou bezúhonost zaznamenat vůbec nic. Příčinnou velmi špatného obrazu byla prachová bouře, která zrovna na Marsu vypukla a velmi rychle nabyla celoplanetárních rozměrů. Na fádním povrchu Marsu bylo možné kromě nekonečného moře mikroskopického prachu zaznamenat pouze jednu nezřetelnou skrvnu, která se nacházela v místě zvaném Nix Olympica (Olympský sníh).

Světlá skvrna na povrchu Marsu byla známá již od 10. listopadu 1879, kdy ji poprvé zahlédl a popsal italský astronom Giovanni Schiaparelli jako „jasnou jako polární sníh, ale krajně malou“. Právě podle světlého zabarvení byla skrvna pojmenována jako Nix Olympica, přičemž předpoklady tvrdily, že se pravděpodobně jedná o pohoří, na jehož vrcholcích se vyskytuje sníh.

Jakmile prachová bouře začátkem roku 1972 ustála, začala sonda Mariner 9 pořizovat snímky povrchu ve velkém rozlišení a posílat je na Zemi. Kromě nadšení z prvních kvalitních snímků porchu Marsu vzbudil velký povyk snímek planiny Tharsus, kde byly zřetelně vidět 4 hory obřích rozměrů, z nichž jedna vykazovala znaky opravdu enormní velikosti. Jednalo se o štítovou sopku, dnes latinsky označovanou jako Olympus Mons (Hora Olymp). Na východ od tohoto velikána se srovnány v jedné línii nacházely další tři sopky sice menších, nicméně ve srovnání s podobnými útvary na zemském povrchu obrovských rozměrů. Trojici „menších“ sopek tvořily Arsia Monsa, Pavonis Mons a Ascraeus Mons.

Olympus mons se stal největším vulkánem a zároveň i nejvyšší horou sluneční soustavy. Se svou výškou 24 kilometrů je téměř třikrát vyšší než největší štítová sopka na Zemi – havajská Mauna Loa, která je od dna Tichého oceánu vysoká zhruba 9km. Také objem gigantické sopky je přinejmenším padesátkrát větší oproti pozemskému velikánovi z Havaje, a zatímco kruhová základna sopky Mauna Loa má průměr asi 120 km, Olympus mons disponuje průměrem až 700 km. Celá základna marsovské sopky je ohraničena několik kilometrů vysokými srázy, jejichž původ zatím není jasný. Vrchol sopky je zakončen kalderou o rozměrech 90 x 60 km, na které se překrývá šestice kráterů.

Ptáte se, jak je možné, že zrovna na povrchu Marsu mohl vzniknout vulkán takových rozměrů, když jeho pozemské protějšky jsou o poznání menší? Důvodů pro tyto rozdíly je zřejmě hned několik, a abychom je pochopili, řekneme si nejdřív něco o tom, jak vlastně štítové sopky vznikají. Štítová sopka může vzniknout zpravidla jen v místě, kterému geologové říkají „horká skvrna v plášti planety“. V tomto místě horké magma z planetárního nitra vystupuje k povrchu, proráží kůru a vytryskává volně na povrch, kde poté vytváří rozsáhlé a ploché kužely.

A teď k samotným rozdílům. Předně je nutné říct, že Mars je planeta menší než Země a na jeho povrchu je tak menší gravitační zrychlení, takže k vytvoření stejně velké hory je na Marsu potřeba menší množství energie. Hlavní příčinou rozdílů je však rozdílná vnitřní stavba obou těles. Zatímco na Zemi funguje tzv. „desková tektonika“ (pomalé vodorovné posouvání litosférických desek po plastické astenosféře), na Marsu k těmto posuvům pravděpodobně vůbec nedochází.

Proto mohla na Marsu po velmi dlouhou dobu vyvěrat láva na stále stejném místě a vytvořit tamější velikány. Avšak na Zemi se díky již zmíněné deskové tektonice místo vývěru lávy průběžně mění - jako příklad můžeme opět použít Havajské ostrovy, které jsou celé tvořeny štítovými vulkány a táhnou se v délce stovek kilometrů.

Nejvyšší hory na Zemi již své pokořitele znají, ale Olympus Mons zatím na první dobyvatele čeká. Je velmi pravděpodobné, že v první lidské misi na Mars, která je plánovaná v první polovině 21. století, nebude zahrnut výstup na nejvyšší horu sluneční soustavy. Prozatím se tedy můžeme jen kochat snímky tohoto velikána, nebo se snažit odpovědět na dosud nezodpovězené otázky okolo jeho stavby a vzniku.

ZPĚT NA KATEGORIE

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (1 příspěvků)

Komentáře (1)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek
Je dobré, že se to stále připomíná.