KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
kaleidoskop

Otázky o feminismu: Co ženy chtějí a kdo jim v tom brání?

Máme rok 2017 a slovo „feministka“ nabylo poněkud pejorativního významu. Často se používá jako urážka. Přitom lidé často tvrdí třeba to, že si za znásilnění může žena sama.

...

Feministické hnutí trvá už přes sto let. Během této doby se změnilo hodně. Ženy dosáhly práva volit ve volbách, provdat se nebo neprovdat, rodit anebo nerodit (ovšem, ne všude), nosit krátké sukně (také ne všude) a podobně.

Rozhodli jsme se podívat a odpovědět na nejčastější otázky a nejasnosti ohledně feminismu.

Feminismus? To je to, když si ženy myslí, že jsou důležitější než muži?

Feminismus je hnutí za práva žen, proti jejich diskriminaci na základě pohlaví. To znamená, že podle feminismu by ženy neměly mít méně politických, ekonomických a občanských práv pouze proto, že jsou to ženy: a jejich práva nesmějí být pouze teoretická, musí vstoupit i do praxe.

Podstata feminismu se skvěle odráží ve slavném citátu Mary Scheer: „Feminismus je radikální názor, že i žena je člověk.“


Zdroj: wikipedia

A co feminismus není?

Americký televizní kazatel na počátku 90. let tvrdil: „Feminismus je hnutí, které nutí ženy opustit své muže, zabít své děti, zapojit se do čarodějnictví, zničit kapitalismus a stát se lesbičkami.“

To, že si chtějí feministky podmanit anebo zničit muže, je samozřejmě nesmysl. Dokonce ani radikální feminismus, který často zaujímá radikální postoje, nechová k mužům nenávist. Bojuje však proti patriarchátu, v němž je veškerá moc (až už v politice, nebo rodině) v rukou mužů. Podle tohoto odvětví feminismu mají i ženy právo podílet se na moci.

Podle jiné radikální větve feminismu by ženy neměly čekat od mužů nic dobrého, a proto je třeba odmítnout všechny vztahy založené na principu patriarchátu. Nejde však o jejich zničení, ale o jejich přenechání pouze mužům – a vytvoření vlastní sociální instituce, která bude pouze pro ženy.

Kromě dvou výše zmíněných radikálních odvětví feminismu, existuje ještě třetí: transexkluzivita. Ženy zastávající tuto pozici odmítají zastupovat práva transgender žen (tedy těch žen, které se narodily z biologického hlediska jako muži). Obecně je však takové pojetí feminismu značně nepopulární. Většina feministek je otevřená ke všem lidem bez ohledu na biologické pohlaví anebo sexuální orientaci.


Zdroj: Suffragette

Jak může existovat rovnost, pokud jsou muži a ženy biologicky odlišní?

Mezi muži a ženami samozřejmě existují biologické rozdíly. To nikdo nepopírá, ani se o to nepokouší. To ale neznamená, že by ženy a muži měli mít rozdílná práva a svobody. Je to podobné jako s výškou, barvou očí nebo barvou pleti: nikdo nepopírá, že jsou lidé různé barvy pleti, ale bez ohledu na to máme všichni stejná práva.

Přítomnost nebo nepřítomnost nějakých orgánů nebo fyzické vlastnosti nedělají z nikoho lepšího jedince, nezaručují mu žádná privilegia, nedávají mu právo rozhodovat za druhé nebo třeba brát více peněz za stejnou práci.

Kromě toho jsou biologické pohlaví a jeho sociální vnímání dvě odlišné věci, které se ne vždy shodují.

Snaha dokázat nadřazenost mužů nad ženami na základě biologie, je založena na myšlence, že moc je spjata s fyzickou silou. Souhlasíte s tím? Pak ale musíte souhlasit rovněž s tím, že každý, kdo je vyšší, těžší a svalnatější než vy, má větší práva (a třeba vyšší plat). Rozdíl ve výšce, hmotnosti a síle mezi jednotlivými muži je daleko vyšší než rozdíl mezi průměrným mužem a průměrnou ženou!

Není to o vrozených rolích, ale spíše o zvyku automaticky přiřazovat k lidem určité rysy (k mužům se automaticky přisuzuje síla, odvaha, odhodlání, rozhodnost, sebevědomí, k ženám zase slabost, mateřství, péče, starostlivost, stydlivost). Ať už jsme muži anebo ženy, jsme tlačeni do těchto rolí společností a tím, co od nás očekává.


JeongMee Yoon’s Pink & Blue Project  dokumentuje genderové rozdíly v barvách, hračkách a předmětech, které obklopují děti už od raného věku 

Zdroj: footnote

Bylo to tak vždycky. Proč měnit něco, co fungovalo stovky let? 

Za prvé, ne všichni jsou při současném stavu šťastní. Podle průzkumu z loňského roku si 51% mužů a dokonce celých 75% žen myslí, že současná situace není ideální, a že by ženy měly být za stejnou práci ohodnocovány stejně jako muži.

A tom, že ženy mají právo zaujímat vedoucí pozice je přesvědčeno celkem 78% všech dotazovaných.


demonstrace sufražetek v New Yorku, 1912

Zdroj: The Library of Congress

Za druhé, během dvacátého století se role mužů a žen ve společnosti proměnila – a to především díky iniciativě žen. Přinejmenším ženy získaly hlasovací právo. Jako první jej dostaly obyvatelky Nového Zélandu (v roce 1893). Ve Spojených státech bylo ženám hlasovací právo uděleno roku 1920, ve Velké Británii toku 1928. V Saúdské Arábii dostaly ženy právo hlasovat až roku 2015.

Ženy mohou sloužit v armádě celkem v 38 zemích světa (včetně Česka nebo Ruska).

Stereotypní představy o mužích a ženách nejsou přirozené, jsou pouze výsledkem tradice, vytvořily se v průběhu dějin, nejsou dány nějakým přírodním neotřesitelným zákonem.


Proč tedy nejsou všechny ženy feministky?

Ženy nemusí být feministkami. Feminismus nikoho k ničemu nenutí a naopak, jedním z jeho cílů je umožnit lidem žít vlastní život, mít možnost žít podle vlastních představ a nebýt za to nikým stíhán ani diskriminován.

Feminismus neříká nic o tom, zda by se ženy měly vdávat nebo by měly zůstávat svobodné. Neříká nic o tom, zda by ženy měly rodit děti, anebo měly zůstávat bezdětné. I taková žena, která je v domácnosti, je manželkou a matkou, může být zároveň feministkou.

Co tedy feminismus říká? Je to jednoduché. Hlavní je, aby to, co děláme, bylo naše osobní a vědomé rozhodnutí, aby to byla naše vlastní volba, do níž nás nikdo nenutil.

Je ovšem těžké zvolit si cestu rovnoprávnosti, pokud mají ženy horší kulturní, ale i finanční podmínky. Udělat kariéru je pro ženy ve většině částech světa obtížnější než pro muže. Jejich platy jsou výrazně nižší. Pokud se udrží trend, dosáhnou ženy stejných platů až v roce 2059.

Nezapomeňte, že některé ženy podporují sexismus. Názor, že všechny ženy jsou hloupější než muži, bohužel opravdu zastává i část samotných žen. Proč to tak je? Mnoho žen se prostě bojí prohlásit o sobě, že jsou feministky nebo že s feministkami souhlasí. Jak už jsme řekli, získalo totiž toto slovo pejorativní význam a mnozí jej vnímají jako urážku.

Existují i takové ženy, které vlastně feministkami jsou, ačkoli to popírají. Tyto ženy sdílejí všechny myšlenky feminismu, ale feministkami se nenazývají (a mnohdy dokonce feminismem otevřeně pohrdají). Feminismus totiž vnímají jako cosi extremistického. Domnívají se, že každá feministka je ošklivá, nenávistná vůči mužům a vlastně celkově šílená.

Stojí za zmínku, že asi nejznámější feministka současnosti vypadá takto:


Emma Watson

Zdroj: vanityfair

Mnohé ženy už několikrát Emmu Watson zkritizovaly. Údajně si protiřečila, kázala vodu a pila víno, když šířila feminismus a přitom v reklamních kampaních, kterých se jako modelka účastnila, používala líčidla a nosila výstřihy.

Jak ale sama Emma říká, každá žena má právo vypadat tak, jak chce. Což je naprosto v souladu s myšlenkou feminismu.

Mohou být muži feministi?

Jistě, feministické názory jsou rozšířené i mezi muži. Může být ale takový muž nazván feministou? Pokud považujeme feminismus za ženské hnutí za práva a svobody žen, potom může být muž spíše pouhým příznivcem, spojencem a podobně smýšlející osobou. Pro větší přesnost používají tito muži termín „pro-feministický“.

Pokud považujeme feminismus za hnutí za rovnost žen a mužů, pak zde místo pro muže je. Nejde jen o diskriminaci žen: patriarchát ve skutečnosti škodí i mužům. Na muže je kladena vysoká zodpovědnost. To oni musí být živitelé rodiny, oni musí být silnější. Patriarchální společnost jasně definuje, jak má vypadat správný muž. Muž nemá nárok na emoce, na slabost. Chlapi přece nepláčou. Muži si se vším poradí. Muži dokážou opravit cokoli. Muži jsou vždy připraveni na sex. Podílení se na „ženských“ věcech, jako je vaření nebo výchova dětí je považováno za „zženštilost“.

Mimochodem, jeden z nejznámějších českých feministů byl náš prezident Tomáš Garrigue Masaryk. V současnosti se k feminismu hlásí třeba herec Benedict Cumberbatch

Existují ovšem názory, že muži nemohou být feministickému hnutí nijak nápomocní. Při vší touze se prý totiž nedokážou zcela zbavit vžitých patriarchálních postojů a privilegií.


herec Benedict Cumberbatch, feminista

Zdroj: pinimg

Je možné být feministkou a přitom to nevytrubovat do celého světa?

Feminismus je stále populárnější hnutí, ale k tomu, abyste byla feministkou a sdílela myšlenky tohoto hnutí, nemusíte být samozřejmě současně i aktivistkou. Nemusíte se účastnit žádných protestů a akcí, nemusíte dokonce nikomu o svých názorech ani říkat. Nemusíte svůj postoj prezentovat na Facebooku, ani jiných sociálních sítích.


demonstrace za práva žen v Petrohradě, 2016

Zdroj: Ruslan Šamukov / ТАСС / Scanpix / LETA

Proč je mnoho feministek aktivistkami? Díky tomu, že se o problematice hodně mluví, že je probírána médii a šíří se v povědomí lidí, začíná společnost vnímat práva žen jako důležité téma. Zastávat nějaký názor ale nemluvit o něm – to ničemu nepomůže.

Otázka samozřejmě spočívá v tom, zda to některé z žen nepřehání. Je třeba ale pochopit, že feministický pohled pomáhá vidět všechno násilí, nepravost a diskriminaci. Jakmile se o feminismus začnete zajímat, oči se vám otevřou a vy uvidíte i ty nejmenší drobnosti, které jste dřív nevnímali. Z toho důvodu je mnoho feministek stále aktivních ve svém boji za práva a svobody žen.

Ale rovnosti jsme už dosáhli. Nebo ne?

Ano, je pravda, že došlo k velkému pokroku. Ale že jsme dosáhli rovnosti, je bohužel blud. Ženy sice dosáhly mnohých práv, která dřív náležela pouze mužům, ale co se týče povinností, nezměnilo se nic. Ženy mohou v současné době pracovat po boku mužů, ale stále se věří, že je jejich povinností zastávat „ženské práce“ jako je péče o domácnost, výchova dětí a podobně.

V roce 2016 shromáždili vědci údaje z 217 zemí světa a zjistili, že úklid, vaření, péče o děti jsou práce, kterých jsou muži většinou ušetřeni. Ženám přitom takové práce zaberou celkem 23 let života.

Podle nejnovějších údajů mají ženy 2x více práce než muži. Čas, který obětují domácnosti, musí někde chybět: ženy z toho důvodu více zanedbávají vzdělání anebo kariéru.

Ačkoli dnes žádný zaměstnavatel oficiálně neodmítne ženu z toho důvodu, že je ženou, všichni jsme jen lidé a ani ten nejčestnější člověk se při výběru zaměstnanců neubrání jistým předsudkům. Mnoho mužů i žen stále uvažuje o některých pracích jako o čistě mužských a zaměstnat ženy se zdráhají (a to bez ohledu na fyzickou zdatnost ženy).

Kromě toho se obecně věří, že žena ke štěstí nepotřebuje kariéru. Pro ženu má být prvořadá rodina, láska a děti. Až po tom všem následuje kariéra, která je vlastně jen zdržuje od toho, co považují za skutečně důležité. U mužů to je přesně naopak. Jistě, pro některé muže a ženy to může platit. Ale ne pro všechny.


Tabitha Mwikali, 36 let

Zdroj: Allan Gichigi/Oxfam

Čeho feminismus už dosáhl?

Práva volit, práva na vysokoškolské vydělání, práva mít kontrolu nad svým tělem a pohlavním stykem. Práva pracovat, vlastnit nemovitost, angažovat se v politice, hrát fotbal (nebo jiný sport), zastávat vedoucí pozice.

Většina toho, co dnes ženy dělají a považují za samozřejmost (třeba vlastnit majetek), je výsledkem boje za práva žen v uplynulých sto letech.

Podle údajů nashromážděných v roce 2016 (z celkem 91 zemí) zvyšuje přítomnost žen ve firmě ziskovost. To potvrzují i údaje OSN: růst vzdělanosti a zaměstnanosti žen přímo ovlivňuje růst ekonomiky.

A ještě jeden zajímavý fakt: Čím vyšší je v zemi vzdělanost žen, tím nižší je dětská úmrtnost. (Což popírá mýtus, že by feministky byly špatné matky!)

Proč v boji pokračovat? Copak feminismus už nedosáhl toho, čeho chtěl?

Bohužel ne. Kromě rozdílů v příjmech (rozdíl v platech se pohybuje od 0,5% až do 52,9%) je největším problémem domácí násilí páchané na ženách a znásilnění (ani jedno není ještě zdaleka všude považováno za trestný čin). Za znásilnění není v mnoha zemích vinen pachatel, ale oběť. Zdá se nám to absurdní? Ale i mezi námi se najde mnoho takových, kteří budou znásilnění zlehčovat a tvrdit, že si za ně mohla žena sama (protože byla například oblečena příliš vyzývavě).

Podle statistik jde pouze 10 – 12% obětí znásilnění nahlásit událost na policii. Ostatní mlčí, většinou kvůli studu anebo strachu z pachatele.

Ve světě stále existují praktiky jako třeba nucené sňatky, vraždy ze cti, mrzačení ženských pohlavních orgánů (ženská obřízka), zákaz nebo odsuzování potratů, sexuální vykořisťování žen a tak dále.

Postavení žen se samozřejmě liší v různých kulturách a zemích. Podle údajů z roku 2016 je situace nejlepší na Islandu, ve Finsku a Norsku. Naopak nejhorší situace je v Sýrii, Saudské Arábii, Pákistánu a Jemenu.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek