KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
kaleidoskop

Příběh nejslavnější královské milenky: Madame de Pompadour však byla mnohem více

Tajuplnost a až mýtický půvab Madame de Pompadour přitáhl pozornost již mnoha generací historiků i veřejnosti.

...

Její celý příběh však zahrnuje mnohem více, než že byla pouze krásnou a obdivovanou milenkou krále Ludvíka XV. Zde jsou tři důležité aspekty osvícenecké Francie, o jejichž podobu se Pompadour přičinila:

Politika

Jeanne Antoinette Poisson, lépe známá pod jménem Madame de Pompadour, byla oficiálně hlavní milenkou Ludvíka XV. Její pozice byla spojena jak se sexualitou, tak také s politikou. Jedná se o duální cestu, kterou v průběhu historie zvolilo mnoho mocných žen, ne vždy si je však proto pamatujeme.

Dvůr Ludvíka XV. představoval generaci před Velkou francouzskou revolucí. Jak uvádí historička Tess Lewisová, jeho vláda byla považována za „katastrofální“ a pravděpodobně ke zmíněné revoluci mocně dopomohla. V této napjaté politické atmosféře vzbuzovala králova nejoblíbenější milenka rovněž značnou kritiku.

Lewisová dále uvádí, že Madame de Pompadour následně začala fungovat „de facto jako premiérka“ a „vzala na sebe velkou část viny“ za porážku Francie v Sedmileté válce a za načítající se dluhy Ludvíkova dvora. Jako králova nejbližší důvěrnice a poradkyně často určovala, kdo se mohl zúčastnit audience s králem, a někdy za něj dokonce činila veřejná prohlášení.


Pompadour je v dějinách vyobrazována jako vychytralá intrikánka, která využila sexu, aby získala moc a nepřiměřený vliv na krále. Toto vyobrazení je podle Lewisové do jisté míry pravdivé, avšak podotýká, že rozhodně nebyla sama. Na uzavřeném královském dvoře ve Versailles přímo či nepřímo soupeřil o moc a vliv úplně každý.

„Markýza měla dozajista své chyby, které však jednoduše nebyly dostatečně velké na to, aby odůvodnily neustálé očerňování jejího jména během jejího života i po smrti,“ píše Lewisová.

Umění

Díky výzkumu historiků ze začátku tohoto století začala být Pompadour známá také pro svůj umělecký přínos, a to jako mecenáška i jako tvůrkyně. „Nebyla jen známou mecenáškou umění, ale také majitelka tvůrčí mysli,“ píše Marissa Fessenden z internetového magazínu Smithsonian.com. Malovala obrazy, tvořila hudbu, organizovala zábavu pro celý dvůr a pověřovala umělce vytvořením děl, která byla následně vystavena v její soukromé sbírce a ve dvoře.

Její zájem o umění se poté rozšířil také na řemeslnou výrobu. Je totiž známo, že podporovala královskou výrobnu porcelánu sídlící ve městě Sévres poblíž Versailles a také kobercový průmysl.

Poznání

Ženy, které přispívaly k umělecké a vědecké inovaci hrály ve francouzském osvícenství velmi důležitou roli. Pompadour samotná podporovala osvícenské osobnosti, jako byl například Voltaire. Jak uvádí Nancy Mitfordová v encyklopedii Britannica, byla ochránkyní většiny tvůrců a redaktorkou první francouzské encyklopedie.

Tento text „byl výkladní skříní zástupců nových myšlenkových směrů napříč všemi odvětvími intelektuální činnosti,“ stojí v dalším článku encyklopedie Britannica. „Díky svému skepticismu, důrazu na vědecký determinismus a kritice zneužívání moci, kterého se dopouštěly tehdejší právní, soudní a duchovní instituce, měla tato encyklopedie široký vliv jakožto vyjádření progresivního myšlení a posloužila v důsledku jako intelektuální prolog k Velké francouzské revoluci.“

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek