Každý jedinec potřebuje svůj výklad světa

I přesto, že se jedná spíše o hypotetickou studii, vyšlo najevo, že věřící lidé mohou být méně inteligentní než mnozí ateisté. Aby autoři studie své výsledky racionálně podložili, sepsali tři ukazatele, které hovoří v neprospěch víry.

1. Inteligentní lidé mají obecně analytičtější myšlení a řídí se daty. Formální náboženství je opakem. Je založeno na nepřesných empirických zkušenostech a jeho základy jsou často založeny na přímém rozporu s vědou. Inteligentní lidé nemají příliš velký zájem o metafory, obracejí se spíše k vědě, které důvěřují. A jak je obecně známo, věda se s náboženstvím příliš nepřátelí.

2. Inteligentní lidé často nežijí v obecné shodě, jsou zvyklí vyjadřovat i odlišné názory. Religiozita se oproti tomu váže k daným normám, které opakovaně následuje. Inteligentní lidé mají tendenci být méně naivní, ve většině společností jsou však převýšeni věřícími lidmi. I když globální úroveň religiozity klesá, stále existuje značná kulturní variabilita.


3. Inteligence a religiozita jsou „funkčně ekvivalentní,“ což znamená, že plní stejnou psychologickou roli. Ačkoliv je toto tvrzení v rozporu s body 1 a 2, zasluhuje si velkou pozornost. Lidé budou vždy toužit po tom, aby chápali význam věcí okolo sebe. Jak věřící, tak ateisté si potřebují udělat jasnou představu o tom, jak interpretovat svět okolo nich. Jedné skupině s tím pomáhá právě její náboženství, druhá se spoléhá na vědu a logické zdůvodnění. Autoři studie došli k závěru, že někteří lidé uspokojují svou touhu najít smysl života prostřednictvím náboženství, zatímco jiní tak činí prostřednictvím logického, analytického a vědeckého myšlení. IQ pak předurčuje, v jaké z těchto skupin se daný jedinec s největší pravděpodobností realizuje.

Víra se může na rozdíl od míry IQ během života měnit

Je třeba vzít v potaz skutečnost, že úroveň inteligence se například už od dětství nemění, kdežto religiozita může být postupem života kolísavá. Dětské IQ je předpokladem i pro IQ v dospělosti, oproti tomu víra v dětství může být od víry v dospělosti naprosto odlišná.

Záleží také na konkrétní osobnosti a jejích vlastnostech. Jak moc je náchylná bezmezně důvěřovat,ať už ve vědu, nebo v náboženství, a jak lehce se dá ovlivnit. 


Autor: ElS

Zdroj: Psychology Today