KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
kaleidoskop

Restaurovaný dopis z Osvětimi odhaluje hrůzy prožívané židovským vězněm obsluhujícím plynové komory

Marcel Nadjari zakopal svůj dopis v Osvětimi s nadějí, že se jednoho dne dostane k jeho rodině.

...

„Až budete číst o věcech, které jsme dělali, řeknete si, „Jak by to mohl někdo udělat, pálit své židovské vrstevníky?“ napsal Nadjari v tajném dopise z období, kdy byl uvězněn v koncentračním táboře Osvětim.

Sonderkommanda a jejich nepředstavitelně zvrácené úkoly

Řecký Žid Nadjari dostal v táboře hrozivý úkol – musel odstraňovat mrtvá těla z plynových komor. Svůj dopis ukryl v lese poblíž tábora, než v roce 1945 došlo k jeho osvobození. Dokument byl pak objeven v roce 1980, nicméně podle německé televizní stanice Deutsche Welle se ho vědcům podařilo rozluštit teprve nedávno.

Nadjari se narodil roku 1917 v Soluni. Do Osvětimi byl deportován v dubnu roku 1944 a byl zařazen do tzv. sonderkommanda, tedy skupiny židovských vězňů, kteří byli nuceni asistovat nacistům při jejich programu masového vyhlazování. Jak uvádí Židovská virtuální knihovna (Jewish Virtual Library), tyto zvláštní oddíly přijímaly vězně při jejich příjezdu do tábora a říkaly jim, že budou posláni do sprchy, což ve skutečnosti znamenalo, že je čeká plynová komora. Vězni ze sonderkommand poté z komor odstranili mrtvá těla, odebrali jim zlaté zuby a další cennosti, přepravili je do místního krematoria a jejich popel posléze vysypali do nedaleké řeky.

Po napsání dopisu ho Nadjari vložil do termosky, kterou zabalil do koženého vaku a zakopal. Doufal, že psaní někdo najde a pošle ho řeckému diplomatovi, který pak zařídí, aby se dostal k jeho rodině žijící v Řecku.


Dopis po dlouhá léta nebyl čitelný

Dopis byl však nalezen až v roce 1980, kdy ho poblíž polorozpadlých pozůstatků osvětimského krematoria III náhodou objevil student. Dokument byl ve špatném stavu a přečíst ho šlo pouze z 10 %. Ruský historik Pavel Polian však pomocí multispektrální analýzy docílil toho, že je dopis nyní čitelný již z 85-90 %.

Text dopisu v němčině byl poprvé zveřejněn tento měsíc v čtvrtletním časopise německého ústavu pro soudobé dějiny (Institut für Zeitgeschichte) sídlícího v Berlíně. Pracuje se také na oficiálním překladu do angličtiny, který má být publikován příští měsíc.


Nadjariho dopis je však pouze jedním z devíti, které byly v Osvětimi nalezeny a na jejichž luštění Polian v posledních 10 letech pracuje. Jeho dopis je však jediný, který byl psán řecky. Ostatní členové sonderkommand své dopisy psali jazykem jidiš. V rozhovoru pro Deutsche Welle Polian tyto dopisy označil za „nejdůležitější dokumenty o holokaustu“. Nadjariho dopis poskytuje pozoruhodný vhled do zážitků a myšlenek Židů vězněných v koncentračních táborech, kteří byli nuceni provádět nemyslitelné úkony.

„Naší prací bylo vězně nejdříve přijmout, většina z nich neznala důvod. Těm lidem, které jsem viděl, když byl jejich osud zpečetěn, jsem říkal pravdu, a když byli všichni svlečení, postupovali dále do komory smrti, kde Němci na strop umístili potrubí, díky kterému si měli myslet, že se připravují na koupel, Němci je s biči v ruce nutili, aby se na sebe co nejvíce namačkali, aby se jich dovnitř vešlo co nejvíc, umírali opravdu jako sardinky, a poté byly dveře hermeticky uzavřeny,“ stojí podle Georga Dvorskyho z portálu Gizmodo v Nadjariho dopise.

„Po půl hodině jsme dveře otevřeli a naše práce začala. Nosili jsme mrtvá těla těch nevinných žen a dětí do výtahu, který je přepravil do místnosti s pecemi, do kterých je dali a kde je spalovali bez nutnosti spotřeby paliva, protože měli k dispozici tuk,“ píše.

Tato práce byla pro Nadjariho nesmírně traumatizující. „Mnohokrát jsem zvažoval, že do té komory půjdu s nimi,“ napsal. Nicméně zároveň byl odhodlaný zůstat naživu, aby mohl svou rodinu pomstít. „Chtěl jsem pomstít smrt táty, mámy a mé milované malé sestry Nelli.“

Nadjari nakonec vyšel z Osvětimi živý. Po válce se vrátil se do Řecka, odkud poté emigroval do Spojených států. Roku 1971 zemřel v New Yorku ve věku 54 let. V roce 1947 Nadjari vydal knihu pamětí s názvem We Wept Without Tears (Plakali jsme bez slz), ve které o svých hrůzných zážitcích z koncentračního tábora mluví.

O existenci dopisu, který během svého pobytu v Osvětimi napsal a pečlivě ukryl jako tajné svědectví o hororech, kterých se zde stal svědkem, však podle všeho nikomu neřekl.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek