KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
kaleidoskop

„Streamováním her se člověk s rodinou uživí, žádá si to ale kompromisy,“ říká hvězda platformy Twitch

Internetová komunita ho zná jako Bejka z herního kanálu ArcadeBulls na streamovací platformě Twitch, kde pět dní v týdnu po večerech živě vysílá videohry, za což mu diváci pravidelně (a dobrovolně) posílají finanční dary. V civilu je Oldřich Štěrba stále ještě čerstvým otcem s denním zaměstnáním a manželkou. Jak zvládá svou večerní herní zálibu, kde nedávno překonal 1 milion zhlédnutí, kombinovat s prací a věnováním se rodině? A dalo by se hraním her v dnešní době bez problémů uživit? Nejen na to jsme se ptali v rozsáhlém rozhovoru.

...

Seznámili se díky hraní World of Warcraft. Dnes jsou manželé a mají syna

Poznámka: Autor a dotazovaný se znají od dětství. Z toho důvodu je rozhovor vedený v neformální rovině.

Jak se zaměstnaný člověk s manželkou a dítětem rozhodne, že bude streamovat hry?

Já říkám, že to vzniklo jako vtip, protože mě do toho ukecali kámoši. Říkali mi, že by byla sranda, kdybych dělal streaming a já jsem to vzal vážně. Do té doby jsem vůbec nevěděl, co je Twitch a neřešil jsem Let’s Playe.

Vážně jsi vůbec netušil, co to je?

Ne, vůbec. Vytvořil jsem si účet a ten mi vydržel den, protože jsem chtěl jiné jméno. Nakonec jsem vymyslel zkomoleninu ArcadeBulls. Arcade jako staré hry a Bulls jako rasu z WoWka (World of Warcraft, pozn. red.). (smích)

Počkej, takže jsi vážně do té doby neměl o ničem ponětí?

Vůbec. Vždyť jsem hrál do tý doby doma jenom WoWko s Kačkou. (smích)

Tak jste se s manželkou seznámili, že?

Jasně, hráli jsme WoWko a Diablo. A taky Guild Wars, který jsem začal i streamovat.

A uběhl rok a streamuješ petkrát týdně...

Streamoval jsem dokonce šetkrát týdně. Ale to už i Kačka začala protestovat. Vlastně ani nevím, proč jsem na začátku usoudil, že šest dnů bude v pohodě. Hodně jsem pročítal Twitter a Reddit, ale plán byl v zásadě takový, že když tam budu hodně, tak naberu lidi a budu slavnej a bohatej. (smích)

Po roce jsem pak přepnul na pět dní. Kačka si zezačátku myslela, že je to jen na chvilku. Říkala „jen si streamuj, stejně tě to přejde jako všechno“, ale ono to pořád drželo a najednou přišlo období, kdy do toho sypeš prachy, aniž bys dostával něco zpátky, a navíc chybí čas. Což vztahu, manželství a rodičovství s desetiměsíčním dítětem úplně nepřeje.

Logicky pak přišlo období, kdy padalo „už bys streamovat nemusel, mohl bys to vypnout a věnovat se nám“.

A jak jste dospěli k nějakému konsenzu?

Kompromisy a šílenou tolerancí od Kačky. Extrémní.

Neleze ti streamování při takové zátěži občas krkem?

To zažívá spousta jiných lidí, ale já paradoxně ne. Popravdě radši nestreamuju, když se necítím dobře a mám pocit, že bych nebyl zábavný. Protože přece jenom stream pojímám zábavně a když lidi platí, tak se snažím brát to zodpovědně. Takže se vyspím a druhý den do toho dám zase všechno.


Oldřich, neboli Bejk, má streamování zatím jen jako výdělečný koníček

Svoji streamovací stanici máš uprostřed bytu. Co ti na to žena řekla?

Ani nevím. Původně jsem ho měl normálně u zdi. Pak jsem si koupil nový mikrofon, ale byla tam šílená akustika a bylo jasný, že akustickou pěnu do obýváku lepit nebudu. Takže jsem ho otočil do prostoru, aby se zvuk tříštil o kuchyň. (smích)

A pak sis začal dokupovat další monitory...

Přesně. Ale Kačka to zatím zdá se toleruje, i když má asi pocit, že je trochu utlačovaná. Ona totiž sedí hned vedle, ale už se tam pomalu nevejde, takže budu muset koupit nový stůl.

Sám si to už zmínil. Tvoje výbava techniky neustále roste. Dokázal bys vyčíslit, kolik peněz jsi do streamingu zatím nasypal?

Počítali jsme to teď na streamu, protože jsem upgradoval počítač. To vyšlo na asi 100 tisíc s tím, že část byla sponzorována společností MSI. Celkově pak asi skoro 200 tisíc během skoro dvou let.

Do jaké míry tohle umožnily sponzorské dary a platby od lidí?

Jedna věc jsou peníze jako takový a druhá, že bez těch lidí by si to člověk ani nekupoval, protože je to technicky neuvěřitelný nadstandard. Ale teď jsem všechno platil z Paypalu, což jsou v podstatě dýška od lidí. Dřív jsem samozřejmě investoval sám, když jsem například hned zezačátku musel upgradovat procesor kvůli náročnosti streamování. A pak samozřejmě webkamera a mikrofon. Pak už jsem uzavřel partnerství s Twitchem a začaly chodit sponzorské částky.

Tvůj růst v rámci Twitche je za jeden rok práce impozantní. Čemu to přisuzuješ?

Protože jsem studoval marketing, od začátku jsem to bral jako svůj „brand“, o který se musím starat. Chtěl jsem nějaký styl a barvy. Grafiku jsem si ze začátku dělal sám. Emotikony mi dělá Eliška, streamerka a kamarádkaAmicis, což je náš streamerský tým. Intro mám teď poměrně nedávno udělaný na zakázku, protože sám stříhat neumím. V tomhle směru člověk samozřejmě hledá, kdo by to mohl udělat a kolik by za to chtěl peněz.

Převážná část grafiky a barevná kombinace je ale moje práce. Ono streamování je vůbec kombinace asi tuctu dovedností. Je nutná nějaká prezentace, „speaking skills“, člověk musí být asi trochu extrovert a vyznat se v technice. A samozřejmě chvíli trvá, než si člověk najde svůj koncept, aby si to sedlo.

Streaming není jen o zapnutí hry. Kolik času ti vůbec zabere se na stream připravit?

To se hodně liší podle toho, jak moc se chce člověk zapojovat. Někteří streameři prostě stream zapnou, hodí status na Facebook, udělají si svoje a pak ho zase vypnou. Pak jsou lidi jako já, kteří okolo toho dělají další věci jako guildy nebo Discord, což je v podstatě kecací nástroj, kde trávím čas mimo stream. Plus samozřejmě sleduješ další streamery.

Děláš si dlouhodobý plán toho, co chceš vysílat? Přece jenom nejedeš jednu hru pořád dokola jako řada jiných lidí na Twitchi.

Určitě. Hraju novinky i „oldschoolovky“. Musíš mít povědomí o tom, co vychází, a o tom, co budeš hrát. Mám taky nepsané pravidlo, abych hru neměnil každý den. Teď třeba budou v kině Star Wars, takže dělám Star Wars hry na streamu. Pak půjdeme do kina a uděláme nějaký sraz. Mě tenhle myšlenkový proces okolo streamování hrozně baví.

Nehraje pestrost programu významnou roli v tom, jak získat silnou komunitu?

To je trochu streamerský paradox. Když člověk streamuje jen jednu hru, tak se fanbase rozrůstá rychleji, ale zase hrozí, že tě to přestane bavit. V mým případě lidi nechodí ani tak na ty hry, jako spíš kvůli pocitům nostalgie, když hraju starší hry. Anebo kvůli mně a lidem, kteří na streamu jsou. Samozřejmě mi publikum roste dost rychle, ale není to nic skokového.

Tvůj kanál je specifický silnou komunitou. Máš přehled, kdo tě vlastně sleduje?

Mám za sebou asi pět srazů a jádro lidí znám osobně. Překvapivě jsou to starší lidi 24 plus. Samozřejmě jsou tam i děcka, ale většinu tvoří starší lidi. Dokonce i můj táta tam začal chodit a dva lidi, kteří mě začali sledovat, teď čekají dítě.

Jde mi o to, že nejsi žádný velebavič á la řada youtuberů, ani pěkná holka s výstřihem. Tak na co lidi lákáš?

Popravdě vůbec nevím. Nemám žádné příběhy ani vtipy. Nic extra se tam neděje. Asi je to rodinným zázemím, nostalgií, nebo charismatem. Ale vážně netuším, asi to bude kombinace různých faktorů.

Na streamu hraješ spoustu starších titulů. Pamatuješ si na svoje první setkání s hrami?

Před PCčkem jsem měl ještě Didaktika, ale tam si na nic detailně nepamatuju. U PCčka to pak byl rok 1995 a hry jako Commander Keen, Prehistoric nebo Doom.

Co pro tebe hry vlastně znamenají? Jako pro hráče a nyní i streamera.

Pořád jsou hlavně oraz, způsob odreagování se. Teď je to navíc i způsob určité socializace. Způsob, jak být „mezi svýma lidma“. I když teď mi bylo vyčteno, že jsem spíš už prezentér než hráč, protože veřejně ukazuju, jak hry hraju. Ale já se pořád vidím jako hráč. I proto, že nehraju hry, které by mě nebavily. Jsou lidi, kteří to tak dělají, protože se streamu věnují full time a nutí je to k tomu. Ale já to pořád vidím jako relaxaci, koníček a pak teprve jako zdroj příjmů.

Hry dostáváš, nebo kupuješ?

Zpočátku jsem je dostával od lidí, ale jak člověk začne být zajímavý pro distributory, tak hry dostává. Aktuálně dostávám asi polovinu her, zbytek kupuju. Hlavně indie hry.

Vybíráš si hodně, co budeš hrát a tím pádem co dostaneš?

Oni distributoři hodně vnímají, jaký má streamer koncept, takže řadu her ani nenabízí. Sám hraju, co mě baví a podle toho i hry dostávám. Teď jsem třeba promoval Mashinky, ze kterých jsem cítil vášeň pro věc. Znám autora a vím, že do toho dal něco ze sebe. Tam jsem chtěl, abych to měl na kanálu, i proto, že mi to nostalgicky připomíná Transport Tycoon. Doteď jsem ve hře strávil 25 hodin a klidně bych si šudlal další koleje, kdybych na to měl čas.

Co vznikly herní konzole, hádají se hráči o tom, jestli je lepší PC, PlayStation, Xbox nebo cokoli dalšího. Jak tuhle válku vnímáš ty?

Pro mě je určitě zásadní PCčko. Já jsem zase tolik konzolí neměl, když nepočítám starýho GameBoye. Když jsem chtěl PS4, říkal jsem lidem, že je to kvůli rozšíření herního katalogu. Kvůli tamním exkluzivitám. Na PC mi víc vyhovuje ovládání, taky si tu zahraju víc starých her. Tyhle „hejty“ beru jako žabomyší války. Je to to samé jako v případě výbavy, kde se lidi hádají, jestli je lepší AMD, nebo Intel. Ve výsledku jsme stejně všichni hráči, tak nevidím důvod, proč se kolem toho hádat.

Zarazilo mě to hlavně v momentě, kdy se objevilo Nintendo Switch, které teď slaví úspěch komerční i kritický, ale řada hráčů ho odsuzuje jako pouhý tablet.

Switch beru jako alternativu, ale tak to bylo u Nintenda vždycky, protože bylo a je hodně specifické svými hrami, nebo tím, jak ty hry vypadají. Oni nemají zájem být přímou konkurencí Sony a Microsoftu, a tak by to lidi měli brát.

Vzhledem k dosahu tvé herní knihovny soudím, že nejsi velký fanoušek pirátství. Snažíš se v tomhle lidi v komunitě trochu vést?

Ona se o to komunita postará sama. Samozřejmě se občas objeví někdo, kdo zmíní, že má ta a ta hra crack a že si ji stáhne. Já nevím, co to je za člověka, neznám jeho život, takže ho zase nechci odsuzovat. Ono nalijme si čistého vína, my jsme stahovali taky. Aktuálně to rád nemám, nepodporuju to a myslím si, že většina komunity to vidí stejně, takže dotyčného umlátí argumenty sama. Ale tomu člověku to stejně může být jedno. Je to jen hádání se po internetu.

Určitě se ale doba změnila, hry jsou levnější, jsou více ve slevách, takže jsou určitě dostupnější, a tak není tolik důvodů pirátit. Samozřejmě, člověk, který do toho nechce dávat peníze, si hru stejně stáhne a nikdo tomu nezabrání.

Máš malého syna, hodláš ho jako nostalgik vzdělávat o herní historii?

Malej už umí s telefonem a dovede si zapnout svůj pořad, takže je mi jasný, že za pár let se na streamu asi objeví. (smích) Což není úplně na škodu, znám kanály, který takhle koncipovaný jsou, ale samozřejmě k tomu člověk musí přistupovat jako rodič. Třeba loni jsme spolu na jeho narozeniny měli speciální LEGO stream. Letos bych rád o Vánocích dělal stream, kde LEGO stavíme.

Kdy mu poprvé ukážeš Bulánky, na kterých jsme odrostli?

Za rok, dva? (smích) Se uvidí. Je důležité k tomu přistupovat s rozumem, zase nechci vychovat psychopata. Každopádně to bude na něm a na jeho koníčcích. Já jsem byl do spousty věcí tlačený a stejně to nefungovalo, takže pokud ho hry vůbec nebudou bavit, tak nic a pojede se dál.

Když už jsme u toho vzpomínání, máš s hrami spojenou nějakou špatnou vzpomínku?

To přece víš moc dobře (smích). Rozhodně když jsem ztratil GameBoy Advance, který jsem si v roce 2001 koupil v Americe. Jsem ho sem přivezl jako jeden z prvních s hromadou her. No a pak jsem jednou utíkal na autobus a když jsem nastoupil, zjistil jsem, že je GameBoy pryč. Dodneška jsem nepochopil, jak jsem ho mohl ztratit.


Se synem mimo virtuální svět

A na co naopak vzpomínáš rád?

Určitě na Jedi Academy a s tím spojený klan, který byl jeden z nejlepších v Republice. Potom rozhodně WoWko. Přes to mám manželství, syna, de facto práci a s tím se odvíjí i stream. Takže nebýt WoWka, tak tady asi nesedíme. Jednou asi napíšu Blizzardu esej o životě. (smích)

Hrajete doma ještě WoWko?

Kačka hraje pořád. Já se snažím aspoň na chvílku. Je to srdcovka, má u mě svoje místo, ale se streamem už na to člověk nemá čas.

Každý se na to dnes ptá a ty sám jsi to reflektoval na svém blogu, dá se podle tebe streamováním úspěšně živit, když má člověk rodinu?

Je to hodně individuální. Tři roky zpátky by to asi nešlo, ale dneska se tím dá při správným konceptu určitě slušně uživit i v Čechách. Já bych se s rodinou uživil, ale určitě bych šel finančně dolů. Bylo by to více stresující, člověk by musel hledat kompromisy.

Taky jde určitě o to, aby se z hraní nevytratila zábava.

Právě to jsem řešil na Amicis blogu. Kdy je to při full time ještě hobby? Nevytratí se z toho to kouzlo? Teď jsou peníze milej bonus, ale je otázka, jak moc by na to člověk začal tlačit a jaká by byla reakce lidí. Znám lidi, který hodně živí spolupráce se sponzory, a taky znám člověka, který to nikdy full time dělat nechce, i když mu to nese šílený peníze, právě proto, aby měl streamování stále jako koníček.

Máte za sebou jako Amicis úspěch v podobě charitativního live streamu, kdy jste pomohli zafinancovat léčbu smrtelně nemocného člověka. To muselo hodně pozvednout ego. 400 tisíc korun se nevybere každý den.

Je to velký zadostiučinění. My z týmu jsme se k tomu dostali hrozně pokorně. Původní plán byl jen 80 tisíc. Je vidět, že koncept komunity je funkční a mě i ostatní to neuvěřitelně motivuje. Vidíme, že to má efekt, když jsme pomohli rodině překlenout životní problém.

Letos ses účastnil i live streamingu na Letní filmové škole v Uherském Hradišti a také na herní výstavě Game On? To je za rok práce velký skok kupředu.

Ani nevím, jak na to reagovat. Mě to neskutečně baví. Posouvá mě to hrozně kupředu jako člověka i samotný Twitch jako službu. Jsem hrozně zvědavý, kam až to může pokračovat. Když trochu odbočím, tak zahraniční streameři, kteří mají mnohem větší zásah, nemají takový mediální dosah jako my v Čechách. Hrozný paradox.

Ptám se i proto, že tohle už jsou vlastně akce „nad plán“, které berou volný čas. Jak to vnímáš? Bereš to jako zábavu, nebo už občas i jako povinnost člověka z herní scény?

Tyhle akce beru spíš jako vytržení z rutiny. Jet na Letní filmovou školu znamená velkou novinku. Bere to samozřejmě hodně času, přináší to řadu kompromisů. Beru si volno z práce, místo času s rodinou jedu někam 300 kilometrů. Ale asi to k tomu patří. Každopádně to beru pozitivně a jako něco vzácného. Vždyť hraješ hry a ještě ti za to někdo platí. Splněnej sen.

Máš za sebou i první selfies s fanoušky. To už jsi vlastně superstar. Jak tohle vnímáš?

Já si užívám i tohle. Vážně. Nedokážu si představit, že bych byl vážně známý a lidi si na mě ukazovali. Ale teď jsem šel do obchodu a zavazoval jsem si tkaničku, když jsem slyšel chlapíka, jak říká „hele, to je ten z Twitche“, tak pozdravíš, podáš ruku a jdeš dál. Cítím, že mě lidi podporujou a vážím si toho. Bez nich by mě nikam nezvali. Selfie je úplná banalita. Je potřeba to brát s nadhledem.

Řada streamerů a youtuberů má problém sdílet s lidmi osobní život. Ty s tím podle instagramu a videí, kde hrajete i s manželkou, problém nemáš. Filtruješ, co lidi z tvého života uvidí?

Sdílím toho dost, ale pojímám to dost ironicky a s humorem, protože chci bavit lidi v komunitě. Hodně se snažím, aby to mělo nějakou tvář, aby člověk nespadl do mainstreamu jako na YouTube a nedostal nálepku „hele, to je ten blbej streamer“. Takže to beru zodpovědně. Sdílím dost jako určitý typ persony, která dává nahlédnout do soukromí, ale nebudu sdílet, jak sedím na záchodě. Od toho jsou tu jiní.

Hraješ, pracuješ, staráš se o rodinu a obrážíš herní akce... kde nacházíš nějaký „zen“, aby ses lidsky srovnal a fungoval?

Umírám na gauči a spím. Vážně, je to hrozně psychicky i fyzicky náročný. 4 až 5 hodin v kuse mluvíš, snažíš se udržet myšlenku, a ještě do toho řešíš práci a snahu všechno dělat zodpovědně. Je to náročný, ale je to zábavný. (smích)

Co pro tebe Twitch v tuhle chvíli znamená? Ve třech slovech.

Komunita. Zábava. Seberealizace.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek