KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
kaleidoskop

STUDIE: Dětské buňky dokáží manipulovat s těly matek po celá desetiletí

Mnoho matek po celém světě tvrdí, že mají pocit, že jsou jejich děti i po narození stále jejich součástí. Jak se nyní ukázalo, je to v podstatě pravda. Během těhotenství procházejí buňky plodu placentou a vstupují do těla matky, kde se mohou stát součástí jejích tkání. 

...

Vědci chtějí zjistit, proč tento proces vůbec vznikl

Tato buněčná invaze znamená, že v sobě matky přenášejí jedinečný genetický materiál z těl svých dětí a vytvářejí to, co biologové nazývají „mikrochimérami.“ Tento fenomén je rozšířen u savců a vědci navrhli mnoho teorií o tom, jak tento biologický proces ovlivňuje matku od lepšího hojení ran až po vyšší riziko vzniku rakoviny.

V rámci nejnovějšího výzkumu tým biologů uvedl, že je třeba nejprve zjistit, proč se něco takového vůbec vyvinulo. „Doufáme v to, že poskytneme nejen evoluční rámec pro pochopení toho, jak a proč mikrochimérismus vznikl, ale také to, jak ovlivňuje zdraví žen,“ uvedla hlavní genetička Amy Boddyová z Arizona State Univerzity.

Metrno-fetální konflikt má své prvopočátky u prvních placentálních savců, kteří žili před miliony let. Během evoluce se plod vyvinul tak, aby dokázal manipulovat s mateřskou fyziologií a navýšil přenos zdrojů, jakými je výživa a teplo. Matčino tělo oproti tomu vyvinulo protiopatření, aby se zabránilo nadměrnému toku těchto zdrojů.

Vše se však stává ještě zajímavějším, když fetální buňky prostoupí placentou a vstoupí do krevního oběhu matky. Stejně jako kmenové buňky jsou i plodové buňky pluripotentní, což znamená, že mohou vrůst do mnoha druhů tkání. Jakmile jsou v matčině krvi, začnou tyto buňky cirkulovat v jejím těle. Poté se podle Boddyové začnou přizpůsobovat okolní tkáni.

Buňky dětí se mohou přenášet i na mladší sourozence

Přestože imunitní systém matky po těhotenství odstraňuje z krve nezměněné plodové buňky, ty, které se integrovaly s mateřskými tkáněmi, v těle matky zůstávají. Tento proces může být o to složitější v případě vícečetného těhotenství. Tělo matky pak funguje jako potenciální zásobník a akumuluje buňky z každého dítěte. Ty se pak mohou přenášet ze starších sourozenců na mladší a vytvářejí komplikovanější mikrochiméry.

„Slibnou oblastí pro výzkum může být objasnění nevysvětlitelných potratů nebo role starších sourozenců na genetiku těch mladších,“uvedl David Haig, evoluční biolog z Harvardské univerzity. Vzhledem k této složitosti bylo ještě donedávna velice obtížné mikrochiméry studovat, jak píší autoři ve svém článku vydaném v časopise BioEssays.

Fenomén byl objeven před několika desetiletími, kdy byla detekována mužská DNA v krvi ženy. Tehdejší technologie však nedovolily hlubší výzkum.

„Pokud mohou být buněčné populace izolovány, pak by měla být moderní technologie schopna jednoznačně identifikovat genetický původ,“ uvedl Haig. „I tak bude ale těžké pochopit, jak přesně fetální buňky interagují s buňkami matky,“ řekla Boddyová.

Autoři studie předpokládají, že se fetální buňky nacházejí primárně v tkáních, které hrají roli při přenosu zdrojů do plodu. To zahrnuje prsa, která mohou mít vliv na produkci mléka, štítnou žlázu ovlivňující metabolismus, přenos tepla na dítě a mozek, který ovlivňuje nervové obvody.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek