KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
kaleidoskop

V Mariánském příkopu objevena nejhlouběji žijící ryba na světě

Mariánský příkop, který je nejhlubším místem na Zemi a nachází se poblíž ostrova Guam, je plný záhad. Najdete v něm hrozivě vypadající škeble, obří jednobuněčné živočichy nebo třeba kapalný oxid uhličitý.

...

Díky mezinárodní skupině oceánografů nyní také víme, co se nachází na jeho dně. Pseudoliparis swirei, neboli terčovka, přezdívaná také „mariánská šnečí ryba“, měří asi 10 cm a zdá se, že v určitých částech příkopu je dominantním dravcem. Byla natočena i v hloubce přibližně 8000 metrů, což z ní činí také nejhlouběji žijící rybu, kterou kdy člověk zaznamenal.

Čeleď terčovkovitých, do které tato ryba patří, je velmi rozmanitá a rozšířená. Různé její zástupce lze najít všude od kelpových lesů v Beringově průlivu až po vnitřek lastur v severním Atlantiku. „Víme, že terčovkovití žili i v několika dalších příkopech. Ale v Mariánském příkopu dosud nebyla chycena žádná ryba,“ říká Mackenzie Gerringerová, členka výzkumného týmu, který rybu objevil a vedoucí autorka publikace, která tento nový druh popisuje a nedávno vyšla ve vědeckém časopise Zootaxa.

Pro vytažení chycených živočichů na loď z takové hloubky vědci používali speciální zatížení pasti, které se během několika hodin potopily na dno. Přibližně po jednom dni, co past ležela na dně, k ní tým vyslal akustický signál, po jehož obdržení pasti své závaží uvolnily a vystoupaly zpět na hladinu.


Během dvou výprav v roce 2014 a 2017 tým chytil 37 terčovkovitých ryb. Když je vyjmuli z plovoucích pastí, ihned věděli, že se jedná o něco výjimečného. „Když jsme se blíže podívali na morfologii a DNA, zjistili jsme, že jde o nový druh, říká Gerringerová.

Výzkumníci dále zaznamenali, že jejich úlovek bořil některé stereotypy. „Celkově se liší od toho, jak by hlubokomořská ryba podle očekávání veřejnosti měla vypadat. Často se nám vybaví ďasové nebo nějaké jiné ryby s velkými zuby,“ uvádí Gerringerová. Naproti tomu terčovkovití jsou podle jejích slov „malí, růžoví a vypadají celkem přítulně“.


Vzhled však může klamat. Na videozáběrech pořízených v příkopu lze vidět, jak se terčovky hemží kolem pasti vybavené kamerou a pojídají malé členovce, které přilákala návnada. Při pitvě vzorků terčovek pak Gerringerová nalezla stovky těchto malých živočichů společně s dalšími korýši v jejich žaludku. „V dané oblasti je terčovka nejvýše postaveným predátorem, o kterém víme,“ říká.

Terčovky jsou však také výrazně odolnější, než si my, křehcí lidé, umíme představit. Živočichové žijící 8 kilometrů pod hladinou moře jsou konstantně vystaveni tlaku zhruba 80,5 kilopascalu, což je přibližně stejně, jako kdyby vám na prst položili Michelangelovu sochu Davida.

Ačkoli dosud není zcela jasné, jak přesně se ryby s takovým tlakem vypořádávají, Gerringerová uvádí, že její výzkumný tým již zaznamenal stabilizační molekuly a speciálně přizpůsobené enzymy, které by k tomuto objasnění mohly pomoci. „Snažíme se shromáždit více informací než jen jméno a morfologii, jako například kdo vlastně jsou a jak tam dole přežívají,“ říká.

Při vymýšlení odborného názvu výzkumný tým však myslel také na lidi, kteří pod tlakem dokáží podávat brilantní výkony. „Byli zde všichni ti členové posádky, kteří po celou dobu udržovali loď v chodu a také všechny lidi na palubě nakrmené, šťastné a v bezpečí. Chtěli jsme jim poděkovat,“ dodává Gerringerová. A tak se slovo „swirei“, které tvoří druhou část latinského názvu ryby, vztahuje k Herbertu Swiremu, prvnímu navigačnímu poddůstojníkovi lodi HMS Challenger, na jejíž palubě vědci výpravy za terčovkami podnikli.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek