KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
kaleidoskop

Zapomenutá britská hanba – obchod s bílými otroky z Irska

Přišli jako otroci; nekonečný lidský náklad přepravovaný na dlouhých britských lodích a směřující do Ameriky. Byly jich tam posílány stovky tisíc. Muži, ženy a dokonce i malé děti.

...

Když se bouřili nebo třeba jen neuposlechli příkazy dozorců, bývali velmi krutě potrestáni. Otrokáři měli absolutní moc nad jejich životy a jedním z obvyklých trestů bylo pálení na rukou a nohou. Někteří byli dokonce upalováni zaživa a jejich hlavy pak nabodnuty na kůly a pro výstrahu vystaveny na veřejných prostranstvích.

Asi není nutné zde dále zmiňovat všechny krvavé detaily. Ostatně jsou dobře známé ze svědectví o zvěrstvech při obchodování s africkými otroky.

Mluvíme tady ale o afrických otrocích? Vůbec ne. Angličtí králové Jakub II. a Karel I. i lord protektor Oliver Cromwell totiž svého času prokázali velké úsilí v zotročování svých nejbližších sousedů – Irů.

Obchod s irskými otroky byl zahájen po prohlášení krále Jakuba I. z roku 1625, které umožňovalo prodej irských politických vězňů do zámoří. Následkem toho bylo prodáno prvních 30 000 irských vězňů anglickým osadníkům v Karibiku.


Maličké budky postavené pro otroky na karibských ostrovech.

Irsko se rychle stalo největším dodavatelem otroků do Ameriky. Většinu prvních amerických otroků tak tvořili běloši.

Mezi léty 1641 a 1652 Angličané zabili více než půl milionu Irů a dalších 300 000 prodali do otroctví. V Irsku tehdy během pouhého desetiletí klesl počet obyvatel z 1,5 milionu na 600 000. Navíc zde mnoho rodin bylo rozděleno, protože Angličané nedovolovali irským mužům, aby si na druhou stranu Atlantiku vzali své manželky a děti. To vedlo k vzniku zoufalé a chudé irské populace žen a děti bez domova. Angličané tento problém začali řešit tak, že je do otroctví prodávali také.

V 50. letech 17. století bylo více než 100 000 irských dětí ve věku od 10 do 14 let odebráno svým rodičům a prodáno do otroctví v Karibiku, Virginii a Nové Anglii. V této době bylo dalších 52 000 irských žen a dětí prodáno na Barbados a do Virginie a dalších  30 000 irských mužů a žen odvezeno do Ameriky a prodáno v aukcích. Další 2000 irských dětí pak v roce 1656 nechal Cromwell prodat anglickým osadníkům na Jamajce.

Křížení s africkými otroky

Ještě dnes řada lidí odmítá Iry prodané do otroctví nazývat otroky a místo toho je považuje za tzv. „smluvní sluhy“. Přitom je zřejmé, že se s většinou irských otroků v 17. a 18. století zacházelo mnohem hůř než s dobytkem.

Irské otroctví lze porovnat s obchodem s africkými otroky, který byl zahájen ve stejném období. Je prokázáno, že v řadě případů se s Afričany zacházelo mnohem lépe než s jejich irskými protějšky, které Angličané nenáviděli kvůli jejich katolické víře.

Afričtí otroci byli rovněž až desetinásobně dražší než Irové. Pokud majitel irského otroka umlátil k smrti, nebylo to považováno za zločin. Byla to pro něj pouze finanční ztráta, ale mnohem menší než v případě dražšího afrického otroka.


Otrokáři také hojně sexuálně zneužívali irské ženy nejen pro své potěšení, ale také k plození potomků, kteří byli taktéž jejich otroky. Navíc dostali další zrůdný nápad. Irské ženy (často již dívky ve věku 12 let) začali křížit s africkými otroky. Jejich děti byli míšenci a měli na trhu vyšší cenu než bílí Irové. 

Kvůli této finanční výhodě se stalo křížení v druhé polovině 17. století velmi populární a bylo zákonem zakázáno až v roce 1681, a to ne z humánních důvodů, ale kvůli neúměrným ziskům, které z tohoto zvráceného byznysu otrokářům plynuly.

Desítky tisíc irských otroků do Ameriky přicházely i v 18. století. Podle dobových záznamů byly ještě po povstání v Irsku v roce 1798 poslány na americký kontinent i do Austrálie tisíce otroků z Irska. S otroky se stále zacházelo hůř než s dobytkem. Posádka jedné z lodí například vyházela do Atlantského oceánu 1302 otroků, aby je nemuseli krmit a zůstalo jim víc jídla pro sebe.

Irští otroci tak bezpochyby zažívali podobné hrůzy jako otroci z Afriky. Až v roce 1839 byl v Anglii konečně přijat zákon o zákazu tohoto děsivého obchodování s otroky. Piráti v něm přesto ještě nějaký čas nelegálně pokračovali, ale tato nelichotivá kapitola britských dějin se tím definitivně uzavřela.

Neměla by však být vymazána z naší paměti ani z dalšího historického bádání. Zatímco obchodování s africkými otroky je podrobně zmapováno, irská stopa v hanebném obchodu s otroky je často zlehčována nebo dokonce zamlčována. Zaslouží si však přinejmenším stejnou pozornost.

Mnoho lidí, jak bílé, tak černé pleti, si dnes myslí, že otroctví se točilo jen okolo Afričanů. Vůbec netuší, že kromě Afričanů v Americe a Karibiku zahynuly pod biči otrokářů v okovech stovky tisíc nevinných Irů. Můžeme jim to ale mít za zlé?

Viděli jste někdy školní učebnici nebo knihu, která by se touto kapitolou historie zabývala? Zřejmě ne. Žádná z irských obětí se totiž již nikdy domů nevrátila, aby podala svědectví o svém strádání, a Angličanům se přinejmenším hodí, že na tuto kaňku v jejich dějinách historické knihy příhodně zcela zapomínají.


Autor: jil

Zdroj: Global Research

Foto: Wikipedia

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (1 příspěvků)

Komentáře (1)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek
Tak o tomto som v živote nič nepočul ani nečítal, len som vedel, že Briti sa správali k Írom brutálne. Toto by rozhodne malo byť v učebniciach a občas to tým prasačím hlavám pripomenúť, lebo sa stále považujú za vzor dokonalosti. Pritom svoju krajinu už hanebne prehrali bez boja.