KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
kultura

RECENZE: Ostravak Ostravski – fajná satira o české malosti

Igor Chmela září v odrazu „typického“ ostraváka, který hledá lásku, štěstí a sociální jistoty pro své kumpány z uhelného dolu.

...

Z blogu na plátno

Celovečerní zpracování kultovních ostraváckých historek anonymního pisatele přichází v době, kdy je jejich největší sláva již dávno pasé. Tvůrcům se však daří přijít s aktuálními tématy, které v obdobném duchu zesměšňují způsobem, jenž Ostravakovi pomáhá vykročit vstříc celorepublikovému publiku i navzdory hutnému ostravskému dialektu.

Právě na stylu a jazyku textů (fonetickém přepisu ostravského dialektu) založil původní Deník Ostravaka svůj věhlas, což tvůrcům hodilo nejeden klacek pod nohy. S problémem jazykové bariéry se však vyrovnali se ctí a ze všech dialogových cypovin vytvořili snadno srozumitelný lokální slang, jenž pochopí i rodilý Pražák.


Tomu navíc nebude činit problém souznít i s dějem filmu, který je svým satirickým náhledem na život obyčejného „malého“ čecháčka a jeho boj s korporátem, ženskými a rodinou natolik univerzální, aby se mu zasmál z šichty jdoucí horník i kancelářská krysa s přesezenými půlkami.

Lidový film bez trapnosti

Ačkoli by mohl Ostravak snadno sklouznout do trapnosti z ranku Babovřesk či Kameňáku, tedy jakési vyfabulované pitoreskní reality plné úchylnosti a zvráceností, režisér David Kočár a scenárista Vladislav Kučík se dokáží držet uvěřitelné reality, jíž místy posouvají přesně na hranu mezi lidovým humorem a čirou trapností. Jako když ostravská partička vyrazí spolu s babami na rande a v hospodě potkají Věru Špinarovou, která skončí v obležení typického rádoby fanouškovství.

Ostravak Ostravski je v podobně obyčejných momentech nejsilnější. Fungují jak problémy samotného Ostravaka v podání sympaticky obyčejného Igora Chmely, tak mezigenerační humor z ranku života věčně nadrženého post-pubertálního synovce, anebo přehnané starostlivosti rodičů, s jejichž neustálým vyšilováním se ztotožní každý, kdo již opustil pohodlí mama-hotelu.


A jelikož snahy o korporátní satiru v podobě přechodu „vizionářského“ uhlobarona na více trendy zelenou energii rovněž dokáží mířit do černého, největší slabiny filmu tvoří snad jen až příliš epizodický děj, jenž nedává prostor jednotlivé linie řádně uzavřít a vztahy rozpracovat. A také ideologický podtext, který dává až příliš okatě najevo svou příklonnost k levému politickému spektru, který na jednu stranu kritizuje a zesměšňuje praktiky dnešních „dotačních kapitalistů“, aby je pokrytecky skrze svého hrdinu legitimizoval amorálním tvrzením, že když už „všeci kradnú“, nezbývá prostému lidu nic jiného, než si z koláče taky něco trhnout.

Hodnocení: 70 %


Autor: Petr Semecký

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek