KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
kultura

EXKLUZIVNÍ RECENZE: Nejtemnější hodina Churchilla romantizuje, Gary Oldman je však fantastický

Dunkerk režiséra Christophera Nolana ukázal, jak vypadá realistický pohled na válku. Nejtemnější hodina režiséra Joe Wrighta zpracovává stejnou událost z politického pohledu Winstona Churchilla ve značně romantizované podobě. Gary Oldman si jde v hlavní roli pro Oscara.

...

Winston Churchill se stal ministerským předsedou Velké Británie v nejnevhodnější dobu, kdy Adolf Hitler svíral Evropu zdánlivě nepovolitelným stiskem a kooperace s vojsky USA a Sovětského svazu ještě nebyla kvůli platným dohodám o nezasahování do války možná.

Nejtěžší týdny v životě politika

Churchill se během prvních dní své vlády musel rozhodnout, zda bude Británie kapitulovat, či se Německu postaví do posledního muže. Churchillovo rozhodnutí bylo o to těžší, že musel v první řadě rozhodnout o osudu statisíců mužů uvězněných na pobřeží Dunkerku a čekajících na evakuaci.

Nejtemnější hodina se zaměřuje na několik týdnů Churchillovy vlády, především pak na jeho postupný zisk veškeré moci v království, jež mu později umožnila vyjednat zásadní dohody, které vedly k odražení nacistických vojsk a následně (i díky spojencům) k jejich porážce. Režisér Joe Wright pak nijak nezastírá, že mu jde především o ikonický portrét legendárního politika, když několikrát reflektuje Churchillovu zálibu v romantizaci hrdinství.


Churchillovy slavné válečné výroky a proslovy jsou plné patriotismu a motivace k boji a přesně na tuto strunu sází i Wrightův film, který v Churchillovi vidí ikonu svobodného světa a hrdinského boje nejen proti „ultimátnímu zlu“, ale i soupeřům z vlastních řad.

Film se kromě zásadních Churchillových rozhodnutích v prvních týdnech druhoválečné vlády zabývá i parlamentním mocenským bojem, do něhož silně zasáhl tehdejší panovník Jiří VI. (otec Alžběty II.), který Churchilla přes prvotní averzi v jeho politickém boji podpořil.

Na jeden film je toho až až a na dvouhodinovém filmu je patrné, že by si zasloužil spíše desetidílnou minisérii než jednorázovou filmovou událost. Řada politických rozbrojů je pouze nakousnuta, stejně tak vývoj Churchillova vztahu s Jiřím VI. probíhá jen skrze tři scény jako by jejich vztah nebyl výrazně komplexnější. A na Churchillovu rodinu už kupříkladu vůbec nezbývá čas.

Wright svou pozornost věnuje Churchillovi jako mistru dramatického přednesu a jako neporazitelnému politikovi, jenž se nezhroutil ani v, ehm, nejtemnější hodině. Je to velmi naivní pohled, který ještě více umocňuje malebná, skoro až uměle působící kamera Bruna Delbonnela doprovázená ještě líbeznější hudbou Daria Marianelliho, který složil další úchvatný, leč v tomto případě silně patetický soundtrack.


Patos je ostatně prvek filmu, jehož se Wright rozhodně nebojí a film jím nacpává jako zkušený šéfkuchař velikonoční kuře nádivkou. K závěru už začíná být všudypřítomného patosu poněkud nadmíru. Kupříkladu když se v klišovitých sekvencích zvedají souhlasné kapesníčky, případně „politicky korektně“ premiéra podpoří při davové scéně v metru hrdinskou větou „Piccadilly nám nezničí!“ jediný černoch v celém filmu.

Nostalgický film o politickém symbolu

Wrighta nicméně lze obhajovat tím, že se otevřeně hlásí k estetice a naivitě filmů 40. let minulého století, především pak Franka Capry, z jehož Pan Smith přichází čerpá inspiraci především pro finální Churchillův projev před sněmovnou, když zavalitý politik odhodlaně burácí, zatímco mu z balkónu fandí jeho věrná asistentka.

Wrightův film má každopádně štěstí, že veškerou naivitu a psychologickou plochost zobrazovaného Churchilla vyrovnává odhodlaný a vpravdě dokonalý výkon Garyho Oldmana. Ten se do jedné z nejvýraznějších osobností britské politiky v historii převtělil i díky vydařené práci maskérů tak, že je téměř k nepoznání. Churchill v jeho podání je i přes poněkud neurčité vylíčení scénáře filmu energickou postavou dějin, ve které se mísí celá řada vlastností od strachu přes zoufalství až po odhodlání a buldočí zanícení.

Oldmanův výkon je bez diskuze srdcem filmu. Jsou to právě jeho výbuchy emocí i vlídná slova mezi spoluobčany, které dovedou dolovat potřebné emoce a přesvědčit, že někdy není potřeba hlubinná sonda do duše osobnosti. Někdy stačí i pouhý symbol politika, který měl odvahu měnit věci po svém navzdory nedůvěře ostatních a jehož odhodlání a politický um dnes patří do učebnic světové politiky.

Hodnocení: 70 %

Nejtemnější hodina započne v kině 11.1.2018. 

Recenze filmu vznikla na základě projekce na Toronto Film Festivalu. 

ZPĚT NA KATEGORIE

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek