KATEGORIE
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
kultura

KOMENTÁŘ: Bujaré večírky a falešná noblesa. Na diváky se ale ve Varech dlouhodobě neohlíží

Začal 52. ročník karlovarského filmového festivalu. Opět to byl úvod značně pompézní, za doprovodu oscarových hollywoodských hvězd, tuzemských „hvězdiček“ promujících své kosmetické a oděvní partnery a vzletných proslovů. V tradiční načančanosti se ovšem ztrácí fakt, že festival dlouhodobě zaostává v péči o publikum, které nemůže ani sehnat vstupenky.

...

Karlovarský filmový festival kdekdo označuje za festival nesmírně přátelský, s tak vřelým publikem, které nenajdete ani v Cannes, ani v Benátkách a ani v Torontu či Sundance. Jen už se nikde nemluví o tom, že vřelé je publikum zřejmě proto, že se vůbec dostalo do sálu. Ač jsou Vary každoročně pompézní a na sociálních sítích hýří nadšením kdejaká youtuberská hvězdička, jež za návštěvu dostala tučně zaplaceno, realita běžného batůžkáře je mnohdy bolestivá.

Do Karlových Varů jezdím pravidelně dobrou dekádu a ačkoli vyzbrojen novinářským festival passem, jenž mi dává řadu privilegií, vždy si vzpomenu na první roky, kdy jsem v ranních frontách stál také, popřípadě jsem bojoval s rezervačním systémem esemesek, které nikdy žádný film do kapsy nepřihrály. O to víc je šokující, že stejný systém funguje ve Varech i v roce 2017 a běžní návštěvníci ho stále musí používat, což je z mého pohledu nepochopitelné až absurdní.


Velký sál Thermalu patří mezi sály, kam lze vstupenky díky velikosti sálu získat relativně snadno.

Je hezké, že při projíždění instagramu kdejaká „celebrita“ láká do karlovarského dění, slibuje hory doly a velkou párty ve Finlandia stanu, jenže Vary by měly být o filmech a na ty se řada diváků zkrátka nemá šanci dostat, jelikož neexistuje spravedlivý systém, jenž by vstupenky rozděloval.

Divák s běžným festival passem si buď musí tři hodiny před 8. ranní stoupnout do fronty a doufat, že na něj lístky především do menších sálů zůstanou, anebo se smířít s tím, že si před filmem půjde vystát dalekosáhlou frontu a poté si sedne třeba na schodiště. Rezervační smsky nemají moc smysl, rezervovat se dá tak málo vstupenek, že vstávat kvůli nim hodinu před sedmou ranní opravdu nemá valného smyslu.


Čekání ve frontách je Varech diváckou klasikou.

Vzhledem k benevolentnosti karlovarského tiskového centra se divákům skoro vyplatí zažádat si o festival pass pro press, ostatně k jeho získání stačí zaplatit pár stovek na celý festival a předstírat, že se jedná o váženého instagramistu, něcoblogera či jůtubera. Festival, který dlouhodobě trpí podfinancováním rád vezme každý peníz a přihraje sponzorovi na krk kartu, s níž se lze dostat v podstatě na vše, včetně večírků, které jsou pro „plebs“ uzavřené.

Festival jako by si svých návštěvníků vůbec nevážil, když se ani po letech nepokusil systém vstupenek změnit. A že to jde ukazují zahraniční festivaly. Kanadské Toronto například nabízí měsíce před spuštěním prodejů lístků různé balíčky předprodejových vstupenek. V různém množství, na různé typy představení (gala jsou dražší než běžné projekce), v různé dny (druhá polovina festivalu je podstatně levnější). 

Návštěvníkům s přednostními balíčky se poté měsíc před festivalem otevře rezervační systém, držitelům levnějších balíčků se zpřístupní o týden později a o další týden je možné nakoupit vstupenky i pro ty, kteří čekali na poslední chvíli. Logické, systematické a zabraňující frontám x hodin před pokladnou jako v případě Thermalu.


Hvězdy se mají ve Varech krásně, škoda, že to neplatí i pro řadu běžných diváků.

Není divu, že se v zahraničí diváci zpravidla usmívají, zatímco ve Varech jsou buď otrávení, znudění, anebo pod parou, protože vstupenku na film nemohli získat, a tak šli raději do nejbližší hospody.

A není to jen o vstupenkách. Karlovy Vary dlouhodobě opomíjí velký problém s nedostatečnou technickou vybaveností sálů a mizernou akustikou. Když vám Oliver Stone před projekcí opusu Alexander Veliký oznámí, že prostor v Puppu je mizerný a pro jeho film nevhodný, čekali byste, že si z kritiky organizátoři něco vezmou. Kdepak, nepohodlné židle, mizerný zvuk čistě z předních kanálů a akustika, za kterou by se měl dnes festival stydět, je ve Varech v improvizovaných sálech na denním pořádku.


Vstupenky na festival se shání snadno... stačí například blogovat, nebo velmi dobře instagramovat.

Samozřejmě, ve Varech nelze z fleku postavit dva multiplexy, do kterých by se nacpali všichni návštěvníci. Festival by se však měl rozhodně zamyslet nad komfortem mimo Malý a Velký sál Thermalu, Kino Drahomíra či Kino Čas, které jako jediné splňují západní standardy projekcí. A pokud se nad vylepšením zázemí festival zamýšlet nechce, ať zlevní na sály v prostorách jako Lázně III či Pupp vstupenky. Chtít po technicky zcela nedostatečných projekcích stejné peníze jako v regulérních kinosálech by se dalo považovat za zlodějnu.

Když se člověk podívá na speciální epizodu pořadu Honest Guide, v němž prezident festivalu Jiří Bartoška žertovně vyzývá Janka Rubeše, aby šel s kolegou Honzou Mikulkou makat, má to při pohledu na diskomfort diváků a nefungující základní atributy filmového festivalu poněkud hořkou pachuť. Kdepak, Jiří, vy byste si měl s týmem organizátorů konečně máknout na tom opravdu podstatném. Drahé šaškárny, bujaré ohňostroje a potoky alkoholu se dají bez problémů přenechat jiným akcím.

ZPĚT NA KATEGORIE

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek