KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
kultura

"Při scénách s Polednicí jsem se doopravdy bála," říká v rozhovoru desetiletá Karolína Lipowská

“U složitých scén jsem se občas chtěla smát. Při scénách s Polednicí jsem se ale doopravdy bála,” říká objev tvůrců hororu Polednice, který míří do kin již pozítří, Karolína Lipowská (10) ve svém vůbec prvním rozhovoru. Ačkoli hraje ve filmu dceru slavnější Aňi Geislerové, při přímém setkání působí jako by byla ostřílenou hvězdou sama.

...

Zatímco většina dětí jejího věku řeší, co bude odpoledne dělat a zpravidla usedá k jednoduché zábavě televizí a mobilních telefonů, ona míří na trénink gymnastiky, hodinu angličtiny nebo se učí text pro roli v seriálu. “Není tam takový kolektiv, jaký se vytvořil při natáčení Polednice, kde jsme byli neustále spolu 12 hodin denně.” dodává maminka Táňa Lipowská, která Karolínu na rozhovor doprovázela.

ED: První filmová role a rovnou v hororu, který se v Česku moc netočí. Proč jsi chtěla hrát právě v Polednici?

KL: Byla to moje první nabídka na film, ve kterém jsem dlouho chtěla hrát. Proto jsem chtěla roli dostat.

ED: Jak jsi se o filmu dozvěděla?

KL: Přes castingovou agenturu, která vyhlásila, že hledají osmiletou holčičku.

TL: Kája byla u agentury už asi 2 roky zaregistrovaná. Klasicky nás proto pozvali na casting. Zvali nás už v minulosti, většinou to ale bylo na reklamy.

ED: Hrála jsi už v nějaké reklamě?

KL: Hrála, v reklamě na Air France. To bylo v komparzu, kde nás bylo asi čtrnáct a hrála jsem tam baletku.

ED: A co tě bavilo víc. Reklama, nebo práce na filmu?

KL: Na filmu, samozřejmě. Reklamu jsme dělali jenom dva dny.


Karolína ve filmu Polednice

ED: Castingy dětí jsou vždy poměrně rozsáhlé. Jak vypadal ten k Polednici?

KL: Nejdřív jsme se měli naučit text a zahrát scénu. Měli jsme taky třeba zakřičet jako v hororu. A to bylo všechno.

ED: A svou filmovou mámu, Aňu Geislerovou, jsi potkala už na castingu? Nebo až před samotným natáčením?

KL: Na castingu, když bylo druhé kolo. To bylo dva dny. Nejdřív jsme zkoušeli a potom jsme hráli s Aňou. Tam už bylo asi jen šest dalších holčiček. Ostatní děti tam už nebyly.

ED: A jaký jsi měla z Aňi Geislerové pocit?

KL: Dobrý, byla mi sympatická.

ED: A co z Daniely Kolářové?

KL: Tu jsem brala spíš pracovně, protože s tou jsem se viděla až na place, když jsem se učila jednu scénu. Ta scéna byla zrovna nemluvná, kdy jsem měla být smutná a ona mě měla obejmout. A já jsem si říkala “ježiš, vždyť se ani neznáme”. (smích)

ED: Trávily jste s Aňou volný čas během natáčení?

KL: Ano, jednou jsme například jeli na dýňovou farmu.


Natáčení filmu Polednice

ED: Ptala ses zkušenějších herců na rady?

KL: Ptala a docela mi poradili, abych si třeba něco představila, nebo se koukala určitým směrem kvůli kameře.

ED: Pamatuješ si nějakou scénu, která pro tebe byla těžká?

KL: No například, když jsme točili na hřbitově. Nebo když jsme měli běhat. Nebo se prát s Aňou. Ona byla totiž docela silná, takže jsem pak měla i trochu poškrábané rameno. Navíc jsem se furt smála.

ED: Chtěla bys v hraní pokračovat, anebo jednou stačilo?

KL: Chci hrát a hraju. Teď natáčím seriál Opilé kuře s Kristýnou Leichtovou, Kubou Prachařem, Petrem Štěpánkem nebo Simonou Babčákovou.

ED: Předpokládám, že se natáčení seriálu oproti Polednici dost liší. Je rychlejší?

KL: Je. Jsme pořád v jednom kole.

TL: Je to i více anonymní. Vždy se někdo objeví a zase zmizí. Není tam takový kolektiv, jaký se vytvořil při natáčení filmu, kde jsme byli neustále spolu 12 hodin denně. Tady se objevíme jen na dva, tři obrazy a zase odjedeme. S některými herci jsme se vlastně ještě ani nesetkali.

ED: A máš nějakou vysněnou roli?

KL: Možná nějakou špiónku.

ED: Že bys byla ženský James Bond?

KL: Spíš Mission: Impossible. Nebo roli v komedii. Hlavní roli. (smích)


Natáčení filmu Polednice

ED: A co kdybys nehrála? Co tě baví?

KL: Docela mě baví přírodopis nebo vlastivěda. Takže bych mohla být vědkyně. Radši bych ale hrála.

ED: Loňské léto, kdy se natáčelo, bylo extrémně horké. Jak se ti v takových podmínkách pracovalo?

KL: Docela blbě. Museli mě pořád chladit. Máčela jsem si nohy a Helča (Helena Poláková - dětský kouč, pozn. red) na mě často pokládala mokrou košili. To bylo docela příjemný.

ED: Jaký to byl pocit mít vlastní asistentku?

KL: Dobrý. Ve volném čase mě učila i žonglovat, dělat karetní triky nebo jsme si četly. Hodně jsme spolu zkoušely scény, kdy mi radila, co dělat.

ED: A nechtěla bys podobnou asistenci v mimo natáčení?

KL: Ne. Na natáčení stačí. (smích)

ED: Jak pro tebe vlastně natáčení probíhalo? Měla jsi přesně daný denní režim?

KL: Měla. Pravidelně jsem ráno vstávala a převáželi mě na natáčení, kde jsme dostali snídani. Myslím, že okolo 8 ráno.

TL: Záleželo na tom, co se točilo. Natáčelo se na dvě poloviny. Na první, kdy bylo největší vedro, jsme jezdili ráno okolo sedmé na celý den. Na druhou polovinu už později. Kája si pak často napustila večer vanu, ve které se mohla chladit. Bylo dobré, že měla i vlastní karavan, kam mohla během dne zalézt a odpočívat.


Natáčení filmu Polednice

ED: Ve filmu hraješ holčičku, která to se svou mámou nemá snadné. Bylo pro tebe těžké takovou postavu hrát?

KL: Docela ano. Protože jsme se musely prát a hádat. A to doma nemám. (smích)

ED: Bylo pro tebe těžší hrát fyzické scény plné běhání, nebo emocionální scény?

KL: Obojí, protože u složitých scén jsem se občas chtěla smát. A nešlo přestat. Občas mě taky štvalo, když Aňa musela při scénách s Polednicí křičet. To jsem se doopravdy bála. Při běhání v polích jsme zase měli ošlehané nohy. Kvůli tomu jsme pak dostávali punčochy, které jsme si nasadili na záběry z dálky.

ED: Neměla Karolína doma noční můry? Nemuselo se jí vysvětlovat, že je vše jen jako?

TL: Naštěstí ne. Chápala, že je to jen film a že je to jen jako a ve skutečnosti Polednice neexistuje. Což je zvláštní, protože se jinak často bojí. Proto se nemohla koukat ani na Harryho Pottera, kde ji strašila už jen strašidelná hudba.

ED: Ve volném čase děláš gymnastiku. Do toho točíš. Co tě aktuálně baví víc?

KL: Baví mě obojí, ale kdyby přišla nějaká velká role, tak bych jí dala přednost. A naopak. Super by byla role gymnastky.

ED: Těšíš se na premiéru? Na co nejvíc?

KL: Těším. Hrozně. Protože konečně všechny zase uvidím a zároveň budu mít narozeniny. Jen se bojím, že bude v kině vidět, že třeba šilhám. (smich)

ED: A poslední otázka: Jaký je tvůj oblíbený film?

Polednice! Nebo Já, padouch!

Pokud Vás příběh Karolíny zaujal, nezapomeňte si rozhodně přečíst náš longread, ve kterém jsme zveřejnili její soukromý deník z natáčení hororu Polednice - k dispozici ZDE.

Autor: Petr Semecký

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek