KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
kultura

PRVNÍ DOJMY: Borg s McEnroem hrají osudový mač, na rasismus a homosexuály nemají [TIFF17]

V kanadském Torontu začal 42. ročník filmového festivalu. Mezi prvními filmy se představily očekávané novinky jako tenisový střet Borga s McEnroem natáčený mimo jiné v České republice, smutná freska o rasismu v Americe 40. let Mudbound či žhavý kandidát na Oscara, drama o homosexualitě v Itálii Call Me By Your Name. Přinášíme exkluzivní první dojmy přímo ze srdce festivalu.

...

Call Me By Your Name

Anna Kopecká hodnotí: 80. léta. Itálie. Léto. Dospívání. První lásky. Premisa Call Me By Your Name se může zdát jako to největší klišé pod sluncem (doslova), ale i přes LGBT tématiku se tu žádný další Moonlight nekoná. Adaptace stejnojmenného románu André Acimana je totiž ještě o úroveň lepší, než letošní „skandální“ výherce Oscara. Pod citlivým režijním vedením Luca Guadagnina se neskrývají žádné přebujelé ambice, ale ryzí příběh lásky a přátelství (k lidem a umění), s kterými se snadno ztotožní každý divák nehledě na věk či sexuální orientaci. Armie Hammer - v pro něj neobvyklé herecké poloze - i začínající Timothée Chalamant jsou okouzlující.

Mudbound

Petr Semecký hodnotí: Rozjíždí se nesmírně pomalu, až by se mohlo zdát, že pojede po prověřené trase rasistických klišé. Mudbound, který má v distribuci streamovací gigant Netflix, však dokáže překvapit, když po polovině zhutní a nalezne originální drama v srdci prověřené látky z buranského amerického venkova 40. let minulého století. Brilantní herecké výkony všech zúčastněných se snoubí s vychytralou komparací americké a evropské společnosti své doby, ze které s přibývajícími minutami čím dál více mrazí. A to až do nesmlouvavého závěru o tom, že někdy je válka lidštější než samotná rodná hrouda, ze které je lepší prchnout, než utonout v jejím bahně. 

Borg/McEnroe

Petr Semecký hodnotí: Podobnost s Howardovým majstrštykem Rivalové o soupeření Laudy s Huntem čistě náhodná? Těžko říct. Tenisová novinka o legendárním mači ve wimbledonském finále má vyladěný vizuál a závěrečné válčení na kurtu donutí nejednoho (nejen) tenisového fanouška kousat si nehty nervozitou. Přesto filmu o maximální houževnatosti a touze po vítězství chybí právě ona sveřepost a ochota jít až na dřeň, kterou disponují oba borci na dvorci. A je to docela škoda, protože LaBeouf s Gudnasonem v hlavních rolích odvádí maximum a svým předobrazům jako by vypadli z oka nejen vizuálně. Finále ovšem aortální pumpu pookřeje, ne že ne.

Zabití posvátného jelena

Petr Semecký hodnotí: Lanthimose na režijní sesli mohou těšit pozvánky na všechny velké světové festivaly. Pravdou ovšem zůstává, že jeho novinka je originální asi tolik jako poslední alba Heleny Vondráčkové. Že se film tváří arogantně umělecky a recykluje filmařské triky legendárního Stanleyho Kubricka, je na nechápavé kroucení hlavou. Vyloženě však zamrzí absence snahy alespoň trochu zapracovat na stokrát prošlapaných koutech "revenge thrilleru", do nichž asi nejvýraznější řecký filmař posledních let nepřináší až na záplavu mimózních dialogů a kuriózně vedené herce vůbec nic. Umění pro umění, kterému se těžko propadá i kvůli jeho průhlednosti.

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek