KATEGORIE
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
kultura

PRVNÍ DOJMY: Na blázna Nica Cage nestačí Thomas Edison, Mary Shelley, ani Svědci Jehovovi [TIFF17]

Nicolas Cage je zase jednou za blázna ve filmu, v němž se pokouší zavraždit vlastní děti poté, co ho omámí tajemný televizní signál. Cageovy grimasy a hysterické výlevy jsou natolik utržené ze řetězu, až vedle něj většina filmů působí dost nevýrazně. Mezi ty zajímavé však patří indie drama Kodachrome, viktoriánská Mary Shelley o autorce Frankensteina, adaptace Iana McEwana Myslete na děti, střet vynálezců Válka proudů či belgická kriminálka Racer and the Jailbird.

...

Mom and Dad

Petr Semecký hodnotí: Režisér Brian Taylor, který se před lety proslavil snímkem Zastav a nepřežiješ, v němž Jason Statham musel zastavit svou smrt neustálými závaly adrenalinu, se po letech přešlapů vrací na akčně excentrický vrchol kariéry. V energií napumpované satiře na náročnost rodičovské výchovy nechává rodiče útočit na vlastní děti pod prostou záminkou tajemného televizního signálu. Kdo za ním stojí? To je jedno, zásadní je, že Nicolas Cage hraje šílenou hlavu rodiny s takovou chutí, že nevíte, kdy se smát dříve. Cage je ve filmu opravdu za blázna, jeho herectví je naprosto utržené ze řetězu, a to takovým způsobem, že mu ostatní herci dělají jen snaživou stafáž. Bizarní grimasy a potrhlé hlášky oscarového herce dělají z už tak bláznivého filmu plného brutální akce nezapomenutelnou zábavu. Ostatně film je v Torontu uváděný v sekci Midnight Madness. Inu, do téhle kategorie spadá opravdu přesně. Budoucí hit domácích večírků!


Kodachrome

Petr Semecký hodnotí: Nadmíru zábavná road movie, ve které Jason Sudeikis jako hledač hudebních talentů znovu navazuje vztah se svým na rakovinu umírajícím otcem. Kodachrome je zároveň metaforickým rozloučením pro všechny vyznavače analogového fotografického materiálu Kodachrome, který otec v brilantním podání Eda Harrise jako jeden z mála fotografů stále používá. Film se tak kromě hutného tématu rozloučení s nejbližším člověkem vyrovnává se ztrátou milované suroviny a nezastavitelným technologickým pokrokem. Kodachrome možná trochu tratí na originalitě, když je řada momentů jako podle učebnice scenáristiky, charisma hlavních protagonistů a předně chemie mezi Sudeikisem a Elizabeth Olsen však filmu dodávají takové kouzlo, že na těch pár zaškobrtnutí rádi zapomenete. Film uvede v celosvětové distribuce streamovací služba Netflix.


Mary Shelley

Petr Semecký hodnotí: Zajímá vás, jak autorka Frankensteina přišla na nápad o monstru stvořeném ze zbytků lidských ostatků a co ji vůbec vedlo k tomu podobnou knihu sepsat? Pokud se vám nechce pročítat obsáhlý životopis na Wikipedii, můžete sáhnout po atmosférickém životopisném dramatu, ve kterém jako obvykle září Elle Fanning v titulní roli. Mary s její pohlednou tvářičkou si projde těžkým dětstvím, první láskou, složitými životními situacemi a postupně dojde k nápadu, který všichni velmi dobře známe. Potíž s Mary Shelley je, že kromě solidních herců a atmosféry Anglie 19. století nenabízí mnoho zajímavého. Resp. nic, co byste si nemohli přečíst právě na Wikipedii v podstatně kratším než dvouhodinovém čase. Film tak poslouží hlavně kompletním neznalcům, případně jako doplňková ilustrace.

Anna Kopecká hodnotí: Autorka hororové klasiky Frankenstein to v životě neměla lehké, o čemž se vás snímek Mary Shelley bude snažit přesvědčit celé dvě hodiny. Autorku v podání tradičně okouzlující Elle Fanning sledujeme od adolescence po ranou dospělost, první lásky, zklamání a rodinné tragédie. To všechno vedlo k vydání její nejúspěšnější knihy a to všechno si také můžete přečíst na Wikipedii. Režisérka Haifa Al-Mansour (což je mimochoden první ženská režisérka že Saúdské Arábie vůbec) v převyprávění Shelleyina života není nijak inovativní a drží se standardní šablony životopisného dobového filmu. A aniž by člověk čekal přítomnost monster, z temné doby těsně před vládou královny Viktorie by šlo zřejmě vytěžit více. Nebo se před jeho realizací zamyslet nad nosností Shelleyina života pro filmové zpracování.


Myslete na děti! (The Children Act)

Anna Kopecká hodnotí: Již druhá z letošních filmových adaptací díla Iana McEwana, která se objevila na festivalu v Torontu. Po návštěvě Chesilské pláže se tentokrát zaměříme na soudní prostředí a soudkyni Fionu řešící případ skoro dospělého umírajícího chlapce, který kvůli víře odmítá transfuzi krve. McEwan jde jako autor předlohy i scénáře tradičně na dřeň, když své postavy sotva nechá nadechnout. K čemuž mu velmi napomáhá i precizní režie Richarda Eyra (Zápisky o skandálu). Jako v na míru šitém taláru v roli nejvyšší soudkyně působí brilantní Emma Thompson a po Dunkirku se zde skvěle profiluje i mladý a talentovaný Fionn Whitehead. I když film místy působí trochu teatrálně (nejedná se o nikterak lokačně bohatý příběh a režisér Eyre má navíc dlouholetou praxi v divadle), obstojí s klidem i vedle dalších a časem ověřených soudních dramat.


Válka proudů (The Current War) 

Anna Kopecká hodnotí: Takzvaná "válka proudů" je označení pro obchodní a technologický spor z konce 19. století, o kterém jste na hodinách fyziky v záplavě všemožných vzorečků dost možná neslyšeli. Jeho hlavními aktéry byli Thomas Alva Edison propagující stejnosměrný proud a George Westinghouse propagující ten střídavý. O jejím několikaletém průběhu se film snaží vyprávět hlavně skrze obraz, když pro snímání využívá širokoúhlých objektivů a montáží. Těch ovšem po chvíli začne být přehršel a spolu s distančními kompozicemi působí až neuvěřitelně odosobněně. Zajímavá kauza, která vedla například i k vynálezu elektrického křesla, tak ve výsledku působí poměrně nemastně, neslaně a ve filmové podobě i zapomenutelně. Obzvlášť, když v ní herci Benedict Cumberbatch a Michael Shannon v průběhu let tak trochu zapomínají stárnout a působí znuděně.


The Racer and the Jailbird

Petr Semecký hodnotí: Belgický kandidát na cizojazyčného Oscara zřejmě nebude mít v únoru příštího roku mnoho šancí na výhru. Kriminální drama od režiséra slavného festivalového hitu Býčí šíje ovšem vůbec není špatné. Naopak exceluje v akčních scénách, které působí nákladně a zjevně se hojně inspirovaly u režisérů jako Michael Mann či Christopher Nolan. A ani děj není plonkový. Co se rýsuje jako obligátní thriller o poslední prácičce protřelého kriminálníka, jenž propadl lásce, se v druhé polovině mění na trýznivé vězeňské drama, kde o lidské utrpení a zvraty není nouze. Závěr je pak emocionálně zničující i díky sympatickým a parádně hrajícím hercům.


PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek