KATEGORIE
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
kultura

RECENZE: Baby Driver je audiovizuálně úchvatným akčňákem, příběh nechává za výfukem

Režisér Edgar Wright se vrací do kin s další ze svých akčně-komediálních poct slavnějším snímkům minulosti. Po siláckých akčňácích 80. a 90. let, zombie filmech a sci-fi z poloviny minulého století skládá hold akčním thrillerům a muzikálům.

...

A jedna věc se režisérovi kultovních komedií Jednotka příliš rychlého nasazení či Scott Pilgrim proti zbytku světa upřít nedá – audiovizuální šmrnc. Stejně jako předchozí filmy z Wrightova portfolia i Baby Driver se hezky poslouchá a ještě lépe se na něj kouká. Zvlášť když hlavní hrdina v podání mladého Ansela Elgorta rozparádí hudební pecku minulosti a začne se svým nablýskaným rudým fárem řezat zatáčky při útěcích před policií.

Nápaditá akce, nenápaditý děj

Wright se od začátku pokouší kombinovat akční žánr s muzikálem, když skrze svého hrdinu přichází s nápadem, že veškeré akční scény budou poháněny hudebním podkresem, který hrdina-řidič poslouchá. Proč? Protože měl v mládí nehodu a hudba mu pomáhá přehlušit hučení v uších a nasadit rytmus. Ostatně kdo si občas nevyhulil rádio na plné kule a nezačal trochu dravěji dráždit ulice svého města, že?


Wrightovi jdou akční scény hezky od ruky. Střih, choreografie a kamera spolu hezky souzní a film při svých akčních scénách uhání kupředu jako ďas. Bohužel se ale brzy ukazuje, že jednu věc tohle nablýskané fáro nechalo za sebou. No ano, příběh.

Baby Driver nenabízí v rámci žánru mnoho nového. Hodný hoch se zapletl se špatnými lidmi, dělá pro ně špinavou práci a teď se blíží jeho poslední „job“. Do toho přijde láska jako trám v podobě nádherné servírky, nějaká ta zrada a začíná boj o holý život a následné vykoupení za své hříchy.


Jak je Baby Driver po audiovizuální stránce nápaditý a svěží, je v případě příběhu značně unylým bijákem, který příliš nebaví, neboť nenabízí téměř nic nového či zapamatování hodného. Jako by si Wright při vymýšlení akčních honiček a efektních záběrů řekl, že příběh postaví na druhou kolej a poté si jen odškrtával povinné žánrové položky bez výraznější invence.

Dravý závěr zachraňuje, co se dá

Většinu zvratů tak zřejmě odhadnete předem, což filmu stavějícímu z části na napětí sráží nohu z plynu. A že ji tam film chce udržet všemi možnými prostředky. V závěru Wright tempo filmu ještě více zvýší, aby na nekonečná klišé dal na chvíli zapomenout, pachuť dějové rutiny však úplně nezakryje. Jen se mu daří jí ujet díky sem tam probleskujícímu řemeslnému nápadu. A to je málo. Alespoň na film, jenž přichází do kin s pověstí jednoho z nejzajímavějších filmových zážitků roku.

Hodnocení: 60%

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek