KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
kultura

RECENZE: Black Panther zápolí s obráceným rasismem a mdlým Hamletem

Výrobní pás komiksového nakladatelství a nyní i filmového studia Marvel jede na plné obrátky a svým fanouškům přináší prvního afroamerického hrdinu v rámci svého filmového vesmíru. Výsledek je ovšem značně rozpačitý.

...

Kupodivu za to nemůže samotné téma, které minimálně ve své synopsi působí značně přitaženě za vlasy. Black Panther totiž své superhrdinské schopnosti získává skrze dědičnost panování, kdy je novému vládci podáván nápoj ze srdce rostliny, která svou moc bere z kdysi padlého meteoritu obsahujícího nejvzácnější kov na planetě. Kov, který z království Wakanda učinil nejbohatší a technologicky nejvyspělejší zemi na světě. Vyspělou natolik, že se před ostatními státy maskuje jako země třetího světa.

Marvelovští scenáristé si s podobně absurdním konceptem dokáží poradit velmi rychle po úvodních titulcích, kdy v rychlé grafické montáži odprezentují zásadní informace o historii Wakandy a jejího hrdiny, aniž by tím museli trápit diváka další dvě hodiny. Ty se díky tomu nemusí věnovat magickým bazmekům a místo toho řeší geopolitické témata migrace, globální pomoci a otevřených, byť hlídaných hranic.


Film, který má názor

Black Panther se tak velmi cílevědomě profiluje jako film, který má v rámci 200 milionového blockbusteru snahu řešit ožehavá témata a především zastávat v nich velmi jasný postoj. Díky afroamerickému zacílení pak samozřejmě musí dojít i na téma rasismu, který film staví do svého středu v podobě padoucha, jenž kvůli osobní křivdě hodlá provádět obrácený rasismus na všech, kteří jeho sociální skupině stovky let ubližovali.

Postava Erika Killmongera (zjevně se bavící Michael B. Jordan) patří v rámci daného komiksového vesmíru mezi výraznější padouchy právě proto, že má jasně danou motivaci, která vychází z osobní zášti a společenského útlaku. Jeho chování je extremistické, do jisté míry však pochopitelné. Ostatně právě proto ho film v závěru líčí spíše jako tragického hrdinu, jako oběť minulosti, kterou již není možné zvrátit.

Naneštěstí ne vše je krásné v zemi wakandské. Zatímco Jordan oplývá přirozeným charismatem, jež na svou stranu dokáže strhnout i řadu filmových přátel legitimního vládce Wakandy krále T'Chally, samotný T'Challa v podání Chadwicka Bosemana je zdaleka nejmatnější postavou celé komiksové maškarády.


Do jisté míry za to může poněkud nanicovatá snaha Marvelu přimknout hlavní postavě váhavou pozici á la Hamlet. Jen osekanou o osobnostní rysy, takže hlavní geroj působí nakonec spíše jako vykrádačka Lvího krále než shakespearovské tragédie. Bosemanovo charisma je rovněž poměrně slabé, což je o to výraznější, že film nabízí i výrazně zajímavější ženské hrdinky ve vedlejších rolích.

Film ženským postavám věnuje celou dějovou linii s podrýváním nového extremistického režimu a T'Challova bývalá přítelkyně a jeho sestra dokonce svedou výraznější finální střet s hlavním padouchem než jejich vlastní král. Znovu se však o to více podrývá pozice hlavního hrdiny, kterou zesměšňuje i sám padouch, když T'Challovu závislost na technologiích a superlektvarech označuje za slabošství otázkou „toto je vážně váš král?“


Black Panther bohužel svou ústřední postavu nedokáže proti těmto tvrzením postavit, když finále stejně jako zbytek konstrukce filmu jen opakuje zažité blockbusterové standardy, které dnes bohužel znamenají povinnou velkolepou bitvu, v níž skutečné prostředí nahrazují digitální skopičiny bez duše.

Black Panther tak sice řeší zajímavé otázky a myšlenkově se jedná o zajímavější sortu filmového mainstreamu. Jako celek však nenabízí nic než další sériový produkt, který je ryze adekvátní a poplatný době svého vzniku. S hrdinou, jehož plochost a generičnost není dvakrát imponující.

Hodnocení: 60 %

ZPĚT NA KATEGORIE

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek