KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
kultura

RECENZE: Král Artuš svým mečem zničil vše. I legendární příběh

Nový film britského režiséra Guye Ritchieho je jako ulitý pro hyperaktivní mládež. Stylový, dravý a bohapustě prázdný blockbuster.

...

Styl především

Nad rozsáhlým bojištěm se rozléhá dým války, který znenadání pročísne chobot obřího slona, z jehož zad pálí ohnivé koule přímo do srdce hradu Camelot. Král Uther pozvedá Excalibur a nepřítele během minuty zničí, zatímco vzduchem poletují mrtvá těla a částice zvířeného prachu. 

Kdepak, tohle opravdu není Král Artuš, jak ho znal váš otec či dědeček. Režisér syrových britských gangsterek a moderní otec Sherlocka Holmese, Guy Ritchie, točí pro výrazně mladší publikum. Takové, které raději oslnivé efekty, hlasitě burácející hudbu a pohledného hrdinu, kterému při dialozích jako z dnešního Londýna sekne historický kostým. 

Ostatně není divu, studio Warner Bros. prý s Artušem chystá hned šestidílnou sérii. Jen aby hned nenarazilo, neboť Král Artuš v nové podobě zřejmě mnoho diváků nepotěší. 

A přitom začíná tak stylově. Jistě, od první minuty je zřejmé, že se Ritchie nebude příliš zaobírat logikou a fyzikálními zákony. Jeho film má však výhodu v parádní stylizaci heroické fantasy, která tvůrcům umožňuje popustit uzdu fantazii. Díky tomu řada výjevů působí vysloveně monumentálně. Včetně ikonického vytažení meče Excaliburu, které nepokazí ani camero rolička zoškliveného Davida Beckhama. 

Film, který příliš uhání

Ritchie na nic nečeká a Artušův příběh pomsty a hledání panovnického odhodlání žene kupředu vyloženě hekticky. Artuš stárne a dospívá v efektní montáži za doprovodu řízné muziky. Akční scény jsou poháněny nesmírně kinetickou kamerou, která je doslova výkladní skříní Ritchieho stylu. A film si často pomáhá vysloveně lahůdkovými zkratkami, které zároveň slouží jako zdroj humoru. 

Jenže právě v Ritchieho střihačském místrovství a vizuálním ukájení se tkví i hlavní problém - absence komplexních postav a hutného příběhu, jenž se pod efektní filmařskou polevou jednoduše ztrácí. 


Záporák v podání Juda Law je sice démonický. Ritchie se ho však snaží hnát i do polohy tragické postavy, jež je pohlcena touhou po moci. Na to však Law nedostává ani zdaleka dostatečný materiál. A to samé platí i pro ústředního hrdinu. Charlie Hunnam by si přitom plnohodnotnou roli rozhodně zasloužil. Sympatického floutka totiž zvládá stejně hravě jako fyzickou část své role. Jen ta artušovská hloubka chybí. 

Efektní představení bez napětí

A to se dá říct i o zbytku filmu. Ritchie se natolik opájí možnostmi dnešních technologií, až zapomíná na to základní - kvalitní příběh. Ten byl zjevně různě krácen a sešněrováván, aby seděl k Ritchieho režijnímu záměru mladistvě roztěkaného a poněkud zmateného blockbusteru. Naneštěstí se však v tomto pokusu o progresivní vyprávění zcela ztratily gradace i napětí, jež by postavy a hlavně artušovskou legendu nechaly naplno rozlétnout. 

Je hezké, že v závěru Artuš odhalí základ ikonického Kulatého stolu a své parťáky povýší na rytíře. Jenže k čemu nám to je, když nikoho moc neznáme a celý zrod slavné historky sledujeme jako videoklipové představení, jež příběh sune kupředu jako rychlík, jemuž selhaly brzdy. Ať Ritchie chce, nebo ne. Každý film potřebuje na chvíli zastavit a nechat diváky nadechnout. Jinak hrozí podobné otupení, jako by vás Artuš dvě hodiny bacil mečem po hlavě. Což není dvakrát příjemné.


Hodnocení: 50 %

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek