RECENZE: Liga spravedlnosti je prvním blockbusterem, který vytvořil tým choromyslných

Liga spravedlnosti byl od samého začátku projekt s těžkými porodními bolestmi. Snímek se několikrát přepisoval pod tlakem diváckých a kritických reakcí na filmy Batman vs. Superman a Wonder Woman. Přidával se prostor některým oblíbenějším postavám, jiným se naopak krátil. A v polovině natáčení odešel od kormidla režisér Zack Snyder kvůli rodinné tragédii (a dost možná i katastrofálním testovacím projekcím), po které byl film několikrát přetáčen, až se podle hollywoodských insiderů změnila přinejmenším třetina očekávaného hitu, jehož rozpočet měl stoupnout až na mohutných 300 milionů dolarů.

Akční fašírka bez ambicí

Inu, neslavná vizitka dávno před vstupem do kin, přičemž samotný nástup je ještě o fous tragičtější, než mnozí čekali. Negativní jazyky totiž naneštěstí opravdu nelhaly a oblíbené komiksové nakladatelství a věhlasné hollywoodské studio uplácali další z kočičko-pejskovských dortů, který tentokrát ani nepředstírá, že má jakékoli ambice.

Ty tvůrci prohodili oknem a místo toho se jali natáčet přímočarou akční taškařici, v níž celodigitální padouch touží v počítačem renderovaných krajinách po konci světa, k jehož sražení na kolena je potřeba tři kostky, které se změní na jednu megakostku. A hrdinové se mu v tom snaží zabránit. Dohromady je přitom dává Batman, jenž od minula zapomněl, že je víceméně masový vrah a psychopat, a rovněž Wonder Woman, která jako správná feministka už sto let vzpomíná na svou první lásku.

A může být hůř. Tvůrčí tým byl během vymýšlení banální zápletky (jen velmi těžko lze události ve filmu označit za děj, natož příběh) natolik zoufalý, že mu zřejmě nedocházela ani řada do očí bijících nesmyslů, které činí vůči postavám. Kupříkladu Wonder Woman nově získala téměř supermanovskou superrychlost. Vodní hrdina Aquaman sice podle hrdinů umí mluvit s rybami, ale nikdy k tomu v praxi nedojde a ve finální bitvě se prohání pouze po souši. A rychloběžec Flash je sice označován za génia, zároveň však ani neví, na jakou světovou stranu běží a jeho komunikace je na úrovni desetiletého dítěte s poruchou pozornosti.

Film pro nejméně náročné

S přibývající stopáží film vytváří šokující dojem, že se jedná o první blockbuster s cenovkou 300 milionů dolarů, který producenti nechali natočit v rámci charitativního eventu skupinu mentálně postižených dětí, které horko těžko dají dohromady holou větu. Jak jinak si vysvětlit, že filmu trvá přinejmenším 50 minut, než za sebe položí dvě scény, které mají logickou návaznost a vytváří alespoň náznak akce a reakce.

Do té doby by se jednotlivé výměny mezi hrdiny daly bez sebemenších problémů náhodně prohazovat, aniž by to film jakkoli ovlivňovalo. Jedná se totiž o kauzálně nikterak propojené momenty, jež postrádají jakoukoli expozici a dějotvorný smysl.

Předchozí filmy od DC Comics (s čestnou výjimkou Wonder Woman) rovněž nebyly žádné hlubokomyslné terno, ačkoli se tak snažily navenek alespoň tvářit. Rozhodně z nich však do určité míry byly cítit ambice relativizovat hrdiny a svět, v němž se jejich činy odehrávají. Liga spravedlnosti dělá několik kroků zpět do časů, kdy filmy tvořil producent Roger Corman, přeborník na brakovou kinematografii.

Béčko jako z 80. let

Liga spravedlnosti je v současné formě v zásadě zoufalým béčkem s áčkovým rozpočtem, v němž se prohání kupa vysvalených neherců, kterým dělá problém mluvit anglicky (Gal Gadot), anebo dát dohromady jedno kloudné souvětí (Jason Momoa). Pravda, tvůrci svým hercům situaci rozhodně neulehčují dialogy, které zní jako něco z komiksových katastrof typu Fantastické čtyřky, kde se mluví zásadně v nepříliš trefných vtipech, patetických proslovech a dojímavých vyznání sounáležitosti.

Liga spravedlnosti je ve svém pokusu vytvořit byť jen přímočaré akční vyprávění natolik zoufalá, že na rozdíl od letošní Wonder Woman nezvládá ani základní vykrádání úspěšnější konkurence. Liga spravedlnosti nemá kupříkladu jediný výrazný společný moment. Akční scény jsou neobjevné a zapomenutelné. A hořkou třešinkou na shnilém dortu je vskutku úsměvná absence jakéhokoli komparzu, který by hrdinové při záchraně světa... zachraňovali. S výjimkou úvodní bankovní loupeže hrdinové spasí pouze čtyřčlennou ruskou rodinu a jeden anonymní panelový dům kdesi v komiksovém Chánově.

Liga spravedlnosti tak s každou další minutou dosahuje zcela nových úrovní absurdity jako film o superhrdinech, kteří se chovají jako malé děti a selhávají v tom, za co jsou označováni. Za celý film nedokáží nic jiného, než si nechat ukrást hned několik stěžejních nástrojů hlavním padouchem. A nakonec prokáží, že jsou nepotřební ve chvíli, kdy se na plátno vrátí ikonický komiksový Ježíš s „S“ na hrudi, aby nám připomněl, jak je nová iterace Supermana kožená, nudná a především nesmírně nesympatická. Výsledek je téměř k nevydržení.

Hodnocení: 20 %