KATEGORIE
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
kultura

RECENZE: Nový Vetřelec biblicky plácá a brodí se v hlouposti a nevkusu

Již šestý příspěvek do série Vetřelec navazuje na pět let starý snímek Prometheus, jenž se pokoušel nastínit, odkud se nebezpeční xenomorphové a jejich „stvořitelé“ vzali. Podobně jako předchozí film se však i Vetřelec: Covenant brodí v nesmyslech a povrchně plácá.

...

Božský komplex

Od mise lodi Prometheus uplynulo 10 let a kolonizační loď Covenant, vezoucí 2000 zmražených kolonistů a embryí, míří za novým domovem. Během letu se však stane katastrofa a šokovaná posádka je následně vystavena tajemnému signálu z dříve neodhalené planety, jejíž podmínky jsou až příliš podobné těm na Zemi. A nenapadne ji nic lepší, než se signálu podívat na doslova smrtonosné zoubky.

Zní vám to povědomě? Ano, vetřelčí série se už roky plácá od jednoho kouta k druhému. Vždy se objeví nová posádka, jejímž úkolem je zemřít v náručí monstra s vystřelovacími tesáky a jediným otazníkem zůstává, kdo přežije až do konce a k jakým proměnám monstra dojde tentokrát. Prometheus byl v tomto směru navzdory děravému scénáři a naivním postavám alespoň z části jiný, když více odrážel fascinaci režiséra Ridleyho Scotta tématem stvoření a božské síly.


Neuspokojivé reakce na předchozí film však tvůrce donutily změnit směřování série, jež předchází původnímu Vetřelci, a do filosofování o podstatě lidství a schopnosti tvořit nacpali i prvky, o nichž se domnívají, že je diváci vidět chtějí.

Ani Vetřelec, ani rak

Covenant je proto už z podstaty film značně rozpolcený a nesoudržný, když na jednu stranu trpí nabubřelými, rádoby filosofujícími dialogy, v nichž se cituje noblesní literatura a rozebírají umělecká díla. A na druhou střílí od boku jedno hororové klišé za druhým, přičemž krve a xenomorphí kyseliny rozhodně není málo.

Ve výsledku příliš nebaví ani jedna polovina, neboť Ridley Scott a jeho scenáristé jako by se domnívali, že točí film pro základní školy, a tak veškeré myšlenky a metafory podávají stejně polopaticky jako kdyby na plac občas zaskočil mistr nevkusného trapna Filip Renč. Stejně jako v Lídě Baarové i v Covenantu se hodně pouští hudba Richarda Wagnera. A stejně jako v českém braku loňského roku je to moment hodný vykroucení hlavy z kreativního nevkusu kdysi slovutného režiséra filmů jako Gladiátor či Blade Runner.


Scott jako by se při biblickém parafrázování vysloveně ukájel. Přehlížejíc do očí bijící naivitu proklamací postav, které jsou zhruba stejně komplexní jako čerstvě natřená primalexová stěna. Hlavní hrdinka Danielsová je zajímavá jen proto, že má trauma a je na plátně nejčastěji. Pilot Tennesse zase proto, že má kovbojský klobouk a rád pije whisky. Zbytek je jen banda na odstřel bez osobnosti. Anebo ještě hůř, s hysterickými reakcemi, u nichž je s podivem, že jednotlivcům vynesly místo v misi, která objektivně musela stát miliardy dolarů.

Nepsal scénář Kazma?

Scott se naivitu scénáře, který si za pochodu mění zaběhlá pravidla série (inkubační doba líhnutí vetřelců, vzdálenosti mezi lokacemi), snaží zastřít brutalitou a řemeslnou kvalitou. Avšak i on sám vysloveně selhává, když v řadě sekvencí diriguje osazenstvo Covenanta do zcela nelogických uliček, popřípadě vytahuje z rukávu zvraty a hororové momenty, které si už roky žádný vysokorozpočtový film nedovolil. Prostě proto, že by se mu všichni obratem vysmáli.


Scott si však pedantsky trvá na svém a snaží se nás přesvědčit, že dvojici androidů nemá ve filmu proto, aby v určitý moment provedl jejich záměnu. Popřípadě, že očividně zlému robotu, jenž nechal zavraždit člena posádky, lze o pět minut později věřit slova „jen pojď, je to zcela bezpečné“.

Když se pak Scott dopouští krkolomného vypravěčství, kdy odhaluje osud posádky Promethea skrze zcela nadbytečný flashback, případně nechává vetřelce líhnout za pompézního hudebního doprovodu, působí film už jen jako cílená provokace ve hře „jak lze fanoušky v kině ještě více vytočit“. Kuriózní přitom je, že Scott pokaždé přijde s ještě bizarnějším nápadem, který ten předchozí hravě strčí do kapsy. Při náběhu závěrečných titulků se tak nejednomu návštěvníkovi kina vybaví otázka, zda to celé není jen nějaký další Kazmův prank. Kéž by.

 Hodnocení: 30 %

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek