KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
kultura

RECENZE: Polednice straší i dojímá příběhem matky, dcery a přízraku

Adaptovat kraťoučkou baladu K.J. Erbena na celovečerní film? Zdánlivá šílenost se v rukách mladých tvůrců proměnila v jeden z nejlepších hororových snímků českého filmu, jemuž nechybí děs, ani emoce.

...

Hutná atmosféra a umně budované napětí

Dlouhé lány vyschlých polí, pražící slunce a vzduchem poletující otravné vosy. Nepříjemnost Polednice z režijního debutu Jiřího Sádka sálá od prvních vteřin. A situace se postupně vyostřuje až do chvíle, kdy se divákovi jen těžko lapá po dechu.

Není pochyb o tom, že mladý autor a spolu s ním i producent Matěj Chlupáček a scenárista Michal Samir moc dobře ví, co točí, a mají se žánrem hororu bohaté teoretické zkušenosti, jež se nebojí převést do praxe.

Podívejte se na ukázku filmu POLEDNICE

Polednice není typický horor, jak si ho většina diváků představuje, tj. krvavou selankou s všudypřítomným bubákem. Napětí a děs se naopak budují postupně, bez zbytečný cákanců malinovky a zdatní mladíci opětovně uplatňují pravidlo, že čím méně víte a vidíte, tím je pro vás výsledný tvar děsivější a znepokojivější. Na ústřední příšeru se tudíž čeká až do samotného finále a do té doby se „jen“ velmi hutně a citlivě napíná jako guma od značkového spodního prádla.

Sociální přesah a skvělé výkony

Polednici pomáhá, že události zobrazované ve filmu vychází ze silného sociálního kontextu, čímž dokáže velmi snadno připoutat k postavám – především Elišce a její dceři, jejichž chování lze ve filmu velmi snadno porozumět.


Eliška během filmu bojuje s vlastní mateřskou zodpovědností a věčnou osamělostí, jež se v průběhu filmu ukazuje jako příliš velké sousto v době, kdy dcera roste do období dětského vzdoru. A Ańa Geislerová roli zvládá s bravurou, která nejednu matku s přibývajícími minutami vyděsí k smrti.

Polednice nemálo připomene obdobně koncipovaný australský snímek Babadook režisérky Jennifer Kent. Na rozdíl od něj si však Sádek poradil lépe s projevem malé Karolíny Lipowské, která oproti synkovi v Babadookovi není po celý film nepochopitelně otravná. Její chování je naopak zcela srozumitelné a psychologicky jasně podložené, vina za události ve filmu a zhroucení matky tváří v tvář mýtické Polednici se tak obrací výhradně na rodičovské postavy – stejně jako je tomu v Erbenově předloze.

Linii rodičovství umocňuje i výkon Daniely Kolářové, jenž v každém záběru zprostředkovává mrazení v zádech. O to silnější, čím častěji tvůrci vkládají do filmu odlehčující, karikaturní postavu Poláčka, jež se postupně mění z úsměvného vesnického žvanila do dalšího selhání otcovské figury, což je motiv, jenž se ve filmu zopakuje hned třikrát napříč generacemi. Mnohdy podtržený motivy nekonečného kariérismu a neschopností podpořit dostatečně vlastní manželku.

Vyspělá adaptace literární klasiky

Sádkovi se scenáristou Samirem se tím daří doslova husarský kousek, když jednak zůstávají věrní léty zažloutlému čtenářskému deníku a druhak zdatně aktualizují pro dnešní publikum, které touží po větší psychologizaci, přesahu a moderním zpracování.


To vše od Polednice dostanou. Včetně řemeslné stránky, jež si v ničem nezadá s vrcholem evropské hororové konkurence. Může za to nejen tvůrčí znalost žánru, ale i citlivá hudba Bena Corrigana. Na české poměry neskutečně vydařený, prostorový zvuk naplno využívající sound design. A v neposlední řadě impozantní kamaramanská práce Alexandra Šurkaly, jež pomocí klasického filmového materiálu dělá z Polednice lahodnou podívanou plnou strachu a vizuální poezie.

Hodnocení: 80%

Autor: Daniela Pelikánová

ZPĚT NA KATEGORIE

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek