Film evropské úrovně

Sledovat byť jen krátké filmy z pražské FAMU většinou stojí velké úsilí a rozhodně se nejedná o filmy pro každého. Celovečerní snímek vycházející ze školy známé svým zaměřením na intelektuálnější tvorbu a pohrdáním spotřební “zábavnou” kinematografií tak může automaticky vzbuzovat obavy. Režisér Olmo Omerzu však dokázal nelézt rovnováhu mezi uměleckým a zábavným přístupem k filmu.

Rodinný film sice není snímkem, jenž si užijí fanoušci Lídy Baarové či Decibelů lásky, většinové publikum, jež se nebojí seriózních žánrů, by v něm však mělo najít zalíbení. Už jen pro jeho hutnou atmosféru, jež se Omerzuovi daří nastolit od prvních minut.

Omerzu se zdatně přibližuje dnešnímu standardu evropské kinematografie. Představuje řadu motivů a podzápletek, které nechává víceméně nedořečené. Soustředí se na postavy, ale netlačí se směrem k laciné exploitaci. A dokonce šetří i s dialogy, které jsou minimalistické a snaží se co nejvíce příblížit realitě.



Na hraně emocionálního vydírání

Především do poloviny filmu snímek funguje perfektně. Ve chvíli, kdy už je potřeba, aby se něco začalo dít a divák by měl začít k postavám něco cítit, se však zvolený přístup ukazuje jako problematický.

Omerzu sice přiznává, že chtěl, aby zobrazované postavy byly studené a divák se na rodinu, jež se po odjezdu rodičů na dovolenou začne z nejrůznějších důvodů vnitřně hroutit, emocionálně napojil až díky útrapám psa ztraceného na opuštěném ostrově obklopeném oceánem. Potíž je ale v tom, že sledování němé tváře, která trpí a nekonečně bloumá po vylidněné pláži, už je místy za hranou laciného hraní na city.



Rodinný film je postaven především na pocitech a jednotlivé události posouvá dopředu spíše díky náhodám než pro mainstreamovou kinematografii obvyklé kauzalitě. To by mohlo být pro některé diváky problematické. Stejně jako zmíněná nedořečenost, jež může na mnohé působit dojmem, že režisér před řadou témat, které nakousl, raději utekl o dům dál.

I přesto ale Rodinný film zůstává podařeným projektem, jenž je sympatický nejen pevně uchopenou formální stránkou, ale i odvahou dělat filmy v českém prostředí jinak při zachování diváckosti výsledku.

Hodnocení. 60%

Autor: Petr Semecký

Zdroje: CinemArt, Česká televize