KATEGORIE
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
kultura

RECENZE: Rogue One dělá z pohádky Star Wars dusný válečný thriller

První odstavec z úvodních titulků čtvrté epizody Hvězdných válek dostal vlastní celovečerní film. Tvůrcům se kupodivu povedlo dodat sérii opomíjenou hloubku a učinit vesmír předaleké galaxie temným místem plným rozervanosti a nejednoznačnosti.

...

Teorie povstaleckého rozpadu

Původní trilogie Star Wars, které snímek Rogue One dějově těsně předchází, vždy ukazovala uskupení Povstalců jako ctihodné dobráky, kteří nepáchají nic jiného než dobro, zatímco temná strana ztělesněná Impériem se nezdráhá vraždit, aby udržela pevný stisk na krku zbytků Galaktické republiky.

Rok stará Epizoda VII však naznačila, že ne vše je s Povstalci v pořádku, když je i jimi prolezlá byrokracie a vnitřní handrkování o moc. Rogue One tyto náznaky detailněji rozpracovává a skrze příběh o stěžejní krádeži plánů obávané Hvězdy smrti zobrazuje rozpolcenou tvář povstalecké skupiny.


Ta je prezentována jako uskupení, jež se sice řídí mantrou rytířů Jedi vedoucí k ultimátnímu míru v galaxii, k jeho dosažení však často vedou kroky čistě pragmatické. Terorismus, vraždy vysokých činitelů Impéria, tvrdé výslechy a především nekonečné hádky mezi představiteli jednotlivých planet, které povstání vnitřně rozežírají.

Rogue One vidí povstalce jako polorozpadlý odboj, jenž po více než 15 letech války nedosáhl jediného výrazného úspěchu a je na pokraji selhání. Je to až zisk plánů bitevní stanice, který má Povstalcům vlít novou krev do žil. Dát jim tolik potřebnou naději.

Skvadra individuálů, poté tým

Příběh a jeho vývoj roztříštěnost Povstalců a jejich Aliance vcelku pochopitelně zrcadlí. Více než polovinu filmu sledujeme skrze návštěvy různorodých planet individuály, kteří marně hledají svůj smysl, aby ho nalezli v boji proti Impériu.


Hlavní hrdinka Jyn Erso nemá nejprve v úmyslu vést armádní jednotku na steč proti imperiálním jednotkám. Je to až motiv pomsty a naplnění oběti jejího otce, inženýra, jenž Hvězdu smrti postavil se záměrně vloženou vadou, jenž ji žene kupředu k naplnění otcova odkazu.

K misi se postupně přidávají další individuální postavy sledující zprvu čistě osobní cíle. Zběhlý imperiální pilot chce po letech odčinit své hřichy. Duo strážců poutního místa rytířů Jedi hledá smysl života poté, co – po vzoru japonských roninů – ztratilo svůj cíl v podobě domova, které přísahali bránit. A přední povstalecký zabiják nachází v boji o zisk plánů, jako velkého pamětihodného aktu, vykoupení z deziluje, jíž mu roky zákopového válčení plného pragmatického vraždění přinesly.

Tempo filmu je v první dvou třetinách filmu značně kolísavé, jako by se film nemohl patřičně rozjet a divácky vtáhnout. Je to až první společná mise zhruba v polovině, která slouží jako katalyzátor vzájemných vztahů, upevnění dosud rozvázaných týmových pout a nastolení pocitově rázného tempa kupředu.


Pro některé diváky může být podobný přístup problematický, neboť film nenabízí od prvních minut líbivé, veskrze sympatické hrdiny, když dává větší důraz na odhalení vrstev galaktického světa, jenž je nyní temnější a drsnější než kdykoli dřív.

Režisér Gareth Edwards se navíc příliš nevyžívá ani v přímočarém deklamování, jež ke Star Wars vždy trochu patřilo. Emoce nechává často plynout pouze v náznacích, stejně tak informace o postavách, které nemají ani v klíčových scénách tendence se zdlouhavě vyzpovídávat ze své minulosti a hříchů.

Pompézní finále plné atrakcí

Film tak v popcornovém smyslu slova baví až ve své závěrečné třetině, v níž se děj značně pročistí a zjednoduší a konečně se ke slovu dostanou rozmáchlé akční atrakce plné letounů X-Wing, imperiálních tanků AT-AT, anebo pozemních útoků, jež poprvé v sérii připomínají skutečnou válečnou řež.


Zatímco impozantní vesmírná bitva staví na přehlednosti a opulentnosti, události odehrávající se na tropické planetě s ukrytým imperiálním archivem čpí fyzičností, špínou a všudypřítomnou válečnou zmatečností, když je většina akce snímaná v detailech či polodetailech, které umísťují publikum doprostřed všeho zmatku. Ten je však jen zástěrkou pro téměř sebevražednou infiltrační misi, která slouží jako komorní finále, v němž v pro Star Wars typickém westernovém stylu dojde na vypjatý střet vedoucí k závěrečné katarzi.

Chytré rozvržení akce dává každé z postav týmu kýžený prostor pro vlastní smysl v příběhu a dojímavé hrdinství, jež nikdy nespadne do kategorie trapného patosu, když vždy vede k ukončení jednotlivých linií postav, které jedna po druhé dosahují vnitřního smíření a naplnění svého účelu.


Rogue One se díky tomu vymaňuje z pozice zbytečného spin-offu a hravě zapadá do kánonu nastaveného číslovanými epizodami, které začínají jen pár vteřin po skončení filmu. Jako bonus jim zpětně dodává na vrstevnatosti, když dává i zdánlivě obyčejným expozičním scénám s prezentací plánu na zničení vesmírné stanice dříve nepřítomný emocionální dopad a zobrazuje, že za každým velkým vítězstvím je řada drobných krůčků a ztrát, které si zaslouží vyzdvihnout. 

Hodnocení: 90 %

Autor: Petr Semecký

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek