Dobře napsané klišé

U hororů americké provienience nejsme zvyklí na originalitu. Pravidelně se objevují povědomé náměty zpracované naprosto totožně jako v desítkách předchozích případů. Čas od času se však i z klišé poháněného příběhu dokáže vyloupnout film, jenž překvapí na několika frontách. Například tím, že je v rámci žánru dobře vystavěný a napsaný.

Režisér William Brent Bell a scenáristka Stacey Menear nemají za sebou mnoho děl, s nimiž by se mohli chlubit, s The Boy si ale ostudu neutrhli. Příběh americké au pair, která se v pochmurném britském domě stará o syna starého páru v podobě porcelánové panenky, je jednoduchý a zkušenější fanoušci žánru jistě odhadnou nejeden zvrat. Atmosférou a výstavbou k velkému finále ale film jako vyprávění překvapivě šlape a baví konstatně po 97 minut. Což je dostatečný úspěch.

Podívejte se na trailer filmu THE BOY

Scenáristka šikovně rozprostírá jednotlivé indicie k zvratům do dialogových výměn i do prostředí starého domu. Režisér pak tyto části umně skládá do mozaiky, v níž se chytře pracuje s informacemi a nikdy se nejde za hranu, kdy by divák věděl více než hlavní postava. Hlavní hrdinka je přitom i přes svůj modelkovský vzhled sympatická, stejně jako její britský nápadník, který naštěstí dostane s blížícím se závěrem i svou hrdinskou scénu.

Budete se bát

The Boy se nevyhýbá klišé, ani je výrazněji nevariuje. V tmavých scénách se proto děsí hlavně zvukem a pocitem neznámého. Případně si scénář místy vypomůže ne zrovna chytrou berličkou v podobě zakopnutí nebo úrazu hlavy.



Sympaticky vtahující příběh o třech hlavních postavách nicméně stále šlape a tvůrci si velmi chytře poradí jak s hrdinčinou akceptací skutečnosti, že v domě zřejmě straší, tak vztahovou linií, kterou má po polovině filmu pevněji svázat návrat hrdinčina hrubiánského ex-přítele.

Zvraty, které dávají smysl

Takřka výtečný je pak žánrový obrat v závěru, jenž jako by tvůrci odkoukali z raných filmů režiséra Wese Cravena. Byť bez dobového sociálně-kritického přesahu. I tak se však odklon od budovaného duchařského žánru směrem k řiznějšímu závěrečnému podání cení. Film se totiž posune zase do trochu jiné roviny a namísto obligátního vymítání nabídne delší dobu neviděnou starosvětskou naháněnou, která díky poctivě sepsanému scénáři dává dokonalý smysl.



Z kina zřejmě nikdo nebude odcházet s pocitem hororové revoluce. O tu se však nikdo nesnažil. Úspěchem je ostatně už to, že příběh o porcelánovém chlapečkovi není vysloveně prokouknutelný, dokáže vytvářet strach z následujících událostí a publikum donutí vymýšlet na základě indicií čím dál šílenější teorie, které se v závěru naštěstí nevyplní.

Hodnocení: 70%

Autor: Petr Semecký