KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
kultura

RECENZE: Tlumočník se vyrovnává s nacistickou minulostí hereckým koncertem

Stařecká road-movie s Jiřím Menzelem a Peterem Simonischekem láká na bizarní cestu za minulostí. Brzy jí však dojde palivo.

...

Zápletka Tlumočníka zní slibně. Slovenský tlumočník Ali Ungár (Jiří Menzel) se vydává do Vídně, aby pomstil vraždu svých židovských rodičů. Namísto jejich vraha - bývalého důstojníka SS - však nachází jen jeho syna Georga Graubnera (Peter Simonischek), který Alimu oznámí, že jeho nacistický otec již není mezi živými a kromě Aliho rodičů zapříčinil smrt stovek dalších lidí. Zkrátka milé setkání, chybí snad už jen sacher.

Když Ali z vídeňského činžáku odchází, nezapomene na schránce Graubnera klíčem zvěčnit hákový kříž, a s neklidem z nesplněné „mise“ se vrací domů do Bratislavy. Tam ho kromě záznamníku a studené postele nic nečeká. Načež si ho další den Georg Graubner v Bratislavě vyhledá (jak se mu to povede pro autory není důležité, prostě si ho najde) a přes počáteční nezájem se oba vydávají na cestu zpět do minulosti. Skrze slovenskou krajinu, archivy a vyprávění pamětníků.


Pokud má Tlumočník fungovat jako připomínka krutosti a hrůzy minulých režimů, bohužel se mu to moc nedaří. Jestli něco totiž mladý divák nechce, je to, aby mu dva staří „páprdové“ vysvětlovali, jak to kdysi bylo hrozné a teď je to vlastně také hrozné, protože už jim dávno není dvacet a o to hroznější je se vyrovnat se s tím, co už není. Tomu nepomáhá ani Menzelova (ač pochopitelně) ublížená postava nerudného charakteru, ani Simonischek jako temperamentní starý mládenec, kterému okolo krku skáčou ženy ve věku jeho dětí, možná i vnoučat. Ženské postavy by si v Tlumočníkovi obecně zasloužily trochu lepší vyobrazení. A to i když jako divák přistoupíme na autorskou licenci vedenou mužským filmařským ansámblem.

Jako většina road-movie je i Tlumočník omezen na vyprávění v „kapitolách“. Některé části jsou proto lepší (zabijačka na vesnici), jiné slabší (dvě mladé masérky versus dva důchodci). Další zase možná moc tlačí na pilu, když dvojice například zastaví v táboře pro ukrajinské děti války, v němž pracuje Aliho dcera (Zuzana Mauréry). A zatímco Menzel je jako herec obstojný, Simonischek ho „bohužel“ viditelně přehrává, což ale může být dáno i tím, že Menzel celý film nemluví svou mateřštinou, nýbrž výhradně slovensky a německy.


Tlumočník však i přes své neduhy ukazuje zajímavý pohled na vyrovnávání se se svou minulostí i přítomností. A úvahy typu „Myslíte si, že syn vraha to má lehčí, než syn oběti?mnohé diváky dost možná i dojmou. V tomto ohledu dokáže být příběh zasazený do šedivého počasí i poměrně srdečný (a skrze archivní záběry ve výsledku i poučný), ačkoliv se jeho esence trochu ztratila v překladu. Což jako by režisér Martin Šulík a spoluautor scénáře Marek Leščák tušili, a v posledních minutách filmu přidali plyn, aby diváky po pomalejším rozjezdu neušetřili i skvěle vystavěného zvratu.

Hodnocení: 60%

ZPĚT NA KATEGORIE

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek