RECENZE: Wonder Woman je inspirativní a plná naděje. Z filmů od DC Comics patří mezi špičku

Světlo uprostřed temnoty

Současným filmům z dílny DC Comics se často vytýká, že ačkoli jsou naivní a hloupoučké, jsou rovněž přespříliš komplikované, rádoby filosofické a temné tak, až v nich chybí jakýkoli filmový život. Wonder Woman jako by přinášela poučení tvůrců z chyb minulosti, když hrdinku plnou pozitivismu a naivity vrhá do zákopů světové války, jež jako by byla metaforou současného stádia filmů slavné komiksové stáje.

A změna je to více než příjemná. Wonder Woman neboli Dianu poznáváme skrze více než půlhodinový úvod na jejím domáckém ostrově, kde vyrůstá jako chrabrá Amazonka, která touží po něčem víc než jen nekonečném tréninku a skrývání se před bohem války. Diana touží po válce, chce dosáhnout stejné velikosti jako její matka. Předtím však musí pochopit, že válka není něco, po čem by měl člověk toužit a užívat si to.

Dianiným vystřízlivěním je přechod do zákopů 1. světové války, kam ji přivede před německými vojsky prchající Steve Trevor v odzbrojujícím podání Chrise Pinea. Je to právě Pineova postava, jež je katalyzátorem dění a hnacím motorem příběhu a jeho emocí. Bezvadná chemie mezi ním a představitelkou hlavní role Gal Gadot dává šmrnc romantickému tokání s jemně nahořklým a dojemným koncem. Pineův osvědčený komediální timing pak přináší potřebnou lehkost pro papírově úsměvnou látku, jež se zřejmě hojně inspirovala u marvelovského Kapitána Ameriky stylizací, příběhem i schopností sebe sama shodit.

Akce, která baví

Gal Gadot jako titulní divoženka má sice slabiny na poli dialogového podání, kdy je zjevné, že se v kostýmu prohání spíše modelka než plnohodnotná herečka. Citlivé pohledy, heroické postoje a akční řádění bývalé příslušnici izraelské armády však nečiní sebemenší problém, což slabiny i díky neskutečné sympatičnosti ústředních postav vždy spolehlivě zahladí.

Platí to i pro poměrně generický příběh, jenž zkušené komiksáky rozhodně nepřekvapí. Zvraty jsou víceméně očekávatelné, finální střet se záporákem větším než život pak hraničí s úsměvností vzhledem k jeho castingu. Tvůrci v čele s režisérkou Patty Jenkins si však vzali poučení z Batman vs. Superman a i když digitální mlata v závěru opět hýří digitálními efekty trochu příliš, vkládají do nich i trochu psychologických pohnutek a potřebného dramatu, který přepálenou akční smršť činí přízemnější.

Vrcholu však film kupodivu dosahuje okolo poloviny filmu a těsně po něm, kdy Diana vtrhne do zákopů nebohých Němců a naplno ukáže své schopnosti. Heroismus v ten moment kape z plátna po litrech a fanoušci „zázračné ženy“ si jistojistě vychutnají pocit husí kůže po celém těle. Hrdinka si pak záhy musí projít potřebným traumatem i ponaučením, což jí dodá potřebné vrstvy, díky nimž se s ní hravě ztotožníme a užijeme si její boj o záchranu problematického lidstva o to víc.

A že je co si užívat. Wonder Woman nabízí více než dvě plnokrevné hodiny komiksové zábavy. Nepříliš originální, leč plně funkční děj, s příjemně uvědomělými feministickými podtóny a především přesvědčením, že i v nejtemnějších časech se dá najít jiskřička naděje, za kterou má smysl bojovat i bez superhrdinských schopností.

Hodnocení: 80 %