KATEGORIE
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
nazory

Kolik dalších zvěrstev, než nám lídři přestanou lhát a přiznají, že terorismus je dnes již v Evropě normální?

„Uděláme vše, co bude potřeba. To znamená dlouhé zbraně, krátké zbraně, kulomety, i když to zní vojensky.“ To jsou slova německého politika Klause Bouillona, člena CDU kancléřky Merkelové, který jimi reagoval na v pořadí další masakr nevinných, tentokrát na vánočních trzích v Berlíně. Proč tyto slova pronesl Bouillon a ne sama kancléřka? Nebyla zrovna k dispozici, aby se vyjádřila. Účastnila se totiž slavnosti ku příležitosti oslav Mezinárodního dne migrantů, byť se zdálo být stále pravděpodobnějším, že jeden z těch 1,1 milionu migrantů, které do své země vpustila, vrazil další kudlu do zad německého lidu i německého kulturního života.

...

A toto odhodlání mít na očích růžové brýle a vidět jen to pozitivní, jen aby byla zamaskována pravda, které nás čeká i v roce 2017, je všudypřítomné.

První zprávy, které prolétly státními medii po celé Evropě i USA, hovořily jen o tom, že nákladní vůz zabil 12 lidí. Někteří opatrně dodávali, že kamion byl řízen Polákem, na nějž byl i registrován. Zejména levicové plátky zřejmě doufaly, že budou konečně pro jednou moci ukázat prstem na Východoevropany, na křesťanský svět, a ne opět na muslimskou komunitu žijící mezi námi.

Ironií osudu je, že onen podezřelý polský řidič se jen snažil dělat svou práci, když byl v kabině svého kamionu zavražděn a stal se první obětí masové vraždy navržené k tomu, aby zasáhla Západ co nejhlouběji právě v čase oslav významného křesťanského svátku a rodinného veselí.

Zatímco mnozí z nás sledovali další fotografie bezvládných těl rozházených po zemi, které jsme již před tím viděli z Paříže, Bruselu či Nice, donesly se k nám tweety z Chalífátu ISIS, které vyzývaly další, aby povstali a provedli to samé.

Co bude dál? Kolem vánočních trhů se zřejmě objeví ještě víc betonových zátaras a ozbrojených policistů. Je to ale řešení? Nepoučili jsme se už v posledních dvou letech dostatečně, že pro zabránění všem plánovaným teroristickým útokům zkrátka nikdy nebudeme mít dostatek zátaras a dostatek policistů se samopaly?

Před mnoha evropskými vánočními trhy, které letos zavedly povinné kontroly batohů a kabelek, se díky tomu tvoří dlouhé fronty lidí – jednoduše řečeno další snadný cíl pro případného útočníka.

Pravdou, kterou se nám zatím neodvážil na rovinu a upřímně říct žádný vysoký evropský politik, je, že proti terorismu neexistuje žádná účinná obrana. Je všudypřítomný. Dusivý.

Dnes už je dokonce ve společenské atmosféře cítit, jak „běžnými“ se tyto hrůzostrašné události staly. Sparta zase vyhrála, Poslanecká sněmovna si odhlasovala další volno a někde na západ od nás zase nějaký vášnivý vyznavač islámu zabil pár desítek nevinných lidí ve jménu Alláha. Zkrátka další běžný den v Evropě 21. století. 

Co je ale nejhorší - prakticky každý z nás někde v koutku duše ví, že nemůže dělat nic jiného, než sedět a čekat, kde dojde k dalšímu útoku – který je velmi pravděpodobný, ne-li bezprostředně hrozící. Zvykáme si, že k nim dochází pravidelně a s každým dalším klidným dnem jenom roste pravděpodobnost, že už zítra se zase něco stane.


Lidé si zřejmě pomalu začínají připadat jako kachny čekající na odstřel.

Někteří hledají záchranu v odvaze. Akceptují situaci takovou, jaká je a v hlavě si po každém dalším útoku opakují „nedovolíme jim zvítězit!“

I sama Merkelová se snaží burcovat Němce, aby se nenechali paralyzovat strachem z teroristů. V jejím případě je však na jejich rukou vidět zaschlá krev, kterou jí již mnoho odpůrců skrz sociální sítě připomnělo prostřednictvím četných fotomontáží. Apropo – od někoho, kdo má při ruce ochranku 24/7 a nikdy nemusí chodit nakupovat do přeplněných obchodních domů, jde ve skutečnosti jen o planá politická slova. Běžní lidé budou s každým dalším útokem vyrážet na veřejnost s rostoucím strachem, zda se zrovna dnes nestanou nešťastnými výherci v této nové loterii teroru.

Jiní z nás sáhnou po hashtazích a čajových svíčkách. Zřejmě ne s nějakou skálopevnou nadějí či vírou; ale jednoduše proto, že si nejsou jistí tím, co víc a jak by měli udělat. Měli jsme už ostatně dostatek příležitostí si svou reakci na podobná zvěrstva nacvičit.

Někteří neustále tvrdí, že věří v humanitu a lidstvo. Bohužel jde o zaslepenou víru. Jen alibisticky zavíráte oči před vším hrozivým, co se děje.

Jak bylo možné předpovídat už od začátku, liberálové se hned všichni vyrojili do veřejného prostoru, aby „již tradičně“ celý čin odsoudili těmi nejsilnějšími možnými termíny. Americký prezident Obama Merkelovou ujistil, že s ní bude stát bok po boku.

Nyní je ta pravá chvíle vzpomenout si na Obamův slogan z volební kampaně 2008, který hlásal „Yes We Can“ a na migrační slogan Merkelové „My to zvládneme“.

Milý pane a dámo, liberálové – No You Can't. Ne, nezvládneme.

A proč bychom to vlastně měli chtít zvládnout? Já nechci žít ve světě, kde budeme muset donekonečna tolerovat ty, kteří nevykazují jedinou známku tolerance.

Kde musíme vše akceptovat a pochopit, zatímco migranti odmítají učit se evropským jazykům a našemu způsobu života. Kde zaměstnance neustále učíme o rovnosti všech, zatímco sami ohýbáme hřbet před náboženstvím, které drží ženy segregované a schované v kuchyni.

Včera jsme všichni mohli opět nahlédnout do budoucnosti a vidět, jaký bude život v roce 2017. A v roce 2018. A 2019. A 2020. Viděli jsme nestoudné násilí.


Nekončící řada zvěrstev páchaná lidmi, pro které je nenávist vůči Západu životním posláním. A postupná eroze nejen naší svobody, ale i našich malých životních radostí.

Zatímco policisté vyšetřovali teroristický útok v Berlíně, v Ankaře byl chladnokrevně zastřelen ruský velvyslanec tureckým policistou v odplatě za Aleppo, protože Alláhu Akbar – jeho bůh je velký.

Další nechutný čin, tentokrát v zemi, kterou by Brusel rád přijal do EU. Proč? Aby měli další teroristé přístup do Evropy ještě snazší?

A pokud to nevíte, my běžní občané máme sedět a jen vše zdálky pozorovat. Naším úkolem je nechat se zmanipulovat medii a uvěřit tomu, že pod našima nohama nebublá žádná válka. Máme jen zpovzdáli sledovat, jak je v přímém přenosu chladnokrevné z blízka zastřelen velvyslanec. Vždyť se vlastně nic hrozného nestalo ne? Je přece potřeba tu realitu trošku vydezinfikovat a zjednodušit, aby nepobouřila vyznavače multikulturalismu a liberály.

Dnes už se vlastně ani nemůžeme divit nejstarší generaci. Ti nejstarší a nejzkušenější nám nepředpovídají lehké časy, ale jedním dechem dodávají, že jsou velice rádi, že se jich už nedožijí.

A naše reakce? Po špičkách našlapujeme kolem všech ostatních, abychom je ani jejich importovanou kulturu náhodou neurazili místo toho, abychom se postavili za tu svou.

Minulý týden v Londýně protestovaly tisíce muslimů. Zablokovali ulice, pokřikovali Alláhu Akbar a dožadovali se zavedení islámského chalífátu. Jejich lídři davu pogratulovali za to, že se tak rychle dokázali sejít v tak velkém počtu. Z mikrofonu mimo jiné zaznělo: „Toto shromáždění, kdy se během několika hodin sešly stovky bratrů a sester, je znakem pozitivity, obrození a také Alláhova vítězství.“

Četli jste o tom pomalu v každém zpravodajském mediu? Já ne, mimo alternativní či pochybná media téměř všichni mlčeli. Je ironií, že právě často kritizované a mainstreamovými novináři opovrhované plátky se poslední dobou stávají těmi jedinými, kteří o těchto věcech píší.

Přitom to, co je vidět na videích a fotografiích z tohoto protestu, lze považovat za předvoj armády. Armády, která se může beztrestně schovávat po celé Evropě, neboť naši vůdcové ji jednoduše nechtějí vidět.

 

Autor: ToD

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek