KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
nazory

Může nás černobílé vidění světa zachránit?

Barevný pohled je vyhrazen snílkům, milovníkům pohádek, obdivovatelům krásna, umělcům, filozofům, prostě všem, kteří si chtějí odpočinout od tragičnosti, kterou nám přináší realita života.
...

V době počítačů se o tom může skoro každý přesvědčit. Zkuste si pomocí moderní techniky náš barevný svět proměnit v černobílý. Většinou přijdete na to, že mnohé krásné a přitažlivé je najednou bezobsažné a nezajímavé. Ve výjimečných případech však možná objevíte i něco, co jste předtím nevnímali. Vaše pozornost se soustředí na skutečný obsah.

A nejinak je tomu ve skutečném životě. Každý den musíme zvažovat pro a proti. S pedanterií účetního pak vše sečteme a zjistíme rozdíly, které pak podmiňují naše rozhodnutí. Není to nic jiného, než praktické zvažování, kdy volíme mezi možným a nemožným. Začneme váhat jen v tom okamžiku, kdy se necháme ovlivnit barvou, která však ovládá naše emoce a zeslabuje pragmatickou úvahu.

Mluvím z vlastní zkušenosti. Pokud se díváte na oběť násilí ležící v tratolišti krve barveným pohledem, tak vidíte jen tu červenou hrůzu, která vás zasáhne a podvědomě váš pohled odvrací. Ten samý černobílý obraz vám dovolí vnímat i oběť samu. Jste schopni pochopit tragičnost a hrůzu reálného činu, byť je vám jen zprostředkován.

Moderní mediální svět nás oslňuje barvou. Aniž bychom si to uvědomovali jsme schopni vnímat to sebevětší násilí aniž by nás skutečně zasáhlo a poranilo. Jen tak na okraj porovnáváme jeho rozsah podle toho, zda ten minulý obraz byl atraktivnější. Lidský osud se přitom stává vedlejší.

Dnešní politici používají stejného triku. Bezvýznamné problémy zahalují do barvitosti a atraktivnosti s pokusem  je dobře populisticky prodat. A to závažné, pro společnost rozhodující, zase se stejnou snahou rozmělňují, obracejí naruby a zase nazpátek, kolorují a tím odvádějí naši pozornost od obsahu.

Mám rád mé černobílé vidění. Dlouhá léta byl hledáček mé kamery jen škálou mezi černou a bílou. Pomohl mi tak zachytit mnohé lidské tragédie bez toho, aby moje pozornost byla rušena atraktivností barev. Mohl jsem se soustředit na obsah. Byl jsem schopen vnímat krev a přesto nekompromisně popsat oběť lidského barbarství.

Vlastně to byl často svět, ve kterém bych nerad žil. Nicméně černobílé vnímání mi umožňovalo v něm obstát. Soustředil jsem se jen na podstatné. To mne ochránilo, abych se nestal obětí emocionální hysterie, která by mohla vést k vlastního zániku, ztráty osobnosti schopné přežití.

Barevný svět je ale pro naše bytí nesmírně důležitý. Je krásný a uchvacující. Je pln nadějí, optimismu, láká nás, ba přímo přitahuje. Ale právě i často oslňuje. Přesto je zapotřebí ho chránit. A nejlepší cestou je ho občas proměnit v černobílý a trochu roztřídit a zhodnotit jeho obsah. Vymazat nepotřebné a laciné. Znovu objevit ty pravé hodnoty, oddělit nicotnosti od skutečných problémů.

ZPĚT NA KATEGORIE

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek