KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
vztahy

Umění naslouchat: Jak jste na tom vy?

Umění naslouchat neznamená umění slyšet. A naslouchání, to je více než slyšení. Je to hodně namáhavá práce, jejíž výsledek ovšem stojí za to. Umíme si navzájem naslouchat?
...

V životě se nevyhneme tomu, abychom nekomunikovali s ostatnímu lidmi. S komunikací jde ruku v ruce naslouchání. Můžeme komunikovat s přítelem, známým, s rodinným příslušníkem, s dítětem, rodičem a podobně. Nelze opomenout komunikaci s někým, s nímž přicházíme do obchodního, služebního nebo soukromého styku.

S čím při správném naslouchání pracujeme?

Předně nasloucháme sluchem. Slyšíme tak slova, která nám někdo říká. Mohou být líbezná, ale také nás slova mohou ranit, mohou nám ublížit. Vždy je třeba mít na paměti, že slovo má nesmírně silnou moc. Dále nasloucháme zrakem – všímáme si výrazu obličeje někoho, kdo s námi hovoří. Můžeme v obličeji číst napětí, nervozitu, hněv, vyrovnanost. Pokud nejsme dobří herci, obličej o našem naladění dokáže říci opravdu hodně. Někdy se naučíme nosit masku. Na veřejnosti se snažíme, abychom vypadali vždy dobře naladěni, usmíváme se, sdělujeme, že se máme fajn. Ve skutečnosti se těšíme na večer, kdy masku konečně můžeme odložit. Jsme vyčerpaní, unavení, vyšťavení. Obelháváme tak hlavně sebe. Ostatním lidem je vcelku jedno, jak se doopravdy cítíme. V partnerském vztahu nasloucháme srdcem a výsledkem nám pak může být nejkrásnější lidská emoce – láska.

Naslouchání nám může hodně napovědět

Pokud umíme správně naslouchat, zjistíme, že ten, který s námi hovoří, nám sděluje mnohem více, než jen slova. Sděluje své názory, postoje a přesvědčení. Říká nám, co si myslí, co cítí, kým je, co by chtěl. To pro náš vztah s tímto člověkem může být důležité.

Naslouchání je obdarování

Nasloucháním můžeme obdarovat. Věnujeme-li někomu část svého času, věnujeme-li mu pozornost, uznáváme tím jeho hodnotu. Dělíme se s někým o radost, starost, jistotu i nejistotu. A to není málo!

Řada lidí oceňuje, když mohou hovořit o sobě a když jim někdo naslouchá. Do terapie k nám chodí lidé nejen proto, že potřebují řešit své problémy, ale také proto, že se mohou vypovídat. A terapeut je tím člověkem, který naslouchá. Nehodnotí, neskáče do řeči, neposkytuje své rady. Je nestranný a chápe. Lidé jsou rádi, že mohou mluvit a necenzurovat co říkají.

Je úplně normální, když občas prostě potřebujeme mluvit a potřebujeme, aby nám někdo naslouchal. Nedávno se mě zeptala jedna klientka. „Víte, proč si už lidé tolik nepovídají a nenaslouchají si?“

Nechala jsem jí prostor k odpovědi: „Je to proto, že ubylo laviček .“ Možná jsou mezi námi pamětníci, kteří této větě rozumí. I já jsem vídala v dětství docela dost lidí sedět na lavičkách a jen tak si povídat. Dnes není času, máme problém se zastavit. Nebo to má i jiné příčiny?

Autor: Hana Ederová, psychoterapeut

ZPĚT NA KATEGORIE

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek