1. Život rozhodně není rovná a přímá čára

Dokonce to není ani soubor harmonogramů a podrobných plánů, které musíte dodržet. Je normální, pokud jste v určitém věku stále ještě nedokončili studia, neoženili jste se, nevdali, nezaložili jste rodinu, nenašli si stabilní práci či nenakupili majetek. Pokud jste se neoženili ve svých pětadvaceti letech nebo jste se ve třiceti nestali prezidentem nebo pokud prostě nekypíte štěstím a spokojeností, je důležité pochopit, že je to normální a zbytek světa vás za to rozhodně nebude soudit.

Vždycky se můžete ohlédnout zpátky. Můžete najít to, co ve vás skutečně probouzí nadšení. A také máte nárok na čas. Na což mnozí z nějakého důvodu zapomínají.



Ještě ve školní lavici začínáme sestavovat plán našeho života na několik let dopředu. Vybíráme si práci nebo univerzitu, na které chceme získat další vzdělání, a potom také lepší zaměstnání. Na naší alma mater se rozhodujeme pro budoucí profesi, a to i v případě, že nás studium nebaví a nenaplňuje. A to jen proto, že jsme do něj vložili spoustu času a energie.

Každé ráno pak chodíme do práce, protože jsme kdysi udělali rozhodnutí, které je třeba dodržet. A pak děláme další a další kroky, kterými si odškrtáváme naše pomyslné položky v jakémsi záchytném seznamu našeho života. A jednoho krásného dne se probudíme s opravdu silnou depresí. Pocítíme, že nás má něco ve své moci, že nejsme sami sebou. Přesnou příčinu našeho problému ale nedokážeme odhalit. A právě takto si ničíme naše životy.

2. Ničíme si život výběrem nepravého partnera

Stále s někým být, mít pořád nějakého partnera. To je podivná móda a požadavek dneška. Proč jen jsme tak očarováni myšlenkou být v první řadě s někým a nezabýváme se sami sebou, tím kým jsme a kým se stáváme? Láska, která se udržuje kvůli pohodlí partnerského vztahu, která kvete společně s obyčejnou potřebou usínat vedle někoho, láska, která uspokojuje nikoli vášeň, ale naši touhu po pozornosti – taková láska vás nepřinutí probudit se v šest hodin ráno a obejmout vedle spícího člověka.



Chcete potkat osudovou lásku – hledáte vztah, který z vás udělá lepšího muže nebo ženu. Často křičíte, že nechcete být sami. Ale buďte a nebojte se toho. Jezte sami, spěte sami. A za nějaký čas zjistíte mnohé sami o sobě. Budete se rozvíjet, zjistíte, co vás baví a naplňuje, budete si plnit vlastní sny a žít podle svých přesvědčení. A pak budete připraveni potkat člověka, který vám skutečně zamotá hlavu. Budete mu věřit, protože budete věřit i sami sobě. Jen chviličku vyčkejte. Počkejte si na takového člověka a pak o vztah s ním bojujte, pečujte o něj, ochraňujte ho. Protože pravá láska je to nejkrásnější, co můžete v životě zažít.

3. Ničíme si život, když se necháváme ovládat minulostí

V životě se stále něco děje a dít se bude. Taková je jeho podstata. Zklamání, zmatky, dny, kdy si připadáte nepotřebnými a zbytečnými. To jsou momenty života, které si každý z nás bude určitě pamatovat. Nicméně jim nesmíte dovolit, aby vás stále ovlivňovaly. Pokud necháte každou ne zrovna příjemnou událost zanechávat stopy na vašem vztahu k sobě samému, celý svět budete vidět v negativním světle.



Promrháte skvělou příležitost, protože jste před pěti lety nebyli povýšeni a přesvědčujete sami sebe o vlastní hlouposti. Necháte jít svou lásku proto, že vás předchozí partner opustil a vy si myslíte, že nejste pro nikoho dost dobří. A navíc už nikomu nevěříte. Nacházíte se v jakémsi začarovaném kruhu. Pokud nenecháte v minulosti vše, co se stalo, vše, co bylo řečeno, budete na svět neustále hledět prizmatem zažitého a ne příliš úspěšného rozhodnutí.

4. Ničíme si život, když se srovnáváme s druhými

Množství vašich přátel na Facebooku nebo Instagramu nijak neovlivní vaši hodnotu a lidské kvality. Množství nul na vašem bankovním kontě se nijak neodrazí na vašem intelektu nebo štěstí. Člověk, který má dvakrát více majetku než vy, nepociťuje žádné dvojnásobné uspokojení. Zasekli jsme se na tom, že sledujeme, jaké fotografie „se líbí“ našim přátelům, sledujeme profily jiných lidí a závidíme jim jejich pestrý život. Samozřejmě, že se na nic takového neumírá, ale celkově nám takové aktivity akorát otravují vlastní život. Máme potřebu cítit se důležitými, a proto se často povyšujeme nad druhé.



5. Ničíme si život tím, že neprojevujeme city

Bojíme se otevřeně mluvit a cítit, aby lidé v našem okolí náhodou nepoznali, jak moc pro nás znamenají. Přitom zájem o druhého není synonymem pro šílenství. Samozřejmě, vyjádřením citů se stáváte zranitelnými. Ale nemáte se za co stydět. Právě naopak. Přiznání citů a otevření se druhému člověku má své určité kouzlo. Jen ať žena ví, že se vám líbí. Vyznejte lásku mamince před vašimi přáteli. Nebuďte jako kus kamene a otevřete se druhým. Nebojte se projevit lásku, nestyďte se za to, jak a koho milujete. Buďte odvážní.

6. Ničíme si život, když ho pouze přežíváme

Když se spokojíte s menšími cíli, než jaké jste měli původně v plánu, vy sami se ochuzujete o možnosti, které dřímají uvnitř vás. A podvádíte tím sebe i svůj potenciál. Možná, že současný Michelangelo právě sedí za počítačem a třídí dokumenty, protože musí platit účty, nebo proto, že je to prostě pohodlnější a méně náročná cesta.



Nebuďte takoví. Neničte si život tímto způsobem. Život, práce i láska jsou mezi sebou neoddělitelně spojeny. Máme nárok na spoustu lásky, stejně jako na zajímavou nebo netradiční práci, která nás bude naplňovat. Jen v takovém případě poznáme různorodost a požehnání tohoto života.

 

Autor: MaK