Mohou to být kupříkladu náhodné poznámky, obecná tvrzení či pohledy ostatních. Se vztahovačností se většinou setkáváme u lidí, trpících neurotickou poruchou, paranoidní psychopatií či paranoidními projevy z důvodu psychotického duševního onemocnění.

Proč vztahovačnost vzniká

Sebepojetí vlastní osobnosti a z toho vyplývající postoje a chování i jednání je ve značné míře ovlivněno tím, jak je člověk milován a akceptován nebo naopak odmítán a zanedbáván svými rodiči v době svého dětství. Tady se často skrývá příčina vzniku vztahovačnosti. Vztahovačnost je tedy důsledkem pochybností člověka o sobě samém. Může nás upozornit na fakt, že máme problém s vnímáním sama sebe.

Závady a poruchy sebehodnocení mohou být méně vážné, krátkodobé, dílčí, situační, které se dají pacifikovat sebevýchovou a výchovou nebo vážnější, dlouhodobé a komplexní, které vyžadují specializovanou odbornou terapii.

Jak pomoci zakomplexovaným lidem?

Vzniká otázka, jak pomoci najít zakomplexovaným lidem vhodné způsoby odstranění pocitů méněcennosti. Obecně je možno říci, že musíme pozornost a úsilí těchto lidí převést do oblastí, v nichž je možná kladná a společensky žádoucí kompenzace jejich komplexů. Mnoho znamená pro odstranění těchto pocitů i uspokojivá role v dobrém kolektivu, vhodné pracovní zařazení člověka, vyrovnaný život v rodině a úspěchy v oblasti určitého osobního koníčku. Chyby, momentální malá selhání (např. v práci), dílčí prohry nesmí člověk považovat za katastrofu. Někdy je chyba tím nejlepším učitelem.

Co můžeme dělat my sami, abychom se vztahovačnosti zbavili 

  • 1. Pokuste se sami sebe zeptat a pravdivě si také odpovědět na několik pro vás zásadních otázek. Proč jsem vztahovačný? Proč hned vybuchnu? Kdy se mi to stává nejčastěji? Co mne nejvíce rozzlobí?
  • 2. Připusťte sami sobě, že trpíte nejistotou. A pokuste se odkrýt kořeny vztahovačnosti. Zapátrejte ve svém dětství.
  • 3. Přiznejte si své nedostatky. Všichni máme kladné i záporné vlastnosti. Patří to k nám a není důvod, abychom se cítili méněcenní.
  • 4. Učte se zvládnout kritiku. Nelze se vyhnout tomu, aby se nenašel někdo, kdo nás bude kritizovat. Učte se najít na kritice něco pozitivního. Například si řekněte, že pokud je kritika opodstatněná, můžete ji vnímat a přijmout jako zpětnou vazbu od okolí, která vás může nasměrovat správným způsobem.
  • 5. Udělejte si sami na sebe čas. Je zapotřebí zbavit se averze k negativním pocitům a je také zapotřebí učit se nebát emoce plně procítit. Jsou to emoce vaše, máte právo si je užít.
  • 6. Přijetí. Předpokladem přijetí je schopnost se něčemu otevřít či něco s radostí uvítat. Pokud něco přijímáme, znamená to, že si jasně a plně uvědomujeme kladné a záporné stránky života, tedy radost i utrpení. A že svůj život žijeme bez marných zápasů, bezvýsledné snahy vše neustále měnit či zbytečné námahy zmírňovat aktuální nepohodlí nebo se mu vyhýbat. Můžeme si s klidem konstatovat: „ Takhle to zkrátka je.“ Jakmile máte možnost situaci přesně porozumět, pak se můžeme svobodně rozhodnout, co učinit.
  • 7. Na světě není nikdo, kdo je stejný jako vy. Uvědomte si, že jste originál. Úplně jako vy už nikdo není. Vy vlastníte své sny, naděje, strachy, vítězství, úspěchy i prohry. Protože toto všechno je vaše, můžete se důvěrně poznat. Víte, že máte stránky, které jsou pro vás záhadou a jiné, které neznáte. Můžete se mít rádi a být se vším, co je ve vás, v přátelství. A pokud jste v přátelství sami se sebou, můžete s odvahou a nadějí hledat řešení svých záhad a cesty k lepšímu sebepoznání.

Můžete si také uvědomit, že máte potenciál a dovednosti k životu, ke sblížení s jinými, k tvořivosti, k nalezení smyslu a řádu ve světě lidí i věcí kolem sebe. Pokud se vám to podaří, se vztahovačností se pomaličku rozloučíte.

Psycholog Carl Rogers řekl: „ Zajímavým paradoxem je, že když se přijmu takový, jaký jsem, dokážu se změnit.“ Tak hodně síly k vnitřní změně a odstranění vztahovačnosti z vašeho života.


Autor: Hana Ederová, psychoterapeut