KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
zivotni-styl

7 vět, které svému dítěti nikdy neříkejte

Vychovávat. To je jedna z nejdůležitějších povinností rodičů. Náhodně volená slova mohou ale u dítěte vyvolat mylný dojem o světě. Toto je 7 nejčastějších frází, které říkáme bez rozmyslu, ale které mohou mít negativní vliv na psychický vývoj dítěte. Poradíme vám, co říkat místo nich.

...

„Dospělí se musí poslouchat!“

Dítě, které tuto frázi uslyší, si pomyslí: Všichni dospělí jsou chytří a dobří. Musím dělat to, co mi řeknou. V takovém pravidlu se skrývá očividné nebezpečí. Dítě začne důvěřovat všem dospělým, včetně cizích lidí, a neočekává od nich nic špatného.

Co tedy říct místo toho? Správná věta zní: „Měl bys vždy poslouchat své rodiče.“ Dítě si musí rozvíjet kritické myšlení a zdravou ostražitost vůči cizím lidem.


„Neplakej!“

Taková fráze se používá nejčastěji ve vztahu k chlapcům. Často slýcháme: „Neplač. Kluci nepláčou!“ Co si dítě z takového napomenutí vezme? To, že ukazovat své emoce je špatné. Může to vést k uzavřenosti. Skryté emoce však dřív nebo později vyjdou na povrch v podobě výbuchu vzteku nebo vodopádu slz.

Správná věta zní. „Proč pláčeš? Řekni mi, co tě trápí.“ V případě, že dítě pláče poté, co upadlo, zeptejte se: „Pláčeš, protože tě něco bolí? Nebo ses jen vylekal?“ Tím dáte dítěti příležitost pochopit situaci a posoudit přiměřenost své reakce.

„No tak. Nebuď sobecký! Dej mu to!“

Podobná slova vyvolávají u dítěte dojem, že nemá na nic právo, o vše se musí dělit a nic mu nepatří. Postupem času se toto vědomí rozvine do tendence obětovat se a nezohledňovat své vlastní potřeby a touhy, dokonce ani majetek.

Správná věta zní: „Proč mu nepůjčíš na chvilku tu hračku? On ti ji za chvíli zase vrátí, až si s ní dohraje, že?“ Nebo: „Je tu spousta hraček. Nechceš si na chvíli hrát s něčím jiným? Co kdybyste si hračky na chviličku vyměnili?“

Tím dítěti umožníte, aby samo rozhodovalo o svých věcech a učilo se zodpovědnosti.


„Kdo tě to naučil?“

Když tuto větu dítě uslyší, pomyslí se: „Rodiče nevědí, že jsem si to vymyslel sám!“ Bude si pak myslet, že může dělat cokoli a vinu svalit na ostatní.

Správná věta zní: „Proč jsi to udělal?“ Tím zjistíme, zda s nápadem přišlo samo dítě anebo bylo někým navedeno. Dejte mu šanci vysvětlit své jednání, ale nepodsouvejte mu odpovědi.

„Podívej, taková hodná holčička!“

Srovnávání s ostatními nedělá dobrotu nikdy a nikde. Dítě si pomyslí, že je horší než ostatní a nemá smysl snažit se. Stejně je to k ničemu.

Srovnávání s jinými dětmi má negativní vliv na sebevědomí dítěte. Bude se domnívat, že nikdy ničeho nedosáhne, že ve všem existují lidé lepší než on.

Správná věta zní: „Určitě umíš být taky tak hodný, já to vím!“ Tím dáte najevo svou důvěru v dítě. Nezapomínejte při tom, že každé dítě je jedinečné a má svou hodnotu.


„Doma si o tom popovídáme!“

Co si dítě pomyslí? Asi něco takového: „Rodiče si se mnou mohou dělat, co chtějí. Nemilují mě. Nechci domů.“

Rodiče se v mysli dítěte promění z milovaných blízkých v dozorce a domov se stane soudní síní a zároveň vězením.

Správná věta zní: „Poslouchej, povím ti, co mě tak rozzlobilo.“ Vysvětlením svých pocitů naučíte dítě brát v úvahu nejen vlastní pocity, ale i pocity druhých. Naučí se chápat, že všechny činy mají své následky.

„Na to jsi ještě moc malý. Až vyrosteš, pochopíš to.“

Pokud dítě něco zajímá, s takovou odpovědí se stejně nespokojí. Pravděpodobně se proto zkusí zeptat někoho jiného. A pokud u jiných odpověď dostane, ztratí k vám důvěru.

Jestliže se dítě ptá na choulostivé otázky, raději mu odpovězte vy, než aby odpovědi dostalo z nějakého jiného, méně kompetentního zdroje.

Správná věta tedy zní: „To je složitá otázka. Nevím, jak bych ti teď odpověděl. Promyslím si to a pak si o tom popovídáme, ano?“

Vždy se snažte dát dítěti odpovědi na jeho otázky. Tak vás bude respektovat a neztratíte jeho důvěru.


ZPĚT NA KATEGORIE

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek