KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
zivotni-styl

Jak naučit dítě zodpovědně plnit domácí úkoly

Kvůli plnění domácích úloh dochází mnohdy k rodinným hádkám, křiku a pláči. Jak se tomu vyhnout a zvládnout všechno v klidu, nám poradili dětští psychologové a pedagogové.

...

Zvládnout školní roky – to není těžké jen pro děti a dospívající, ale i pro jejich rodiče a celou rodinu. Jak to celé zvládnout, najít v sobě sílu a trpělivost a pomoct dítěti oblíbit si školu a zodpovědně plnit domácí úkoly, nám poradili psycholog Alexandr Asmolov, ředitelky gymnázia Iriny Boganchevy a dětské psycholožky Iriny Katin-Yarchevy.

Pamatujte, že škola není ta nejdůležitější věc v životě!

Mnozí rodiče se chovají, jakoby to nejdůležitější v životě dítěte bylo učení a známky. Proto pak nutí dítě sedět celá odpoledne nad úkoly, chodilo na hodiny doučování a o víkendech si opakovalo probranou látku. Mnozí rodiče nutí děti přepisovat domácí úkoly tak dlouho, dokud nejsou bez jediné chybičky.

Škola ve skutečnosti není to nejdůležitější. A dobré známky už vůbec ne. Příliš velkým tlakem stresujete dítě, ale i sebe. Je velice obtížné najít v sobě sílu na to sedět každodenně s dítětem celé hodiny nad učením a domácími úlohami.

Mnohem důležitější než prospěch je vztah dítěte k vědomostem, váš vzájemný vztah s dítětem, jeho psychologické pozadí, a vaše zapojení do vzdělávání dítěte.

Přílišné lpění na výsledcích vede k tomu, že o sobě rodiče začínají pochybovat, a dítě se začíná domnívat, že ho doma milují pouze za jeho známky a úspěchy. Takový pocit v něm může zůstat až do dospělosti a ovlivňovat všechny jeho budoucí vztahy s lidmi.

Nedokončený úkol není žádnou tragédií, vynechání jednoho školního dnu není katastrofou a nějaká ta špatná známka nezničí dítěti celou budoucnost.


Pomozte dítěti překonat strach z domácích úkolů

Když se posadíte nad domácí úkol, může být dítě zmatené a netuší, co se po něm chce, jak si se zadáním poradit. V takové chvíli je řada na rodičovi, aby dítěti pomohl, poradil dítěti, kde začít a citlivě ho navedl na správnou cestu. Buďte trpěliví a vysvětlete dítěti vše, na co se zeptá.

Jakmile dítě úkol pochopí, nezapomeňte ho pochválit. Časem přestane cítit obavy při setkání s novými a neznámými úkoly.


Objasněte sami sobě: proč je tak důležité dělat domácí úkoly?

Většina rodičů děti učí, že plnit domácí úlohy je důležité. Děti ale nechápou, proč tomu tak je. Když se zeptají, měli bychom mít připravenou smysluplnou odpověď. Slzy a pláč pokaždé, když přijde na řadu učení – to je přímá cesta k tomu, aby dítě začalo být uzavřené a nedůvěřivé.

Jistě, dítě musí pochopit, že existují povinnosti, které je třeba plnit (stejně jako třeba čištění zubů a každodenní hygiena), dítě by se však nemělo začít školy bát. Pokud se z života dítěte stane jen nekonečný sled nudných a otravných povinností, které ho dokonce dohánějí k pláči, rodič se stane přísným despotou, dítě se do sebe uzavře a nebude výjimkou, pokud se u něho rozvinou nejrůznější psychické potíže.

Musíte se stát přítelem dítěte, ne tyranem. Namísto toho, abyste dítě nutili k učení, přemýšlejte o tom, čím ho zaujmout. Mohou to být různé vzdělávací hry a „tvůrčí projekty“. Můžete třeba společně kreslit komiksy z historie země anebo provádět vlastní fyzikální pokusy. Formou hry se děti naučí mnohem víc a jejich postoj k získávání vědomostí se změní k lepšímu. Je mnohem lepší, pokud začne dítě rádo a samostatně vyhledávat informace, byť takové, které momentálně ve škole neupotřebí, než aby se pouze snažilo vždy naučit na testy a písemky, získat dobré známky a zase rychle vše zapomenout.

Aby dítě plnilo domácí úkoly rádo a zodpovědně, musí nejprve pochopit, proč je vůbec musí plnit. K čemu je to, co se učí, vlastně dobré? K čemu je dobré získávání nových poznatků? Proč je důležitá škola?


Učte dítě rozhodovat se nezávisle

Snažte se poskytnout dítěti větší nezávislost. Pokud dítěti zakážete dělat vlastní rozhodnutí s odůvodněním, že je příliš malé, později nebude mít dostatek zkušeností, aby bylo schopné dělat vlastní zodpovědná rozhodnutí.

Pamatujte, že rodiče nemají nahrazovat úlohu učitele. Pokud si dítě zvykne na to, že mu doma stejně vše znovu vysvětlíte, nebude ve třídě dávat vůbec pozor, raději si bude hrát a povídat s kamarády.

Běžné je to zejména u dětí, které postrádají pozornost svých rodičů. Dobou strávenou nad domácími úlohami a učením si některé děti vynahrazují společně strávený čas. Někdy to zachází do tak extrémních případů, že děti úmyslně zlobí anebo dostávají špatné známky, aby se s nimi pak rodiče doma museli učit a věnovat se jim.

Je proto důležité trávit s dítětem i čas, který nijak nesouvisí se školou a studiem. Mohou to být procházky, stolní hry, filmy, předčítání knížek, cokoliv.

Někdy je domácích úkolů opravdu hodně. To často znamená, že učitel nestíhá probrat látku a část práce nechává na dětech samotných a na jejich rodičích. Někdy se stává, že dítě vše prostě nezvládá. Pokud uvidíte, že je z úkolů vysílené a unavené, nenuťte ho práci dokončovat. Veďte ho ale k tomu, aby si umělo samo rozhodnout, co je důležité, co je třeba se naučit a jaké úkoly je třeba udělat přednostně.

Jestliže uvidíte, že dítě se samo tlačí do domácích úkolů, pracuje na nich pozdě do noci a dokonce se odmítá jít navečeřet s tím, že na jídlo „nemá čas“, je třeba zasáhnout. Odtrhněte dítě od učení a posaďte ho ke stolu. Je třeba stanovit pevné hranice. Ano, škola je důležitá, ale nesmí jít na úkor zdraví, spánku, jídla, a dokonce ani zábavy! Děti by si své dětství přece měly také užít.


Nerozčilujte se a nekřičte!

Často se stává, že se rodiče snaží dítěti marně vysvětlit něco, co sami rodiče vidí jako očividné a jednoduché. Všechny snahy jsou ale zbytečné, dítě nechápe. Dítě nerozumí, rodič ztrácí trpělivost a rozzlobí se. Nastane konflikt. To vede ale pouze k tomu, že se dítě začíná učení a domácích úkolů bát. A začíná se dokonce bát i vás. Ačkoli už třeba odpověď zná, bude se ji bát vyslovit ze strachu, že se splete a znovu vás rozzlobí. Bude tedy mlčet.

Rodiče si zase myslí, že mlčení dítěte je trucovité, že dítě rady nevnímá a nebere učení vážně. Vůbec to nemusí být pravda. Dítě se opravdu může snažit problém pochopit. Jestliže se trápíte hodiny nad problémem a nikam jste se neposunuli, nejlepší, co můžete udělat, je dát si na chvíli pauzu. Nechte dítě uvolnit se a odpočinout si. Je docela možné, že až si po hodince znovu sednete k učení, pochopí odpočaté dítě problém raz dva.

Nezapomínejte na to, že váš vztah s dítětem je přednější než učení a známky. Pokud dítě stále nechápe, zkuste zvolit jiný přístup. Přinejhorším zajděte další den za učitelem a požádejte ho, aby problém vašemu dítěti znovu vysvětlil. Je docela možné, že vaše dítě nebude jediné, kdo bude mít s danou věcí potíže a zopakování tak prospěje celé třídě.


Zajímejte se o život dítěte, ne o jeho známky

Na co se ptáte dítěte, když se vrátí ze školy domů? Na to, jaký mělo den, co se mu přihodilo zajímavého? Co nového se dozvědělo? Anebo snad na to, jaké dostalo známky? Mnoho rodičů se bohužel ptá právě na to poslední. Samozřejmě to není z hlediska vzájemných vztahů nejlepší. Dítě získá dojem, že jediné, co je pro vás podstatné, jsou známky, a jediný způsob, jak si získat vaši lásku, je skrze ně.

Mluvte o tom, co se dítě ve škole dozvědělo, co se mu přihodilo, zajímejte se o jeho kamarády a o jeho koníčky. Probírejte spolu témata, která přijdou dítěti zajímavá. Dejte dítěti pocit, že je podporováno. Nerozdělujte témata na ta „důležitá“ (dospělácká) a „nedůležitá“ (dětská).

V každém věku jsou pro nás podstatné jiné věci, ale vždy jsou pro nás důležité stejně hodně. Nedovolte, aby se dítě cítilo opuštěně a nedůležitě.

Škola zaujímá v životech dětí stejné místo, jaké u dospělých zaujímá práce. Proto byste k ní neměli přistupovat lehkomyslně, neměli byste ignorovat úspěchy dítěte a znehodnocovat je. Chvalte, když je příležitost, a poslouchejte vše, co vám dítě o škole vypráví.


Netrestejte dítě za špatné výsledky a nesplněné úkoly

Trestat dítě za nesplněné úkoly, to je špatný způsob, jak ho naučit zodpovědnosti. To se týká i jiných způsobů manipulace: nevzbuzujte v dítěti stud za nevědomost, nevyvolávejte v něm strach z budoucnosti („Když se budeš špatně učit, skončíš jako žebrák!“).

Raději dítěti v klidu a rozumně vysvětlete, proč je učení důležité. Neuchylujte se k zastrašování ani k vydírání. Podstatné je, aby dítě pochopilo, že učit se musí kvůli sobě, ne kvůli vám. Při učení je třeba zohlednit individualitu dítěte, jeho zájmy, talenty a schopnosti. Buďte citliví, snažte se poslouchat a chápat, co se vám pokouší dítě sdělit. Snažte se jednat podle toho, co bude opravdu nejlepší pro vaše dítě – ne pro vás.


Když dítě nezvládá, neignorujte to!

Pokud vidíte, že dítě nezvládá školu, je třeba zjistit, v čem spočívá problém. Zameškalo dítě nějaké důležité lekce? V tom případě pomůže pár hodin doučování. Ale problém může být i jinde: jedna z možností je třeba i školní šikana.

Zjistěte, jaké jsou slabé a silné stránky vašeho dítěte, a vytvořte vyhovující učební plán.

Pomoci mohou i pedagogičtí poradci a dětští psychologové. Někdy pomůže opakování jednoho ročníku – opakovat jeden rok není žádná katastrofa a pro dítě to může být lepší než se po zbytek studia trápit a nestíhat.

Samozřejmě je důležité vzít v úvahu obecný stav dítěte. Znervózní snadno? Unaví se rychle? Nemá zdravotní problémy? Třeba ho něco trápí, v noci špatně spí a ve škole se pak nemůže soustředit? Nezažilo nějakou stresující situaci?

To vše může ovlivnit učení a prospěch dítěte. Najděte problém a řešte ho. Ignorování potíží, křik, výhružky ani sliby tady nepomůžou.

Pokud se dítě dlouhodobě učí špatně, má hrůzu ze školy, je stále smutné, má časté konflikty se spolužáky nebo učiteli, odmítá chodit do školy nebo při cestě do školy pláče, je situace velice vážná. Nekřičte na dítě, snažte se mu být naopak oporou, dejte mu najevo, že se vám může s čímkoli svěřit. Ukažte dítěti, že jste jeho spojenec, dejte mu najevo svou lásku.

Je zbytečné bojovat s důsledky, musíte hledat příčiny. Pokud se vám dítě odmítá svěřit (důvodů může být víc – možná vás jen nechce zklamat), navštivte dětského psychologa.

Někdy celou situaci vyřeší změna školy. Zeptejte se dítěte, zda by změnu ocenilo. Pokud se dítě bude cítit v jiné škole lépe, učení ho bude bavit, bude šťastné, najde si kamarády a bude mít dobré vztahy s učiteli, stojí to i za komplikovanější dojíždějí nebo dražší výlohy.


ZPĚT NA KATEGORIE

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek