KATEGORIE
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
zivotni-styl

Jednoduché cvičení, po kterém už nikdy nezvednete na dítě hlas

Občas si potřebujeme ulevit od všech negativních emocí, k tomu nám pomáhá zvedání hlasu nebo přímo křik. Později toho litujeme, zvláště pokud jsme křičeli na dítě. Jenže později to uděláme znovu. Objevili jsme skvělý způsob, jak může každý dospělý bez výjimky pochopit pocity dítěte a které nám zabrání znovu na něho křičet.

...

Jednoduché cvičení vám pomůže vžít se do role dítěte a pochopit, co cítí, když na ně křičíme

Každý rodič se někdy v životě neovládl a vylil si svůj vztek na dítěti. Stačilo k tomu, aby třeba jen trochu zazlobilo a provinilo se něčím, co bychom jinak beze všeho přešli.

Myslíte si, že na tom není nic až tak špatného? Poznejte, co se odehrává v dětské hlavě, když se křičí.

1. Krok

Experiment musíte provést ve dvou.

  • Dřepněte nebo sedněte si na zem.
  • Požádejte druhého, aby na vás křičel. Důvod není důležitý.
  • V duchu si stále opakujte: „Jsem malinký a jediné, co chci, je, aby mě měli rádi.“

Po nějaké době se vám začnou do očí tlačit slzy. Nic s tím nenaděláte, je to psychologický efekt. Slzy začnou proudit samy od sebe. Budete se cítit jako malý kluk nebo holka, které je křivděno.


2. Krok

Vezměte velkou bílou čtvrtku papíru. Na papír napište jméno a věk dítěte. Nakreslit můžete jednoduchého kresleného panáčka. Položte papír na zem a stoupněte na něj. Představte si, že dítě se cítí jako ten kreslený panáček. Vás vnímá jako obra, který se nad ním tyčí a zvenčí na něho křičí.

3. Krok

Zkuste převézt jednoduchá slova do řeči dětí.

Vezměte čtvrtku papíru a zkuste na ni nakreslit, jak dítě vnímá váš křik.

„Neutíkej!“ Namalujte panáčka se svázanýma nohama.

„Nesahej na to!“ Přidělejte svázané ruce.

„Nebreč!“ Namalujte panáčkovi zalepená ústa.

To, co jsou pro nás jednoduché a bezvýznamné výkřiky, může pro děti znamenat mnohem víc. Jak byste se cítili se svázanýma nohama, rukama a ucpanou pusou?

4. Krok

Na poslední krok tohoto cvičení budete opět třeba dva. Sedněte si k sobě zády a snažte se spolu komunikovat. Jeden z vás bude představovat rodiče, druhý dítě. Díky tomuto cvičení pochopíte, jak je pro dítě důležité být při komunikaci s vámi, a ne pod vámi nebo někde mimo vás.

Nikdy si s dítětem upřímně a důvěrně nepromluvíte, pokud nebudete s ním jako rovnocenný partner v diskusi.

ZPĚT NA KATEGORIE

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (1 příspěvků)

Komentáře (1)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek
No jo, ale když dítě chce, aby ho rodič měl rád, tak taky pro to něco musí udělat, a ne jen si to přát. Když vidím spousty dětí jak urvanejch ze řetězu, co jim rodiče slušně a bez křiku něco řeknou, a oni na to vůbec nereagují, pomalu se tomu smějí, tak ať se pak nediví, že rodičům prasknou nervy. Děti musí pochopit, že jejich rodič je za ně zodpovědný, že má hodně povinností, chodí do práce, živí rodinu, musí vařit, nakupovat, uklízet, starat se o dům, byt či zahradu a místo aby jim děti rády a samy od sebe pomáhali, tak ze sebe dělají hogo fogo, natahují ruce pro peníze, odmlouvají, ničeho si neváží apod. No prostě každý si musí zamést před svým prahem a pokud jsou oba rozumní a chtějí dojít do společného cíle, tak není problém ;)