KATEGORIE
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
zivotni-styl

Kritické období: Proč při procitnutí ze zamilovanosti končí tolik vztahů?

Na počátku vztahu jsme nadšeni, že jsme konečně našli svou „druhou polovičku“ a spřízněnou duši. Potíž nastává, jakmile přestaneme rozlišovat naše vzájemné hranice a začneme předpokládat, že naše duše jedno jsou. Tak to totiž nikdy nezůstane napořád. Co děláme špatně při seznamování, při řešení konfliktů a v manželství? Jakými chybami si komplikujeme společný život?

...

Když se zamilujeme

Když se zamilujeme, nezřídka se nám stává, že vyslovíme v jednu chvíli stejná slova, postřehy i přání. Jako bychom si navzájem četli myšlenky nebo byli napojeni na společný vesmír. A někdy to vypadá, jako bychom měli i stejné potřeby a stejná očekávání. Mluva dvou zamilovaných lidí proto bývá plná oceňování a hlazení po duši.

Procitnutí

Postupně, jak naše intenzivní emoční nabuzení klesá, zamilovanost vyprchává. Náš milenecký vztah prochází zranitelným obdobím přechodu. Signálem tohoto přechodu je zejména způsob naší párové komunikace.

Co bylo totiž až dosud automatické, teď musí být častěji řečeno, nad čím jsme snadno přivírali oči a lehce nacházeli omluvy, teď většinou začíná skřípat a vadit. Ubývá hlazení, objevuje se kritika.

Partnerská očekávání

Podobně, jako platí, že „nejde nekomunikovat“ (i mlčení je výrazným sdělováním informací), platí také, že „nejde nic nečekat“. Můžeme svá očekávání přehlížet, potlačovat a ignorovat, avšak můžeme si je také začít uvědomovat, zkoumat je a sdělovat.

Do vztahů vstupujeme každý s pěknou sbírkou očekávání. Ta jsou výsledkem naší předchozí zkušenosti a také naší aktuální životní situace a emočního stavu. Pro vztah je jistě jednodušší, když o svých očekáváních navzájem víme.

Můžeme se v nich doplňovat nebo si v nich vyjít vstříc. Našim potřebám někdy stačí, když je nahlas vyjádříme, na rozdíl od požadavků, které musíme uspokojit.

Říct, nebo raději mlčet?

Spoustu dalších očekávání neříkáme. Jsou zamlžená, nejasná, nevědomá. Trochu předpokládáme, že se to má samo sebou.

Jako příklad si můžeme uvést situaci, kdy v noci k plačícímu dítěti vstává vždy jen žena, nebo si partneři slíbí: „Budeme si všechno říkat“. Tady jsme u zdroje potíží. Období počátků partnerského vztahu bývá kromě sexu hojné i na povídání.

Sdílíme se svým partnerem své životní příběhy, svá tajemství, prožitky i touhy. Odborníci na partnerské vztahy doporučují, aby milenci spolu jasně a konkrétně probrali – než se rozhodnou k dalšímu životnímu kroku ve dvou – vzájemné představy o počtu a výchově dětí, o způsobu trávení volného času, o kontaktu s příbuznými a přáteli, o profesní kariéře a podobě společného bydlení.

Takovým způsobem lze částečně předejít pozdějším frustracím z toho, že se naše životní cesty odlišují. Když umíme jasně říci, co chceme, jsou naše vztahy zdravější.

5 rad, jak se vyhnout nerealistickým očekáváním

1. Dopřejme si čas, abychom si uvědomili, co v dané situaci vlastně čekáme. Pak otevřeně přijměme, co přijde. Je lepší vědět, s čím počítám, a zároveň být otevřený všem možnostem.

2. Říkejme svému partnerovi jednoznačně, co potřebujeme a co od něj chceme. Ovšem naučme se počítat s tím, že to od něj nemusíme vždy dostat, a nepodezírejme ho hned z nedostatku lásky.

3. Vyslovujme své pocity. Například „chybíš mi“. Když jsme přesvědčeni, že tomu tak je, nebojme se svůj pocit říci partnerovi nahlas. Nečekejme napjatě, kdy „to partnerovi dojde“. Uvědomme si, že není povinen číst naše myšlenky, stejně jako my neumíme číst ty jeho.

4. Nebojme se zklamání, je dobré jej zažít. Přivádí nás ze vzdušných zámků iluzí na pevnou zem reality. Je lepší se zklamat a poopravit svá očekávání než donekonečna naivně čekat nemožné.

5. Pokud máme na partnera příliš velké nároky, uděláme nejlépe, když si ujasníme, zda jsme vůbec schopni žít sami se sebou, nezávisle na něm. Tam může být zdroj naší změny.

Každý z nás je jedinečný

Výrazem zralého partnerského vztahu je mimo jiné přijetí faktu, že posláním partnera není naplňovat naše představy ani nutně vycházet vstříc všem našim očekáváním a touhám. Právě naopak, přijmout jeho jedinečnost a těšit se z jeho důvěrné společnosti přináší nakonec mnohem hlubší uspokojení.


Autor: Hana Ederová, psychoterapeutka

ZPĚT NA KATEGORIE

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek