Pasivní agrese – nevědomý vzorec chování

Co je to agrese?

Agrese se většinou definuje jako psychologická mohutnost, která má za cíl poškodit buď přírodu, lidi, věci nebo sebe samého. Agrese může představovat dobro, ale také zlo. Když se nyní budeme bavit o „dobré agresi“, tak ta spočívá v dosažení určitých výhod a cílů, které si člověk naplánoval. A jaký cíl sleduje „zlá agrese?“ Jejím cílem je poškodit nebo ublížit dané osobě, zvířeti nebo věci.

Co způsobuje agresi?

Jaké mohou být příčiny agrese? Významnou roli mají genetické faktory. Dokonce jsou k dispozici studie, které uvádí, že až v 60% je agresivita dědičná. Dále je dobré si říci, že agresivita bývá způsobená neuspokojováním potřeb člověka. Pro správný duševní vývoj člověka je potřebné uspokojovat adekvátním způsobem 5 základních potřeb: potřeba místa, potřeba bezpečí, potřeba podpory, potřeba limitu a potřeba péče. Pokud nejsou uspokojovány tyto potřeby v době našeho dětství, dochází k frustraci člověka a je zaděláno na vznik agresivního chování. Je několik druhů agrese. Dnes se budu více zabývat pasivní agresí.

Fyzická pasivní přímá agrese

V tomto případě jde o fyzické zabránění někomu v dosažení cíle. S tímto typem agrese se například hojně setkáváme na praxích v učňovských oborech. Mistři odborného výcviku by mohli vyprávět. Když bychom se zmínili o fyzické pasivní přímé agresi například ve zdravotnickém zařízení, pak můžeme s úspěchem uvést příklad, kdy pacient vyhazuje léky, které mu sestra přinesla. Nebo si vytahuje z ruky flexilu (ta slouží k zajištění výživy, která je do těla vedena žilní cestou).

Fyzická pasivní nepřímá agrese

Jedná se o odmítnutí splnění některých požadavků druhého člověka. Velmi často se setkáváme s pasivní agresí u lidí z blízkého okolí. V tomto případě jde o poruchu osobnosti, která má svou příčinu v dětství.

Co můžeme čekat od pasivně agresivního člověka?

Takový člověk se cítí frustrován a není schopen dostatečně vyjadřovat své potřeby směrem k okolí. Tím pádem nastává velký problém v komunikaci, kdy pasivně agresivní člověk cítí, že ostatní s ním nedostatečně komunikují. Reaguje tak, že se snaží vyhnout komunikaci vůbec. Jde o tzv. vyhýbavé chování. Takový člověk se posléze izoluje a cítí se odstrčený. Nedokáže navázat znovu kontakt, protože si připadá ublížený a obviňuje z ublíženosti ostatní lidi v okolí. Pasivně agresivní lidé mají docela velký problém s respektováním autority a dodržováním nastavených pravidel.

Co s takovým člověkem, jak k němu přistupovat?

Pokud máte ve svém okolí někoho, kdo vykazuje známky pasivní agrese, je dobré si ujasnit některé informace. Uvědomte si, že není ve vašich silách člověka, který trpí pasivní agresí, změnit. Ani to není vašim životním úkolem. Můžete však udělat několik opatření, která vám mohou pomoci v kontaktu s pasivním agresorem.

V první řadě se naučte rozeznat varovné signály pasivní agrese – například ironické poznámky na vaši osobu. Ihned dejte jasně najevo, že o tomto nevhodném chování víte a nepřejete si jej. Udržujte si odstup od člověka s pasivní agresí. Doporučuje se nepouštět se s ním do hádky, kterou se bude patrně snažit vyvolat. Hádky nevedou k žádnému řešení. Jedinou snahou takového člověka je, aby vyvolal takovou situaci, kdy budou trpět také ostatní, „když už trpí on.“ Pokud se mu podaří ostatní lidi „vytočit“, velmi se tomu diví, i když ve skutečnosti mu nešlo o nic jiného.

Může se pasivně agresivní člověk změnit?

Ano, může. Změna je možná, ale za předpokladu, že změnu bude chtít on sám. Pokud se totiž vymaní z vlivu rodičů /i když je už nějaký rok dospělý/, a začne si být vědom své vlastní zodpovědnosti za sebe a svůj život, je předpoklad, že se změna podaří.