KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
zivotni-styl

Příběhy lidí, které vás přimějí uvěřit v karmu

Vše, co děláme druhým, se vrací nám samým. Někteří to nazývají karmou, jiní spravedlností nebo božími mlýny. Shromáždili jsme zajímavé výpovědi lidí, kteří po tom, co zažili, uvěřili v karmu. Uvěříte i vy?

...

V dětství jsme se s jedním spolužákem chtěli vyplížit z divadla během představení. Sotva se kamarád dotkl kliky prosklených dveří, sklo se rozsypalo. Byli jsme z toho oba v naprostém šoku, protože jsme vůbec nechápali, co se stalo. A tak jsme ani neutekli. Kamarád musel dveře zaplatit. Zajímavé je, že prý několik dní předtím dostal od rodičů kapesné dvakrát ve stejném měsíci. Rodiče totiž zapomněli, že už mu kapesné dali. On to sice věděl, ale neřekl nic. Nu, lehce nabyl, lehce pozbyl.

---

Co pamatuju, můj děda nikdy nepil ani nekouřil. Vyprávěl mi, jak kdysi jako mladí jezdili na motorkách. Nabízeli mu alkohol, ale on odmítl. Jeden jeho kamarád se mu vysmíval a prohlásil: „Pít, či nepít? V čem je rozdíl, stejně všichni umřeme!“ Ten kamarád se tu noc vyboural a do rána byl mrtvý.


Kamarádka a já jsme otěhotněly přibližně ve stejnou dobu. Obě nás kvůli menším komplikacím odvezly do porodnice už několik dní před porodem. Umístili nás do stejného pokoje. Tak jsme se vsadily, která z nás porodí první. Já si vsadila na kamarádku a ona na mě. A pak to přišlo! Přišly stahy. Přiběhla sestra a najednou slyším zlomyslný smích své kamarádky. Už si myslela, že má výhru v kapse. Smích u ní ale vyvolal stahy a začala rodit taky. Sázku jsem vyhrála já.


lionsgate

Koupil jsem si v second handu kalhoty. A stalo se, že jsem v nich nikdy nezůstal střízlivý. Zpočátku jsem to pokládal za souhru náhod. Pokaždé, když jsem si ráno oblékl kalhoty, objevil se ten den nějaký důvod k oslavě. Buď mě někam odtáhli kamarádi anebo se objevila jiná nečekaná příležitost. Začal jsem těm kalhotám se smíchem říkat Opilé kalhoty. Když už si začala stěžovat i moje matka, raději jsem se jich zbavil a daroval je Armádě spásy. Myslím, že musí být prokleté. Úplně lituji jejich dalšího majitele.

---

Jel jsem ten den na pohovor. Parkoviště bylo přeplněné, neviděl jsem žádné místo k zaparkování. Zákon schválnosti. Objížděl jsem parkoviště kolem dokola. Ve chvíli, kdy jsem konečně uviděl volné místo a chtěl zaparkovat – nějaký chlápek mi tam vjel! 

Nakonec jsem musel odjet a zaparkovat o ulici dál na placeném místě. Parkoval jsem dál a ještě za peníze. Odcházel jsem od auta pěkně naštvaný. Když jsem doběhl do domu, kde se měl konat pohovor, viděl jsem toho chlápka, který mi vyfoukl parkovací místo před nosem, jak netrpělivě mačká tlačítko na výtahu, ale výtah nikde. Chlápek se nakonec rozeběhl nahoru po schodech. A vtom se přede mnou otevřely dveře výtahu. Zařval jsem na toho chlápka: „To je karma!“ a nastoupil. No schválně, hádejte. Kdo myslíte, že se stal, jak se ukázalo, mým novým šéfem?

---

Jeden náš kamarád našel na ulici mobil. K našemu překvapení se rozhodl nehledat majitele, ale telefon si nechat. Po několika hodinách k nám přistoupila dívka a prosila nás, zda by si od nás nemohla zatelefonovat. Prý ztratila telefon. Kamarád jí odpověděl, že telefon nemá. A zrovna v tu chvíli se z jeho kapsy ozvalo zvonění! Nedalo se nic dělat, musel ho vytáhnout. Ukázalo se, že telefon patří té dívce. Kámoš tak přišel o telefon, o důvěryhodnost i o pochybnosti ohledně existence karmy.

---

Proudil jsem se v dobré náladě a řekl si, že bych měl světu něco vrátit a udělat dnes něco dobrého. Vydal jsem se cestou k autobusu, dal pár korun žebrákovi, koupil ve stánku od staré paní květiny a daroval je první dívce, která prošla kolem. Ten den jsem ztratil peněženku, rozbil si display na mobilu a roztrhl si kraťasy na vážně nevhodném místě. To je mi pěkná karma! 

Spěchal jsem domů, abych se převlékl, ale zjistil jsem, že jsem společně s peněženkou musel vytratit i klíče. To už na mě bylo opravdu příliš, zuřil jsem. Lidé se po mně otáčeli a nejspíš si museli ťukat na čelo. A vtom ke mně přistoupila ta dívka, které jsem ráno dal květiny, a ptá se mě, co se stalo: „Ráno jste byl takový milý a pozitivní,“ divila se. Vysvětlil jsem jí, co se mi stalo. Pozvala mě k sobě, kalhoty mi zašila a zavolala na ztráty a nálezy. Ukázalo se, že jsem peněženku i klíče nechal na sedačce v autobuse. Až na rozbitý display mobilu bylo všechno zase v pořádku. A vlastně i lepší. Našel jsem si přítelkyni.


imdb

Od mala jsem chodila plavat, nejprve jen rekreačně a později i sportovně. Na školních závodech jsme společně s mou tehdy nejlepší kamarádkou soupeřily o to, která z nás postoupí a bude reprezentovat školu na mistrovství republiky. 

Odvedla jsem nejlepší výkon, jakého jsem byla schopná, a spokojena sama se sebou jsem odcházela do sprch. Nic jsem neviděla, někdo se připlížil za mě a vší silou do mě strčil. Na kluzké podlaze mi podjely nohy a já upadla. Narazila jsem si kotník, ale naštěstí si ho nezlomila. A karma na sebe nenechala dlouho čekat. Když měla nastoupit má „kamarádka“, upadla ještě před tím, než vůbec mohla předvést, co v ní je, a zlomila si nohu. Pod nátlakem důkazů se nakonec přiznala, že to ona do mě strčila. Nic jsem jí nevyčítala. Osud ji potrestal za mě.

---

Můj bratr se rozešel se svou dlouholetou přítelkyní kvůli tomu, že hodně toužila po rodině a dětech, ale on děti nechtěl. Jí to zlomilo srdce, byli jsme dobří přátelé a já jí pak v těžkých chvílích podporoval. Bratrovi to ale bylo jedno. Našel si novou dívku a začal s ní chodit. Po asi šesti měsících mu nová přítelkyně oznámila, že je těhotná. Musel si ji narychlo vzít a stát se zodpovědným manželem a otcem. Mimochodem, byla to dvojčata.

---

Je mi pětadvacet a nikdy jsem ještě neměla přítele. Myslím, že jsem si pokazila karmu, když jsem ve školce praštila jednoho kluka do nosu za to, že se mi vyznal ze své lásky. Chudák kluk! Za to budu snad navždycky sama!

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek