KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
zivotni-styl

Proč ve vztazích svádíme dokola stále stejné boje?

Jak je možné, že druhý i třetí vztah skončil úplně stejným fiaskem jako ten první? Stejné hádky, tentýž pocit, že mi partner vlastně vůbec nerozumí a ani se o to nesnaží. Na vině často bývá nefunkční scénář, který jsme se naučili v dětství a donekonečna ho nevědomě opakujeme, i když už dávno nefunguje.

...

Vše začíná již v útlém dětství

Životní scénáře se učíme jako malí ještě dříve, než začneme mluvit. Jde o velmi časné rozhodnutí dítěte o tom, co musí dělat, aby byly uspokojeny jeho základní životní potřeby.

Pokud dítě získá matčinu pozornost, jen když pláče a křičí, naučí se brečet, aby k němu rodiče přišli. Naučí se, že jeho potřeba blízkosti, lásky a bezpečí bude uspokojená, jen pokud se jí bude hlasitě dožadovat. Když bude klidné a potichu, nedočká se.

Dítě, které je často trestané, když něco nechtíc vyvede, se naučí být ve chvíli, kdy hrozí odhalení průšvihu „neviditelné“. Dítě, jemuž se dostává pozornosti a láskyplných projevů především jako odměny za vzorné chování, se naučí, že láska je podmínečná. Chci-li ji získat, musím se nejdříve nějak zavděčit.

Podle této teorie vznikají základní životní scénáře do tří let věku především na základě interakce dítěte s pečující osobou. Další korekce scénářů jsou možné ve školním věku, případně v pubertě, kdy se u dítěte začíná objevovat potřeba kontaktů s vrstevníky a uznání ze strany kamarádů.

Přestože později už obvykle jednáme dospěle a přiměřeně situaci, ve stresové situaci automaticky naskočí obranné mechanismy odpovídající našemu naučenému scénáři. Někdo reaguje útěkem, druhý agresí a další například racionalizací. Vůbec si přitom neuvědomujeme, že to, co nám kdysi zaručilo úspěch jako dětem, je dnes už zcela nefunkční.

Jak se naučit nové role?

Pokud dojdeme k poznání, že chceme na svých životních scénářích něco změnit, musíme si nejprve uvědomit, jaké naše naučené scénáře jsou a kdy do téhle role máme tendenci sklouzávat.

Většinou platí, že lidé, kteří mají v životě potíže, si velmi často ke svému scénáři vybírají příslušného protihráče. V konečném důsledku rozehrávají stejnou hru a opakují stejné chyby. Někdy se stává, že se lidem nemusí podařit nastavit změny ve svých životních scénářích. V takovém případě je vhodné navštívit některý z kurzů sebepoznávání a osobnostního rozvoje, které vedou odborníci na mezilidské vztahy.

Většinou se v kurzech pracuje za využití skupinové terapie, kde si účastníci vzájemně přehrávají scénky. Tímto způsobem se tak mohou podívat na onu zakázanou část sebe sama, která nefunkční scénáře spouští. Za pomoci lektorů se pak učí nové, funkční postupy, které mohou úspěšně aplikovat ve svém životě.

V minulosti bývali lidé psychicky odolnější 

Odborníci se shodují na tom, že významnou roli zaujímá prevence: poznat už v raném dětství větší množství výchovných stylů, naučit se reagovat na větší množství pečujících osob.

Dříve, když děti vyrůstaly ve větších, často i vícegeneračních rodinách, byl kontakt s větším počtem blízkých osob přirozený. Možná i proto byli lidé v minulosti psychicky odolnější. Širší rodina nabízela větší paletu reakcí, děti se tak přizpůsobovaly různým požadavkům, s jedním scénářem by nevystačily. 

Dnešní děti bývají v prvních letech svého života převážně v úzkém kontaktu s matkou a naučí se reagovat zejména na ni. Pokud babičky nebo dědové mají během hlídání vnoučat jiné nároky, rodiče to často nesou dosti nelibě, protože si myslí, že jim prarodiče děti například rozmazlují.

Když ale u babičky může dítě něco jiného než doma, pokud s tátou dělá věci, které nedělá s mámou, je to ve skutečnosti jen dobře. Je však důležité, aby se dospělí lidé dohodli na určitých pravidlech a hranicích, které pak dodržují všichni.


Autor: Hana Ederová

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek