KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
zpravy

Hrdina ze Stockholmu: Pracovník ostrahy zachránil stovky životů, když teroristovi zkřížil cestu svou dodávkou

Pohotový pracovník ostrahy zřejmě díky své duchapřítomnosti zachránil stovky životů, když svou dodávkou vjel do cesty teroristovu nákladnímu automobilu, čímž způsobil, že terorista nad svým vozem ztratil kontrolu a naboural do obchodního domu.

...

Santiago Cueva

27letý Santiago Cueva seděl v pátek ve své dodávce před stockholmským obchodním domem Åhlens, když uviděl, jak se ukradený nákladní vůz řítí ulicí a sráží vše, co mu přijde do cesty.

Pro MailOnline řekl, že jeho první myšlenkou bylo ochránit švédský parlament, který se nachází pouze 500 metrů dále ulicí od místa útoku.

„Nejprve jsem viděl, jak nákladní vůz poráží sloupy lamp, lavičky a květináče. Poté jsem viděl, jak létají do vzduchu lidé. Byl jsem si jistý, že vůz bude pokračovat po ulici Drottninggatan směrem k parlamentu. Cílem řidiče jednoznačně bylo projet celou ulicí a narazit do budovy parlamentu.“

„Nejživěji si pamatuji ty zvuky. Od vozu se ozývaly hlasité zvuky, zvuky nárazů do lidí, a pořád sílily a sílily. Bylo to nepříjemné slyšet i vidět.“

Potom Cueva prokázal nesmírnou odvahu, když svou dodávkou vjel přímo do cesty řítícího se nákladního vozu.

„Nebál jsem se. Byl to ve skutečnosti takový zvláštní pocit, když se to stalo. Vůz se ke mně přibližoval a já jsem se soustředil jen na to, jak nějakým způsobem pomoci ochránit lidi. Tak jsem vjel se svou dodávkou před něj, abych mu zabránil dostat se dál.“

V důsledku tohoto činu nemohl terorista ve své vražedné jízdě pokračovat a musel vůz stočit přímo do obchodního domu, kde se vůz po nárazu zastavil a začal hořet.

„Řidič musel zpanikařit a ztratit kontrolu,“ vybavoval si Cueva. „Vůz se odrážel sem a tam, než narazil do obchodního domu. Myslím, že je možné, že terorista pustil volant. Jsem si jistý, že chtěl pokračovat v jízdě, zabít více lidí a narazit do parlamentu.“

Poté, co vůz narazil do obchodního domu Åhlens, vyběhl Cueva, který se do Švédska přistěhoval v roce 1996 z Ekvádoru, ze své dodávky a pomáhal raněným.

„Vystoupil jsem a běžel lidem na pomoc. To, co jsem viděl, bylo strašné. Viděl jsem lidi, kteří byli sraženi, i mrtví. U nabouraného vozu ležela žena, které se snažilo pomoci několik lidí. Bylo tam mnoho rodičů, kteří nemohli najít své děti, a odmítali prostor opustit, přestože vůz začal hořet.“

„Společně s několika členy ostrahy jsme se dohodli, že odtamtud musíme lidi dostat. Nevěděli jsme, jak nejistá situace byla. Všichni jsme se snažili zachránit lidi pro případ, že se ve voze nacházela bomba.“

„Všechno se seběhlo tak rychle. Myslím, že lidé kolem nevěděli, co se stalo. Na zemi ležela těla a lidé křičeli, ale mnozí lidé tam jen tak stáli a snažili se situaci vyfotit či natočit svými mobilními telefony, zatímco my jsme se je snažili přimět, aby z místa utekli.“

Teroristovi se podle Cuevy podařilo z místa činu uniknout díky tomu, že se ukryl v panikou zachváceném davu. „Bylo tam tolik lidí. Policie přijela na místo téměř ihned. Měli byste vědět, že řidič byl po nárazu ve skutečnosti v obchodním domě. Domnívám se, že vešel dovnitř a ukryl se v davu lidí, kteří utíkali pryč. Myslím, že utekl tímto způsobem.“

Několik dní po útoku straší Cuevu hrůzné obrazy, kterých se na vlastní oči stal svědkem. „V mé hlavě se nyní honí mnoho myšlenek. Mnoho detailů se mi v hlavě přehrává jako video. Ještě toho musím hodně zpracovat, ale je to strašný pocit vidět tolik nevinných lidí raněných či mrtvých.“

Zejména ho znepokojuje myšlenka, že ho samotného smrt minula jen o pár minut. „Pořád přemýšlím nad tím, že já a můj kolega jsme předtím, než jsme šli do obchodního centra, byli na obědě, kde jsme se zdrželi o 10 minut déle, než jsme měli. Kdybychom nezůstali déle, šli bychom v momentě útoku zrovna po ulici. Těch 10 minut mi možná zachránilo život.“

Cuevovi se dostává podpory jeho rodiny i přátel, kteří jsou dle jeho slov „velmi hrdí“ na to, co udělal. On sám ale zůstává ohledně svého heroismu skromný.

„Nepovažuji se za hrdinu. Byla to má povinnost. Měl jsem na sobě uniformu a lidé k někomu takovému vzhlížejí. Ne stejně jako k policistovi, ale poslechli mě, když jsem jim řekl, ať odejdou. Dobrý pocit je alespoň to, že jsem se s tím snažil něco udělat.“


Autor: VoZ

Zdroj: DailyMail

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek