KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
zpravy

Rok po olympiádě v Riu: Stále se utrácejí miliony za zachování chátrajících stadionů, město hlásí bankrot

Pořadatelé poslední letní olympiády v brazilském Riu de Janeiru se oproti všem předpokladům předvedli a světu připravili pompézní hry. Alespoň navenek - i více než rok po jejich konci plní brazilské stránky novin politické skandály spjaté s hrami. Národní ekonomika se zmítá v nesnázích, Rio de Janeiro oznámilo bankrot a nemocnice a školy musely ustát brutální rozpočtové škrty. 

...

Někteří brazilští sportovci si navíc stěžují, že údajně stále nedostali zaplaceno za výhry ve svých disciplínách. 

Když minulý rok tehdy třiatřicetiletá Brazilka Poliana Okimotová získala bronz v ženském plaveckém závodě na 10 km, stála na vrcholu své kariéry. Pro Brazílii získala první plaveckou medaili v historii, její zasloužená radost v dobrém slova smyslu nakazila celý národ.

O dvanáct měsíců později v současnosti má Okimotová i Brazilci z olympiády bohužel trochu jiné pocity.

S odchodem sportovců z Ria totiž zmizely i vznosné sportovní ideály a z města optimismus. Letos v zimě jsme již o situaci v Riu na eurodeníku.cz psali, nic se však nezlepšilo. 

Aby ekonomického chaosu nebylo málo, jen pár dní po závěrečné olympijské ceremonii Rio de Janeiro oznámilo bankrot. Nemělo žádné peníze na zaplacení dodavatelů. Rozpočty nemocnic, škol i policie prošly velkými škrty.


Poliana Okimotová, která vyhrála bronz v plaveckém závodě na 10 km. Zdroj: MailOnline


Opuštěný olympijský park v Riu de Janeiru. Zdroj: Alex Ribeiro


Před rokem jedno z hojně navštěvovaných olympijských míst, v současnosti je tu liduprázdno. Zdroj: Alex Ribeiro


Neudržovaný olympijský bazén je dalším příkladem stavby, pro kterou není po konci olympiády využití. Zdroj: Reuters

Brazilští sportovci jako Okimotová doufali, že olympiáda Riu pomůže a nasměřuje jej k ekonomické prosperitě. „Prožili jsme dva úžasné týdny. Na čas jsme opravdu všichni věřili, že se věci změní k lepšímu. Že Brazílie už nebude sport ignorovat a bude jej podporovat. Po letech dřiny jsem doufala, že po zisku medaile z olympiády se mi povede lépe a začnu více žít. Bohužel, nic se nezměnilo, a pokud snad, tak k horšímu,“ zklamaně popisuje plavkyně, kterou její jediný sponzor opustil záhy po konci olympiády.

Ani u dalších brazilských sportovců není situace o mnoho optimističtější. Například třiadvacetiletý Maicon Andrade tvrdí, že dodnes nedostal slíbených 3 000 liber (cca 85 000 českých korun) za zisk bronzové medaile v taekwondu a prý mu ani nebyly proplaceny výdaje spojené s olympiádou.

Šťastné konce příběhů sportovců jsou zatím v nedohlednu. U běžných obyvatel Ria to není ale o mnoho lepší. Sliby o lepší dopravě, bezpečnějších ulicích, nových školách nebo čistější vodě se nenaplnily. Účelově vybudovaná, především ale prázdná sportoviště po roce vypadají z fotek bezútěšně.


Rok po závěrečné ceremonii olympiádu v Riu připomínají jen dva parky, z něhož jeden leží v luxusní čtvrti Barra v jižní části města. Na fotce tenisový stadion. Zdroj: Alex Ribeiro


Druhý olympijský park se nachází v chudé čtvrti Deodoro (na fotce). Za velké peníze vybudovaná sportoviště, která během olympiády hostila třeba jen jednu dvě disciplíny, nyní zejí prázdnotou a není pro ně využití. Zdroj: Alex Ribeiro


Z 27 sportovních stadionů jich tucet nebyl za poslední rok ani jednou využitý - přesto Brazilci pořád jejich výstavbu a údržbu splácejí. Zdroj: Alex Ribeiro


Pro představu - klimatizace potřebná k chodu velodromu stojí údajně až 840 000 liber ročně (skoro 24 milionů českých korun). Cyklistická dráha ze dřeva hostila sportovní událost za poslední rok přitom pouze jednou. V srpnu navíc střechu velodromu zachvátil požár, který následně trať rozsáhle poškodil. Zdroj: Alex Ribeiro


Udržení olympijských parků v provozu může podle oficiálních vyjádření dosáhnout až k částce 31 milionů liber (skoro 900 milionů českých korun) v roce 2041. Zdroj: Alex Ribeiro


V olympijské vesnici je 3 604 volných bytů, které má údajně každý měsíc městská ráda za vysoké peníze pronajímat. Nikdo v nich ale nebydlí. Zdroj: Alex Ribeiro

Není tak divu, že obyvatelé Ria se rok po olympiádě ptají, jak přesně jim hry zlepšily život a kolik slibů bylo dodrženo. 

V prosinci 2016 byl zatčen bývalý guvernér Ria Sergio Cabral za přijetí úplatků od stavební firmy Odebrect, která stavěla olympijský park a vesnici. Letos v červnu pak byl Cabral odsouzen na 14 let do vězení. 

Park v Deodoru se měl stát druhým největším městským parkem a měl pojmout až 1,5 milionů lidí. Nyní je však prostor, kde v roce 2016 probíhaly závody na horských kolech nebo soutěže v kanoistice, uzavřen a jeho brány uzamčeny. Město údajně nemá na náročný provoz peníze. 

Není to ale jediné sportovní zařízení, které bylo uzavřeno. Olympijský plavecký bazén, jenž měl být dlouhodobě otevřený pro veřejnost, uzavření postihlo letos v lednu, kdy městu došly peníze na nákup chlóru.


Sportovní komplex v Deodoru, v současnosti uzavřený. Zdroj: Alex Ribeiro


Plavecký bazén jako součást olympijského komplexu, od ledna 2017 uzavřený. Zdroj: Alex Ribeiro

Snímky olympijského parku v Deodoru z dronu působí neutěšivě a děsivě. Cyklistické trasy jsou rozbité a zchátralé, nepoužívaný bazén se stal hnízdištěm pro komáry, kteří posléze přenášejí různé nemoci jako horečku dengue nebo virus zika. 

16 kilometrů vzdušnou čarou přes Rio, v druhém olympijském parku v čtvrti Barra, je situace nicméně zcela odlišná.

Oproti chátrajícím místům v Deodoru jsou sportoviště o víkendech otevřená veřejnosti. Bohaté rodiny křižují parkem a na upravených kurtech hrají tenis, teenageři jezdí ve fungujícím skateparku, děti si hrají na bezpečných hřištích. 

Nejchudší třída se tak cítí podvedena. Závazek od města o vyčištění vody v jinak malebné městské zátoce také nebyl naplněn a přidal se na seznam nesplněných slibů. Místo je dnes podle místních prý dokonce více znečištěno než před olympiádou. Odpadky jsou roztroušené jak po plážích, tak plavou ve špinavé vodě.



Pláže jsou doslova poseté různými odpadky. Zdroj u obou obrázků: Alex Ribeiro

Příběhy místních lidí mají daleko do před lety slibované šťastné budoucnosti. Bruno Ferreira da Silva, který po vypuknutí ekonomické krize ztratil práci jako číšník, si nyní vydělává peníze čištěním pláží. 

Za každé kilo nasbíraných plastových láhví dostane ale pouhých 25 pencí (zhruba 7 českých korun). Denně sice nasbírá až 400 lahví, ale dle jeho slov by byl radši, kdyby pláže a voda byly čisté. Oficiální úřady zatím se znečištěním nic neudělaly.
 
Antonio Maggi se na odkaz olympijských her dívá stejně skepticky jako Ferreira da Silva. Jako bývalý rybář věřil, že se zátoka vyčistí a zlepší se úroveň životního prostředí. „Nic se ale nestalo. Podle mě to nikdy neměli v plánu vyčistit. Vše se navíc zhoršilo - lékařská péče, bezpečnost i míra vzdělání. Po olympijských hrách tu nezbylo žádné pěkné dědictví.“

Kvůli výstavbě sportovišť, silnic nebo parkovišť přišlo také odhadem na 70 000 lidí o svůj domov, když jim byly jejich byty zbourány. 

Třiatřicetileté matce dvou dětí Jacilie dos Santosové byl stejně jako tisícům dalších lidí slíben nový domov výměnou za svolení k demolici původního bytu.


Jacilia dos Santosová s dětmi opustila svůj původní byt v roce 2013. Zdroj: Alex Ribeiro


Do nového bydlení se ale nikdy nenastěhovala a dle jejích slov dostala jen tříměsíční nájem. Zdroj: Alex Ribeiro

V současnosti tak platí nájem za malou stísněnou garsonku. Brzy se ale bude muset zřejmě odstěhovat, protože musela kvůli zdravotním problémům skončit v práci. „Olympijské hry byly úžasné, ale chudým lidem vzaly rozhodně více, než jim přinesly. Skončily už před více než rokem, ale jejich negativní dopad je cítit v Riu pořád. Nemám žádné peníze a musím se odstěhovat z bytu. To je skutečný přínos olympiády pro mě,“ se slzami v očích uzavírá svůj příběh Jacilie.

Budou letní olympijské hry v Tokiu v roce 2020 podobné, co se týče neutěšených lidských příběhů?

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek