KATEGORIE
SPECIÁLNÍ PROJEKTY
BLOGY
Přihlásit se
ODEBÍRAT ZPRÁVY
zpravy

Život před Talibanem: Fotografie Afghánistánu z 60. a 70. let ukazují krásnou a přívětivou zemi

Afghánistán byl v roce 1969 velice odlišný od Afghánistánu, jak jej známe dnes. Válkou zničená a teroristy zamořená země bývala kdysi plná šťastných a přátelských lidí, kteří v poklidu žili své skromné životy. Jedinečné fotografie zde v roce 1969 a 1974 pořídil cestovatel Francoise Pommery, který v té době vůbec netušil, jakou změnou tato krásná země projde. 

...

Pommery navštívil i Núristán, který byl v té době popisován jako velice nebezpečný

Francouzský cestovatel Francoise Pommery se v roce 1969 vydal na pouť, jejímž cílem měl být Afghánistán. Dobrodruh si zvolil cestu stopem, a když do země přijel, rozhodl se, že se sem ještě vrátí. To také udělal a v roce 1974 Afghánistán navštívil i se svou ženou a přáteli. Během obou návštěv pořídil mnoho fotografií, které dokumentují běžný život té doby.


Fascinující snímek pořízený před hotelem Spinzar v Kábulu ukazuje místní ženu, jak si vykračuje po ulici v západním oblečení.


Kábul, rok 1974


Dvě ženy v burkách si prohlížejí povoz s koněm v Herátu, třetím největším městě Afghánistánu.


Předávání znalostí z generace na generaci: Muž ukazuje malému chlapci, jak se  používá tkalcovský stav.


Malý chlapec na jedné z ulic Herátu (1974). Atmosféra sluncem zalité ulice se zdá být přátelská a poklidná.


Manželský pár v obci Waigal (1969)


Další pár z Waigalu,který ochotně pózoval pro fotografii (1969)

V porovnání s dnešním stavem jihoasijské země jsou tyto fotografie značně odlišné. V roce 1974 navštívil Pommery hlavní město Afghánistánu - Kábul. Tou dobou byl Kábul rušným a přátelským městem. „Byli jsme zde jeden měsíc. Od naší návštěvy v roce 1969 se nezměnilo nic kromě toho, že byl vládnoucí král sesazen premiérem,“ uvedl Pommery.


Pommery absolvoval v roce 1969 celou cestu z Francie do Afghánistánu stopem díky stipendiu, které dostal jako student.


Lidé z Núristánu  žijí ve výškách kolem 2 000 metrů nad mořem v dřevěných chatách.


Říká se, že obyvatelé Núristánu jsou potomky Alexandra Velikého.


Místní obyvatel odpočívá na slunci.


Núristánská dívenka


Muž z Herátu při výrobě skla.


Opravna automobilů u prašné cesty v Bámijánu. Idylickou scénu dokresluje ovoce k prodeji i stromová alej.


Kábulské domy zasazené do prašných hor

Cestovatel uvedl, že se rozhodl při své první návštěvě navštívit region Núristán, kam je těžké se dostat a bez povolení to nejde vůbec. „Když jsem přemýšlel o svém dobrodružství, rozhodl jsem se právě pro Núristán. Poslední část cesty už jsem musel absolvovat pouze pěšky, protože některá údolí nebyla jinak přístupná,“ vypráví svůj příběh francouzský cestovatel.

Lidé z Núristánu jsou prý potomky Alexandra Velikého a někteří z nich mají blonďaté vlasy a modré oči. Tito lidé v době Pommeryho návštěvy přebývali v dřevěných chatkách v nadmořské výšce kolem 2 000 metrů. Ale ani jejich nedostupnost cestovatele nezastavila. „Núristán byl v té době popisován jako nehostinná hornatá oblast, jejíž návštěva je velmi riskantní. Ale já jsem zjistil, že tomu tak vůbec není,“ uvedl Pommery.


Řeznictví v Herátu


Kontrast mezi starým a novým typem dopravy byl značný.


Ulice v Kábulu, kde se prodává domácí pečivo a místní si pro něj jezdí na kolech


Země divokých hor a klidných jezer


Buddha vytesaný do skály v Bamijánu


Největší Buddha v Bamijánu měřil 52 metrů. Sochy byly zničeny Talibanem v roce 2001.


Tento snímek byl pořízen z vrcholku jednoho z dnes již zničených Buddhů.


Kůň vyzdobený červenými bambulkami se občerstvuje poblíž silnice


Sochy Buddhy při pohledu z dálky. Zavlažovaná políčka kontrastují s prašnou půdou kolem. 

Afghánci se k cestovateli chovali vždy velmi přátelsky

„Zdejší lidé byli velmi vstřícní. Po třídenní chůzi jsem dorazil do obce Waigal, kde jsem se setkal s dalším francouzským cestovatelem. Náčelník vesnice nás přivítal a umístil nás do prostoru, který byl vyhrazený pro cestovatele. Vzájemně jsme se snažili dorozumět, k čemuž jsme použili naše zápisníky,“ popsal Pommery své první setkání s místními obyvateli.


Jezero v národním parku Band-e-Amir


Ohromující národní park Band-e-Amir je domovem šesti jedinečných jezer


Situace dnešního Afghánistánu je na hony vzdálená poklidné scéně z této fotografie


Žena v burce prochází kolem jednoho z herátských domů (1974)


Pouliční holič


Odpočinek chlapce a muže na cestě k Bámijánu

Cestovatel se do Afghánistánu vrátil znovu v roce 1974, tentokrát už však nejel stopem, ale terénním autem. „Tentokrát jsme se vydali do Bamijánu obdivovat Buddhy vytesané do skály. Nejvyšší z nich měřil 52 metrů,“ popsal cestovatel své zážitky.


Autobus z Kábulu tankuje palivo


Pestře pomalovaný kamion s motivem tryskového letadla (1974)


Vysušené řečiště v Kábulu. Most využíván jako věšák na koberce.


Francoise Pommery v Núristánu (1969)


Pommeryho vůz využitý během návratu do Afghánistánu v roce 1974


Některé silnice v Afghánistánu jsou dlouhé a osamělé

Pommery rovněž uvedl, že se k němu lidé v Afghánistánu chovali vždy velmi přátelsky. „Mysleli si, že jsme francouzští doktoři a žádali po nás, abychom je ošetřili. Jenže my jsme jim mohli nabídnout jen masti, které jsme měli sebou v zavazadlech,“ uvedl Pommery. Řekl také, že mu zdejší lidé moc rádi pózovali kvůli focení.


Autor: ElS

Zdroj: Daily Mail

PŘEČTĚTE SI TAKÉ

Vstoupit do diskuse (0 příspěvků)

Komentáře (0)

ODESLAT ZPRÁVU
Vložit obrázek