Bití dětí může v pozdějším životě způsobit násilné chování vůči partnerům

Vědci v rámci studie rozlišili, co je fyzický trest a co už je zneužívání

Vědci uvedli, že výzkum poukázal na agresivní chování dospělých, kteří byli v dětství biti. Něco takového se podle studie objevuje u většiny dospělých, kteří jsou ve svých vztazích násilničtí. Výzkum byl proveden na Univerzitě v Texasu, studie se zúčastnilo několik stovek respondentů ve věku 19 až 20 let.

Vědci se jich ptali, jak často v dětství dostávali výprask, ať už v podobě naplácání na zadek, pohlavkování nebo jiných forem fyzického trestu. Výzkumníci zjistili, že z celkem 758 jedinců, kteří byli v dětství trestáni fyzickým násilím, mají mnozí tendenci být v dospělosti agresivní vůči svým partnerům.

Téměř jeden z pěti těchto lidí (19 %) připustil násilné chování vůči svým partnerům. Celkem 68 % dotazovaných pak potvrdilo, že zažilo v dětství fyzické tresty. Hlavní autor studie Jeff Temple, který je profesorem psychiatrie na Texaské univerzitě, uvedl, že je třeba určit, co může být považováno za trest a co už za zneužívání.

K agresivnímu chování mohou tíhnout i ti jedinci, kteří zažili násilí až v dospělosti

„Jako zneužívání jsme definovali výprask opaskem nebo vařečkou, po němž zůstávají na těle viditelné modřiny, nebo pokud je zapotřebí lékařské vyšetření po výprasku,“ řekl Temple. Studie ukázala, že to byly nejen děti, které byly v pozdějším životě agresivní kvůli zažitému násilí. Něco podobného se totiž objevilo i u dospělých, kteří zažili násilné jednání.

Tendence tíhnout v dospělosti k násilí byla nalezena u mnoha jedinců nehledě na pohlaví, věk nebo vzdělání rodičů či etnickou příslušnost. Bít dítě je v několika zemích světa považováno za trestný čin, například ve Francii, Skotsku a Švédsku.

Mluvčí britské charitativní organizace NSPCC (National Society for the Prevention of Cruelty to Children) uvedl: „Existují jasné důkazy o tom, že fyzický trest poškozuje blaho dětí a je spojen s negativním chováním v pozdějším věku. Snažíme se povzbuzovat rodiče, aby používali alternativní metody k výuce dětí ohledně rozlišování dobrého a špatného, a to s pozitivním rodičovským přístupem, jakým je stanovení jasných a konzistentních hranic.“